Případ Tamám Shud: Podivná smrt muže sedícího v obleku na pláži. Měl u sebe vzkaz v perštině

Ráno 1. prosince 1948 se poklidná pláž Somerton Beach v australském městě Adelaide probudila do horkého dne. Kolem sedmé hodiny si kolemjdoucí všimli muže v elegantním šedém obleku, jak nehybně sedí opřený o kamennou zeď na okraji písku. Na první pohled to vypadalo, že spí – nohy měl zkřížené, hlavu opřenou o zeď a výraz v obličeji klidný. Když se ale přiblížili, bylo jasné, že nejde o spánek. Muž byl mrtvý. Jeho kapsy neobsahovaly žádné doklady, a všechny štítky z oblečení byly pečlivě odstřiženy. Policie tak stála před hádankou: kdo byl tento neznámý muž a jak se ocitl na pláži?

Tělo nalezl kolemjdoucí, který si původně myslel, že jde o opilce. O několik hodin později ho uviděl znovu stále ve stejné pozici a tak zavolal policii. Pitva neprokázala zjevné zranění ani známky násilí. Tělo zhruba pětačtyřicetiletého muže bylo čisté, ruce upravené, nehty i vlasy pečlivě ostříhané. Oblečení, které měl na sobě, se vyznačovalo vysokou kvalitou. Pečlivě naleštěné boty moc nekorespondovaly s teorií, že muž přišel na pláž po vlastních nohou. Dost dobře ho sem mohl někdo přenést už když byl muž v deliriu nebo po smrti.

Nápadný byl cigaretový oharek položený na límci saka. Patolog přišel pouze na to, že vnitřní orgány jsou překrvené a slezina zvětšená, ale nenašel žádné stopy běžného otrávení. Někteří odborníci vyjadřovali domněnku, že muž mohl požít nějaký nespecifický druh jedu.

Zhruba měsíc po nálezu těla se policii podařilo najít kufr uložený v úschovně nádraží v Adelaide. Kufr byl odložen přibližně ve stejnou dobu, kdy byl muž naposledy spatřen naživu. Uvnitř se našlo několik kusů oblečení, ale opět bez jakýchkoli označení výrobce. Zajímavostí byly podomácku upravené nástroje, jako by jej někdo používal ke specifickým činnostem. Na jednom z kusů prádla se podařilo najít vyšitý nápis „T. Keane“, který však nevedl k nikomu konkrétnímu. Všechno působilo dojmem, že někdo záměrně odstranil všechny stopy vedoucí k identitě mrtvého muže. Jako by se dotyčný opravdu dobře bavil tím, že z případu udělá obrovskou záhadu.

Vyšetřovatelé začali pátrat po možných svědcích. Jeden pár prohlásil, že v noci před nálezením těla, viděli muže, který ležel na stejném místě. Když prošli kolem, zdálo se jim, že pohnul rukou, a proto si mysleli, že jen spí. Nevšimli si, že by s ním někdo byl. Nebylo nalezeno ani auto, ani žádné osobní věci kromě těch v kufru. Policie začala přemýšlet o špionážní stopě – byl konec roku 1948, období studené války, a Austrálie byla úzce napojena na britské i americké zpravodajské služby.

Nejzáhadnějším momentem případu však bylo něco, co policie později objevila při opětovném ohledání těla. Vyšetřovatelé nalezli v malé skryté kapsičce v kalhotách kousek papírku. Na něm bylo vytištěno jediné slovo: „Tamám Shud“. Brzy se ukázalo, že jde o perský výraz znamenající „je konec“ nebo „dokonáno“ – a že pochází z poslední stránky známé básnické sbírky Rubáiját od Omara Khayyáma, známé anglické překladové edice z 19. století.

Policie začala zoufale pátrat po výtisku knihy, ze kterého byl papírek vytržen. Náhodou se ozval obyvatel Adelaidy, který našel ve svém autě ležet starý svazek Rubáijátu. Někdo jej zřejmě hodil otevřeným oknem na zadní sedadlo. Poslední stránka knihy skutečně chyběla – byla vytržená přesně tam, kde by mělo být slovo „Tamám Shud“. Na vnitřní straně zadní desky byly navíc nalezeny ručně napsané šifrované znaky – kombinace písmen a symbolů, které nikdo nikdy nedokázal zcela rozluštit. Někteří badatelé se domnívali, že jde o kód, jiní o nápovědu k básni nebo o záznam jmen.

V knize bylo rovněž zaznačeno jedno telefonní číslo a to dovedlo policii k ženě jménem Jessica Ellen „Jo“ Thomsonová, která žila nedaleko místa nalezeného těla. Když jí policisté podali informace o mrtvém muži, snažila se je přesvědčit, že neví, proč by měl mít muž její telefonní číslo. Poté ji ukázali zrestaurovanou fotografii mrtvého muže, načež se údajně silně rozrušila. I nadále však popírala, že by muže znala. Dodnes se spekuluje, zda nešlo o milostný vztah nebo o tajnou misi, v níž byli oba zapleteni.

Případ se brzy stal senzací. Média spekulovala o špionážním pozadí – mluvilo se o sovětských agentech, kryptografech i chemicích, kteří v poválečné době působili v Austrálii. Vzhledem k tajemným kódům, odstraněným štítkům a neznámé jedovaté látce působila teorie o špionáži velmi přitažlivě. Přesto se nikdy nepodařilo prokázat žádné konkrétní spojení s tajnými službami. Případ na čas upadnul v zapomění, věcné pozůstatky a některé spisy se během let ztratily nebo byly úmyslně zlikvidovány jako nepotřebné.

Po desítkách let se zájem o případ opět probudil díky pokroku ve forenzní genetice. V roce 2021 bylo tělo exhumováno a vědci zkoumali jeho DNA. V roce 2022 genealogické testy poprvé naznačily možné jméno: Carl „Charles“ Webb, elektrotechnik z Melbourne, který zmizel krátce po druhé světové válce. Záznamy ukazují, že byl ženatý, ale měl osobní potíže vedoucí k rozchodu manželů, načež se žena odstěhovala z města. Případ se v tomto bodě posunul o krok dál, ale stále zůstává nerozřešen.

Je možné, že muž neunesl rozpad svého manželství a dobrovolně ukončil svůj život? Ale co potom znamenají všechny ty nevysvětlitelné stopy, šifry, telefonní číslo, kufřík s neznámým jménem, naleštěné boty a spousta dalších drobných nejasností? Pokud má někdo z vás rád detektivky a přijde pomocí těchto stop na důvěryhodnou teorii, nechť kontaktuje australskou policii. A my se snad jednou dozvíme, co skutečně stojí za záhodou muže ze Somertonu.

Zdroje: theguardian, magazin.aktualne, abc.net