Článek
Letadlo charterové společnosti Helios Airways vzlétlo z kyperského letiště v Larnace dne 14. srpna 2005 něco málo po deváté hodině ráno. Nabralo správný kurz a zdálo se, že je všechno v pořádku, ale už krátce po startu dostal letový dispečer od kapitána hlášení, že se v kokpitu spustil alarm vzletové konfigurace. Znamenalo to, že letadlo není řádně připraveno ke vzletu. Za normálních okolností se alarm měl spustit ještě před zahájením vzletu, ale nestalo se tak.
Následně se rozsvítila další kontrolka, která naznačovala, že se mohou přehřívat palubní systémy. Zatímco piloti se snažili situaci vyřešit, v části letadla, kde seděli pasažéři, se najednou uvolnily kyslíkové masky. Cestující to vyděsilo, nikdo nerozuměl, proč k tomu došlo. Na pokyn leteckých stevardů si ale masky nasadili a čekali.
Letoví dispečeři se snažili s piloty komunikovat, zdálo se, že problémy nejsou příliš vážné, ale po chvilce nastalo v kokpitu pilotů ticho. Na opakované volání neodpovídal ani hlavní kapitán ani první důstojník. Na radaru však bylo vidět, že letadlo stálé stoupá a udržuje si svůj kurz. Žádnou závadu očividně nemělo. Během hodiny a půl se dostalo až nad Athény, kde mělo udělat krátké mezipřistání. Místo toho však jen kroužilo ve vzduchu ve výšce deseti kilometrů a nezdálo se, že by se chystalo na přiblížení k dráze.
Situaci tentokrát řešili dispečeři v Athénách. Opakovaně se snažili s kapitánem spojit, ale jejich snaha nenesla žádné výsledky. Bezpečnostní složky na zemi měly svou teorii, která se zdála být dost pravděpodobná. Letadlo mohlo být uneseno teroristy. Pokud by se jejich názor potvrdil, hrozilo hlavnímu městu velké nebezpečí. Nezbývala jiná možnost než tuto teorii ověřit. Do vzduchu se vznesly vojenské stíhačky F-16, které měly dopravní letadlo sledovat. Jedna z nich se přiblížila dostatečně blízko, aby pilot mohl nahlédnout do kokpitu. To, co viděl, ho znepokojilo. Sedalo kapitána bylo prázdné, zatímco první důstojník sice na svém místě byl, ale zdálo se, že je v bezvědomí.
Byly rovněž vidět siluety všech pasažérů letadla, ale nikdo se nehýbal. Situace byla velmi zvláštní. Všem vrtalo hlavou, co se mohlo na palubě letadla stát. Pak si konečně jeden z pilotů stíhačky všiml pohybu uvnitř kokpitu. Někdo se usadil na místo pilota a nejspíš se snažil letadlo ovládat, ale na volání vysílačky stále nereagoval. Jedna ze stíhaček zaujala pozici kousek za letadlem a byla připravena v případě nouze dopravní letadlo sestřelit. V tu chvíli muž v kokpitu začal gestikulovat. Zdálo se, že ukazuje směrem dolů, jako by chtěl vysvětlit, že se letadlo zřítí. Brzy na to se skutečně prudce nahnulo a začalo rychle klesat. O několik minut narazilo do hor. Osud všech pasažérů včetně posádky tím byl zpečetěn.
Letadlo boeing 737 společnosti Helios
Šok a zármutek brzy vystřídala zvědavost. Všichni chtěli vědět, co se na palubě stalo. Co bylo příčinou záhadného letu s tak tragickým koncem? Kdo byl ten muž v kokpitu, který letadlo řídil? Nyní bylo na vyšetřovatelích, aby hádanku rozluštili. Překvapivá zpráva přišla nejprve od patologa, který prováděl pitvu těl vyzvednutých z vraku letadla. Zjistil, že všichni cestující byly v době havárie stále naživu. Bylo to zvláštní, protože podle toho, co viděl letec ve stíhačce, nikdo z nich nejevil známky života.
Poté patolog odhalil další zajímavou skutečnost. V kokpitu se našly pozůstatky jednoho z členů palubního personálu. Člověk sedící na sedadle kapitána byl tedy jeden ze stevardů. Záhada se tím nijak nevyřešila. Zůstávala tu otázka, jestli byl stevard hlavním viníkem, který usiloval o to, aby se letadlo zřítilo, nebo jestli se naopak snažil letadlo zachránit. Určité odpovědi se našly až po tom, co byly mezi troskami objeveny černé skříňky. Z hlasového záznamu bylo patrné, že stevard volal do vysílačky o pomoc. Protože byla ale nastavená na jinou frekvenci, nikomu se nedovolal.
Další důležitý údaj z letového zapisovače napověděl, že v kabině došlo k dekompresi. K té většinou dochází v případě, že se v trupu letadla objeví díra, skrze kterou unikne všechen potřebný kyslík. Ve výšce deseti kilometrů by pak cestující velmi rychle ztratili vědomí. Dekomprese měla za následek to, že se na palubě spustily kyslíkové masky. Cestující jednali správně, když si je nasadili, bohužel kyslík v nádržích vydržel přibližně jen patnáct minut. Pro piloty by to byla dostatečně dlouhá doba na to, aby zjistili, kde je problém, jenomže problémů bylo daleko víc. Patřila k nim i skutečnost, že pilotům se kyslíkové masky nespustily. Než kapitán a první důstojník stihli potřebně zareagovat, upadli do bezvědomí. Zbytek posádky a pasažéři vůbec netušili, že letadlo nikdo neřídí. Po patnácti minutách i jim došlo potřebné množství kyslíku, což u lidského těla způsobuje hypoxii a ztrátu vědomí.
Jediný, kdo během letu neomdlel, byl stevard Andreas Prodromou. Jeho tělo bylo odolnější, protože jako potápěč byl zvyklý na změny tlaku. Pravděpodobně také čerpal nevyužité zásoby kyslíku, v každé řadě sedadel byla totiž pro palubní personál jedna kyslíková maska navíc. Ačkoliv se chtěl Andreas stát pilotem a měl určité zkušenosti s ovládáním letadla, řízení velkého dopravního prostředku pro něj bylo příliš složité. Letadlo se zřítilo tři hodiny po startu v momentě, kdy mu došlo palivo.
Vyšetřovatelé brzy také zjistili, proč došlo v letadle ke ztrátě tlaku. Nešlo o žádné poškození v trupu, na vině byla lidská nepozornost. Před startem letadla prováděli technici kontrolu přetlaku na palubě a nastavili přepínač na panelu palubní desky z polohy AUTO do polohy MANUAL. Při takovém nastavení musí kapitán ovládat tlakování v kabině ručně. Technici zapomněli vrátit přepínač do původního nastavení a piloti si toho během letu nevšimli. Neměli ani čas tento problém zaregistrovat, protože během minuty od ztráty tlaku pozbývá člověk schopnost jasně uvažovat. Jelikož se z nějakého důvodu nespustily kyslíkové masky, celá pohroma se tím završila. Nikdo na palubě neměl šanci přežít.
Zdroj: Mayday Air Disaster, ladbible
