Článek
V roce 2008 svět poprvé obletěla nenápadná zpráva o tom, že je možné, aby člověku dorostl kus chybějícího prstu, pokud se s léčbou začne včas. Lékaři a moderní medicína už ví, jak na to, ale používá se tato metoda uzdravování ve větším měřítku? Nebo je příliš nákladná, či komplikovaná, a tak se o ní raději nemluví?
Představte si, že se z kuchyně ozve křik, vy tam přiběhnete a zjistíte, že si někdo z vašich blízkých právě nedopatřením s kouskem zeleniny odkrojil i kus ukazováčku. Mávli byste rukou a řekli byste mu, že to nic není a že prst přece může během pár týdnů zase dorůst? Nejspíš ne, ale i kdybyste se odhodlali takový názor nahlas vyslovit, nejspíš by na vás dotyčný civěl jako na blázna. Jenomže v dnešní době je to už přece možné.
Lee Spievack před dvaceti lety nešťastnou náhodou přišel o celý článek prstu, když mu jej odsekla vrtule malého modelu letadla. S úrazem se rychle vydal na pohotovost, kde mu lékaři sdělili zcela jasně, že s tím nic nesvedou. Není to přece tak vážné a s chybějícím článkem prstu se dá žít zcela bez problémů. Jenomže když na něco takového lék existuje, proč ho nevyužít? Teď nemluvíme o žádné transplantaci, ale o klasickém dorůstání kosti a tkáně, včetně nehtové lůžka a samotného nehtu. To všechno si Lee Spievack zažil na vlastní kůži.
Měl totiž štěstí, že jeho bratr pracoval v oboru regenerativní medicíny. Poslal mu nespecifikovaný bílý prášek a poradil mu, ať si useknutý prst každý den práškem posype. Trochu zvláštní rada, ale za zkoušku člověk nic nedá. Už druhý den si Lee Spievack všimnul, že mu tkáň dorůstá. Pokračoval v proceduře i následující dny a světe div, prst mu postupně dorostl. Mohl jej ohýbat, měl v něm cit, zkrátka fungoval tak, jako by se nikdy nic nestalo.
Podobná situace se přihodila o několik let později Paulu Halpernovi. Jako žokej byl v neustálém kontaktu s koňmi a jednoho dne došlo při krmení k neštěstí. Zvíře mu kus prstu ukouslo. Muž na nic nečekal, vzal ukousnutý článek, hodil ho do ledu a rychle s ním spěchal do nemocnice. Ačkoliv pro záchranu prstu udělal, co mohl, lékař mu musel sdělit, že ukousnutá špička je příliš poničená a nebude se moct přišít zpátky.
Vzápětí se Halpner doslechl o chirurgickém centru, které se zabývá výzkumem a léčbou zmrzačených končetin. Navštívil tuto instituci a obdržel stejný bílý prášek, který svého času vyléčil i Lee Spievacka. Stačilo pouze prášek nanést na postižené místo a obvázat ho. Jednoduchou a bezbolestnou metodu si pacient mohl provádět sám doma, a ačkoliv si to zpočátku ani neuvědomoval, po pár týdnech zjistil, že mu vlastně prst dorostl. Prostě zázrak!
Mně osobně zajímá, proč se takový prášek nedá zakoupit například v lékárně? Proč nám ho nepředepíší lékaři na pohotovosti? Vždyť tento druh zranění je přece tak běžný. Co je to vlastně za kouzelný prášek? Odpověď vás možná překvapí, protože nejde o nic jiného než o zbytky prasečího močového měchýře. Vědci by vám tuto látku popsali samozřejmě odborněji. Konkrétně se totiž jedná o extracelulární matrix. To už zní jako z nějakého sci-fi filmu, nebo ne?
Extracelulární matrix (ECM) je odborný termín pro mezibuněčnou hmotu. Když vezmete jakýkoliv orgán v těle a zbavíte ho všech buněk tvořících tkáň, zůstane vám laicky řečeno jakási prázdná, bílá schránka, která dříve zmíněné buňky pojila k sobě. Tato hmota se usuší a rozdrtí na prášek. A máme to! Ano, tohle je ten kouzelný prášek, tohle je celá ta věda. Myslím, že není tak složité tomu porozumět. Jedná se prostě o biologický, stavební materiál, pocházející z těl živočichů. Vědci jej vyrábějí z močového měchýře prasat, jelikož prasečí orgány se nejvíce podobají orgánům v lidském těle a měchýř se dá dobře zpracovat pro použití v medicíně.
Odborníci po mnohaletých výzkumech zjistili, že extracelulární matrix v sobě skrývá nevídanou funkci. Z praxe víme, že u klasických zevních poranění tělo funguje tak, že ránu uzavře a vytvoří jizvu. Matrix naopak dodá buňkám signál, aby se obnovily, stimuluje jejich opětovný růst a doplní tak to, co tělu chybí.
Doktor Stephen Badylak v roce 2008 prohlašoval, že během deseti let bude lidstvo schopno tento objev posunout mnohem dál a docílit i toho, že zraněnému doroste celá končetina, že se uzdraví poraněný vnitřní orgán, nebo že se lidem s ošklivými popáleninami bude moct vytvořit nová a neporušená kůže. Pokud takovou regenerační schopnost mají někteří obojživelníci, nemohl by toho být schopný i lidský organismus? Nicméně vývoj nové léčebné metody nejspíš nebude tak rychlý, protože výzkumy se musí provádět opatrně a pečlivě. Vědcům se už například podařilo u krys vytvořit celou novou končetinu, která vcelku dobře reagovala na elektrické impulsy.
Budoucnost je slibná a snad se jednou na poli medicíny dočkáme mnoha zázračných objevů. Lidské tělo je velmi složité, představuje malý vnitřní vesmír a probíhají v něm komplikované procesy, kterým odborníci dosud ještě úplně neporozuměli. Živočišný organismus je plný kódů a my je jen potřebujeme rozluštit, abychom mohli dělat zázraky. Nicméně pokud už se podnikli první malé krůčky, neměli bychom o nich vědět víc? A neměl by být léčivý prášek z ECM pro obyčejného člověka lépe dostupný?
Anketa
Zdroje: tn.nova, news.bbc, cs.wikipedia, hms.harvard, dailymail, equineink
