Článek
Hokejové začátky měly jiná pravidla
Několik prvních let se mistrovství světa v ledním hokeji hrálo pouze v rámci Olympijských her. To úplně první v roce 1920 dokonce probíhalo na letních hrách a hráči se těšili na zápasy, které se odehrávaly v hale na umělém ledě, což bylo na tehdejší dobu opravdu netypické.
Jeden zápas nebyl rozdělen na třetiny, ale hrálo se 2 × 20 minut. V Americe se sice už na třetiny hrálo, ale v Evropě byl tento systém ustálen až po roce 1936. V hokejových začátcích proti sobě stálo 7 hráčů včetně brankáře a nebyl nikdo, kdo by je vystřídal. Pokud se jeden hráč zranil a nemohl hrát, musel i soupeř ze zápasu jednoho hráče stáhnout, aby byla hra vyrovnaná.
Ke zranění muselo docházet často, protože hráči byli na začátku velmi málo chránění. Se ztrátou zubů se automaticky počítalo. Nikdo neměl helmu, dokonce ani brankáři! Puk byl dřevěný, ale rána do hlavy s ním asi moc příjemná nebyla. První brankář v historii MS si nasadil masku až ve 30. letech a vzbudil tím posměch.
Ani klasičtí rozhodčí v té době ještě neexistovali. Volili se zástupci třetích stran a hru odpískal buď jeden z hráčů nebo trenér. Zajímavý byl taky způsob přihrávání. Hokejisti nesměli přihrávat puk dopředu, ale pouze do strany nebo za sebe a brankáři mohli puk rozehrát pouze pokud stáli na bruslích.
Hokejové hry prvního mistrovství světa byly uzpůsobeny podle Bergvallova systému. Fungovalo to tak, že nejprve se hrálo o zlatou medaili. Jakmile ji vítězný tým získal, všechny ostatní týmy se spolu utkaly znovu v boji o stříbrnou medaili a po určení stříbrného vítěze se zbytek utkal o bronz. Toto schéma se ukázalo jako matoucí a nepraktické, a nakonec od něj bylo upuštěno.
Hokejový stadion Palais de Glace v Antverpách, kde se hrálo první mistrovství světa v roce 1920
ČSR získalo na historicky prvním mistrovství medaili
Mistrovství světa v roce 1920 se účastnilo celkem 7 týmů ze sedmi zemí (Kanada, USA, Švédsko, Československo, Švýcarsko, Francie a Belgie). Hned první zápas hrálo ČSR s Kanadou a pro náš tým to opravdu nedopadlo slavně. Československý tým nevstřelil ani jednu branku, zatímco kanadská strana skórovala hned patnáctkrát. Pro nás tak trochu ostuda, ale výsledek pořád ještě nebyl tak hrozný ve srovnání se zápasem Američanů a Švýcarů. USA totiž své soupeře převálcovalo s úsměvným skóre 29 : 0.
Našemu týmu Američané vstřelili ještě o jeden gól víc než Kanada. A Čechoslováci opět netrefili branku ani jednou. Druhý zápas byl tedy pro nás stejným debaklem s výsledkem 16 : 0. Navzdory ostudným výsledkům mělo ČSR pořád ještě šanci hrát o medaili. Díky Bergvallovu systému hodnocení se závěrečné 4 týmy pustili do boje o bronz a světě div se, zvítězili jsme! A kdo že to byl náš velký soupeř? Přece Švédsko, které se muselo smířit s prohrou 0 : 1. Českoslovenští hoši strčili za celé mistrovství jediný puk do sítě a přivlastnili si tím bronzovou medaili. Naši první!
Kdy jsme získali první zlato?
Když se podíváte na historickou tabulku zápasů odehraných na hokejovém mistrovství světa, nikoho moc nepřekvapí, že zpočátku zlaté medaile vyhrávali především Kanaďané. Svůj zlatý titul obhajovali prvních pět let, poté je v roce 1933 poprvé pokořily Spojené státy. Před válkou se to pak podařilo ještě jedné zemi, ale pochybuji, že uhodnete, o kterou šlo, protože dnes ji v reprezentaci vidíme jen málokdy. Kanadský list v roce 1936 obdržel porážku od Velké Británie.
Během druhé světové války se MS v hokeji nekonala, ale hned jakmile se Evropa otřepala z válečných hrůz, střetly se hokejové týmy znovu a tentokrát to pro nás znamenalo zlato! Československo vybojovalo svou historicky první zlatou medaili v roce 1947. Bylo to pro nás o to důležitější, protože mistrovství se konalo na domácí půdě v Praze na stadionu Štvanice. Trochu nám možná nahrála i skutečnost, že ten rok se mistrovství nezúčastnila Kanada, ale kdo ví, možná bychom porazili i ji.
Kapitánem týmu, kterému se údajně říkalo Pán s hokejkou, byl Vladimír Zábrodský. V sedmi odehraných zápasech se mu podařilo vsadit 12 gólů. Spolu s ním zářil v národním hokejovém týmu brankářský mág Bohumil Modrý. Ten si získal respekt i u Kanaďanů, kteří ho považovali za jednoho z nejlepších brankářů světa. Skvělý hokejista se později stal obětí vykonstruovaných politických procesů. Komunistům se nelíbilo, že mu v zámoří nabídli místo v NHL.
Zimní stadion na Štvanici v roce 1937
Která země má nejvíc medailí z hokejového mistrovství?
Hned následující rok 1948 se do mistrovství Kanada vrátila a Československo s nimi ve finálovém utkání zlato neobhájilo, nicméně hned další rok 1949 se situace opakovala. Tentokrát se karty obrátily a ČSR si svou zlatou od Kanady urvalo zpátky, a dokázalo světu, že dokáže pokořit i javorový list. Poté nastala vláda Sovětského svazu, který se po mnoho následujících let usilovně dral na první místo.
Tak si můžeme domyslet, které země jsou v hokeji TOP a které na šampionátu získaly nejvíc medailí. První příčku si právem zasloužila Kanada se svými 53 medailemi (z toho 23 zlatých). A hned po nich je to tak trochu nerozhodně. Nejvíce medailí na druhém místě má Československo, když sem započítáme i České medaile (celkem 48). Kdybychom započítali i Slovenské, pak jsme na tom dokonce stejně jako Kanada!
Každopádně na druhém místě se oficiálně uvádí Sovětský svaz, spolu s Ruskými medailemi. Dohromady jich nasbírali 47, z toho 27 zlatých, což je jen o jednu míň, než má Kanada. První tři vítězové jsou tedy jasní. Česku nicméně šlape na paty Švédsko a Češi by se tak měli na Mistrovství světa 2025 hodně snažit, aby si své třetí místo uhájilo. Držme pěsti!
