Článek
Jméno Ronald Paul Bucca nepatří mezi ta, která se nejčastěji objevují v učebnicích dějin či v dokumentech o 11. září 2001. Přesto jeho příběh zůstává jedním z nejzajímavějších a nejdojemnějších osudů, jaké se v ten tragický den odehrály. Bucca nebyl „obyčejný hasič“. Byl to muž, který spojil životní dráhu profesionálního vojáka, zpravodajce, hasiče a vizionáře. Jeho odvážné jednání ve Světovém obchodním centru se zároveň stalo symbolickým vyústěním celoživotního úsilí – chránit druhé před hrozbou, kterou dokázal předvídat, ale kterou neměl možnost zastavit.
Když 11. září 2001 narazilo letadlo do jižní věže WTC, Ronald se okamžitě vydal do akce. I přes chaos a špatné informace vystoupal pěšky až do 78. patra, kde bylo epicentrum nárazu. Pomáhal lidem dostat se ven, a byl jedním z mála, kdo se vůbec dostal tak vysoko.
Dětství v New Yorku
Ronald Paul Bucca se narodil 6. září 1954 v Bronxu, New York City, do rodiny irsko-italského původu. Prostředí, v němž vyrůstal, bylo typické pro tuto městskou část: směsice přistěhovaleckých komunit, úzké vazby rodiny a sousedství, ale i tvrdá realita městských ulic. Už v dětství se u něj projevovala silná zodpovědnost vůči druhým. Kamarádi z dětství později vzpomínali, že Ronald byl „ten kluk, který se vždycky zastal slabšího“.
Zároveň projevoval zájem o historii a vojenské záležitosti. Fascinovaly ho příběhy vojáků, jejichž odvaha měla podle něj určovat, zda civilizace přežije. Když mu bylo patnáct, rozhodl se, že sám jednou bude sloužit vlasti.
Vojenská služba – cesta do Zelených baretů
Po dokončení střední školy se Ronald Bucca přihlásil k armádě Spojených států. Už od začátku prokazoval mimořádnou odolnost a schopnost rychle se učit. Nebyl to typ vojáka, který by oslnil fyzickými rekordy, ale jeho kombinace houževnatosti, inteligence a oddanosti kolektivu z něj činila ideálního kandidáta pro speciální jednotky.
Brzy se stal příslušníkem Speciálních sil americké armády – tzv. Zelených baretů. Tato jednotka patří mezi elitní složky, určené k plnění těch nejnáročnějších úkolů – od bojových operací v zahraničí přes výcvik spojeneckých armád až po zpravodajskou činnost.
Zpravodajská dráha
Během své vojenské služby se Bucca dostal také k vojenské rozvědce (Defense Intelligence Agency). Zde se učil analyzovat hrozby, pracovat s informacemi a chápat globální bezpečnostní scénu. Kolegové si na něj pamatovali jako na „vojáka, který měl hlavu analytika“.
Bucca brzy pochopil, že svět se mění. Studoval radikální islamistická hnutí, sledoval jejich ideologii i taktiku. Byl jedním z těch, kdo už na přelomu 80. a 90. let upozorňovali, že Spojené státy budou jednou čelit velkému útoku na domácí půdě.
Přechod do civilního života – touha pomáhat
Po letech v armádě se Bucca rozhodl odejít do civilu. Mohl si vybrat dráhu analytika v bezpečnostních složkách nebo diplomatické službě, ale zvolil cestu, která pro něj měla jasnou logiku: chtěl chránit lidi přímo, každý den, ve vlastním městě.
A tak vstoupil do Newyorského hasičského sboru (FDNY). Bylo to zdánlivě jiné povolání než vojenská kariéra, ale Ronald to vnímal jako pokračování služby vlasti – jen tentokrát se jednalo o ochranu civilistů místo bojových operací.
Přechod k záchraně životů
Když se Ronald Bucca stal hasičem, byl už otcem a manželem. Jeho rodina žila v Bronxu, kde byl známý jako muž, který vždycky našel čas na své děti, ale zároveň nikdy neuhýbal před službou. Kolegové o něm říkali, že byl „příliš chytrý na to, aby byl jen hasičem“, ale pro něj to byla čest.
Zkušenosti ze speciálních jednotek a zpravodajských složek ho naučily uvažovat jinak než většinu jeho kolegů. Když jiní řešili konkrétní požár, Bucca přemýšlel, proč k němu došlo, co by mohlo nastat příště a jak by bylo možné předejít větší katastrofě.
Právě tato schopnost předvídat – a varovat – se stala později klíčovou, i když bohužel nebyla vyslyšena.
11. září 2001 – poslední výstup Ronalda Buccy
Úterý 11. září 2001 začalo pro Ronalda Buccu stejně jako stovky jiných směn. Bylo krásné, jasné ráno s teplotami kolem 20 °C. V osm ráno dorazil do své jednotky v Bronxu. Jako bývalý voják a zpravodaj měl zvyk kontrolovat zprávy a hlášení už od brzkých hodin – věděl, že svět se může během chvíle změnit. Netušil ale, že to bude právě ten den.
Krátce po 8:46, kdy do severní věže Světového obchodního centra narazil první unesený let American Airlines 11, dostal Ronald zprávu. V té době se všichni v New Yorku snažili zjistit, co se vlastně stalo – první domněnka byla, že šlo o nehodu. Bucca, který měl zkušenosti se zpravodajskou činností, si však rychle uvědomil, že jde o něco víc než jen o „letadlo ztracené v mlze“.
Ještě před odjezdem do akce zatelefonoval manželce. Podle jejích slov byl klidný, jen jí řekl: „Stalo se něco velkého. Musím jít. Mám tě rád.“
Byl to jejich poslední rozhovor.
Když jeho vůz projížděl směrem k centru města, druhé letadlo (United Airlines Flight 175) udeřilo do jižní věže. V tu chvíli už bylo všem jasné, že nejde o nehodu. Bucca údajně pronesl větu, kterou si jeho kolega zapamatoval:
„Tohle je válka. Přesně před tímhle jsem varoval.“
Vstup do jižní věže
Bucca dorazil na místo mezi prvními jednotkami. Na rozdíl od běžných hasičů měl vyšší funkci, což znamenalo, že měl volnost pohybu a mohl se rozhodnout, kam zamíří. Zatímco většina jednotek byla rozdělována velitelem k evakuaci nižších pater a k zajištění schodišť, Bucca se rozhodl jít nahoru. Jeho vojenský instinkt mu říkal, že klíčové je dostat se co nejblíže k místu nárazu, protože tam budou nejvíc zranění a uvěznění lidé.
Výstup byl vyčerpávající. Každé patro znamenalo desítky schodů, v těžké výstroji (přes 20 kg) a s lékařskou brašnou na zádech. Tempo se zpomalovalo, ale Ronald nezastavoval. Podle odhadů se k 78. patru mohl dostat přibližně mezi 9:30 a 9:40 – tedy za necelých 40 minut od chvíle, kdy vstoupil do budovy. To je obdivuhodné, protože většina jeho kolegů vystoupala jen do 30.–40. patra, než se jim podařilo navést lidi ven.
V 78. patře – epicentrum nárazu
V 78. patře jižní věže se nacházelo tzv. „sky lobby“, přestupní hala pro výtahy. A právě tam udeřilo druhé letadlo. Obrovská část patra byla zničena, lidé byli popálení, zranění a v šoku.
Ronald Bucca sem dorazil spolu s policejním seržantem Johnem Coughlinem. Oba začali okamžitě organizovat evakuaci. Bucca poskytoval první pomoc, uklidňoval a směroval přeživší ke schodišti. Několik lidí si ho zapamatovalo právě z této chvíle:
„Byl tam hasič, který se snažil uklidnit všechny kolem, měl s sebou lékařskou brašnu. Řekl nám, že musíme jít, že je čas jít dolů.“
Bohužel, stovky lidí, kteří byli nad 78. patrem, už neměli šanci – schodiště bylo přerušeno a cesta dolů neprůchodná. Bucca to věděl, ale snažil se dostat k těm, kdo ještě mohli přežít.
Poslední rádiová zpráva
Krátce před 9:58, tedy jen pár minut před zřícením jižní věže, Ronald vyslal poslední zprávu přes hasičské rádio. Hlášení znělo, že je v 78. patře a že potřebuje další zdravotnické jednotky pro mnoho zraněných. Jeho hlas byl popisován jako klidný, profesionální. To byla poslední zaznamenaná komunikace od muže, který se jako hasič dostal v jižní věži nejvýše.
V 9:59 se věž začala hroutit. Ronald Bucca zůstal uvnitř. Jeho tělo bylo nalezeno později se zdravotnickou brašnou na zádech. Je jasné, že do poslední chvíle lidem poskytoval pomoc.
Odkaz a připomínky
Památka Ronalda Buccy je dodnes živá. Jeho jméno je vytesáno na pamětním místě 9/11 Memorial v New Yorku, konkrétně na panelu S-14 u jižní věže.
Armáda USA po něm pojmenovala vojenskou základnu v Kuvajtu – „Camp Bucca“. Byla určena pro zadržování osob podezřelých z terorismu a připomínala jedinečné propojení vojenské i hasičské služby.
Syn Ronald Jr. se stal aktivním v charitativních projektech a při výročí útoků pravidelně vystupuje na vzpomínkových akcích. Dcera Jessica několikrát veřejně mluvila o tom, že jejich rodina chce, aby lidé viděli nejen oběť, ale i příběh muže, který celý život varoval a chránil. Manželka Eve se zasazuje o to, aby se na 11. září nevzpomínalo jen jako na den tragédie, ale také jako na den, kdy se ukázalo, co znamená odvaha, solidarita a služba druhým.
Zdroj: irehero, dia.mil, standfastalliance, military
