Článek
Osobnost TGM
T. G. Masaryk se narodil v Hodoníně roku 1850. Jeho rodiče by si nejspíš jen ztěží troufali tvrdit, že ze syna jednoho dne vyroste tak vážená osobnost, jakou je hlava státu. A ne jen tak obyčejného státu! Dostal se do čela země, kterou pomáhal osvobodit z područí monarchie. Přitom Tomášův otec měl být pouhý kočí, který neuměl číst a matka obyčejná kuchařka. Šušká se ovšem, že co stálo v rodném listě novorozeného chlapce, nemusí být tak úplně pravda.
Skutečným otcem totiž mohl stejně tak dobře být bohatý továrník, v jehož domácnosti Tomášova matka sloužila. Tím továrníkem měl být údajný Žid - Nathan Redlich. Ten prý chlapce finančně podporoval a jen díky němu získal Tomáš potřebné vzdělání.
Cesta k postu prezidenta republiky byla dlouhá a ne zcela lehká. Masaryk úspěšně vystudoval Vídeňskou univerzitu a získal titul doktora filosofie. Následně se stal vyučujícím profesorem a zajímal se o různá filosofická témata, psal články a eseje a kromě toho se v něm začalo probouzet národní cítění. Proto se začal projevovat i politicky, stal se poslancem a později založil vlastní stranu, v níž se angažoval jako člověk bojující za sociální a národní spravedlnost.
Po vypuknutí války v roce 1914 odešel do exilu a na dálku se snažil promlouvat k občanům své země. Zorganizoval zahraniční odboj a stal se mezinárodně uznávaným mluvčím, podporujícím samostatnost československého státu. Díky oddanosti ke své vlasti si nakonec vysloužil ten nejvyšší titul. Lidé si ho po čtyřech letech tvrdého boje zvolili coby prezidenta nově vzniklé republiky a chovali k němu nezměrnou úctu.
Prezidentem byl zvolen celkem čtyřikrát a žezlo tak držel dlouhých 17 let. Když byl ve čtyřiaosmdesáti letech zvolen po čtvrté, věk a chatrné zdraví mu toho už moc nedovolovaly. V roce 1935 ze své funkce abdikoval a dodnes je nejdéle sloužícím prezidentem v historii Česka i Slovenska. Lidé ho měli rádi především pro jeho skromnost a myšlenky zaměřené na demokracii, občanská práva, morálku a vzdělanost. Podporoval školy a knihovny, odsuzoval autoritařství, antisemitismus a náboženskou nesnášenlivost. Projevoval se jako hluboce humanistický člověk.
Tajemná obálka
Poslední dva roky života zůstával v ústraní, aby si užil zasloužený odpočinek na svém zámečku v Lánech, a to především v kruhu svých nejbližších. Po několika mrtvicích pro něj už bylo těžké pohybovat se a mluvit, přesto se i nadále zajímal o politické dění v zemi. V prosinci roku 1937 už bylo všem jasné, že ze svého lůžka znovu nevstane. A právě v těchto posledních dnech měl synovi Janovi nadiktovat své poslední myšlenky - podle všeho má jít o sdělení budoucímu národu. Co je obsahem dopisu zatím stále nikdo neví, ale veřejnost by se to měla dozvědět už brzy, konkrétně 19. září 2025.
Obálka je stále zapečetěná, ale tato pečeť by měla být rozlomena v přímém vysílání stanice Radiožurnálu opět na zámku v Lánech, a to za přítomnosti současného prezidenta Petra Pavla. Na stránkách Irozhlasu může kdokoliv vložit svůj tip na obsah obálky. Co za posleství se může v dopise skrývat? Proč se na jeho otevření muselo čekat celých 88 let? A kde se vlastně celou tu dobu obálka schovávala?
Vzácné psaní si u sebe po nějaký čas uchovával prezidentův syn Jan Masaryk. Měl jej u sebe i během pobytu v Londýně a později jej nejspíše předal svému osobnímu tajemníkovi Antonínu Sumovi. Ten obálku opatroval až do roku 2005, a protože si nejspíš uvědomoval, že se jeho život chýlí ke konci, předal ji Národnímu archivu s upozorněním, že nesmí být otevřena dříve než v roce 2025. Proč zvolil právě tento rok, není úplně jasné. Bylo snad pro T. G. Masaryka důležité, aby nikdo z jeho současníků při čtení už nebyl naživu?
Archivář Jiří Křesťan obálku popisuje:
„Obálka je běžné velikosti, bílá, zalepená a je opatřena kulatým razítkem, které tam dal doktor Antonín Sum. Současně je tam poznámka: „Pečeť do roku 2025.“
Antoním Sum zemřel v roce 2006 a od té doby už se skutečně čeká jen na to, aby dopis po dlouhé době opět spatřil světlo světa. Názory odborníků na obsah obálky se různí, ale obecně se předpokládá, že TGM chtěl do světa vyslat jedno ze svých poselství. Možná měl obavu, že demokracie a rovnost mezi lidmi začne v budoucnu upadat a on se tímto gestem snažil ke svému národu opět promluvit. Byla by to velmi originální myšlenka a vcelku dobře by poukazovala na to, jak velkou starost o svou zemi Masaryk měl i ve chvíli, kdy cítil, že ji musí nadobro opustit.
Veřejnost rovněž spekuluje, že se v dopise může odhalit dlouho skrývané tajemství. Tato verze je spíše méně pravděpodobná, ale vyloučit nelze. Rozpečetění obálky je každopádně velkou senzací a my už se brzy dozvíme, co nám chtěl T. G. Masaryk naposledy vzkázat.
