Článek
Některé příběhy těch nejvěrnějších zvířecích kamarádů známe a patří mezi ně i velmi dojemná vzpomínka na psa z Argentiny, který strážil hrob svého pána dokud sám po jedenácti letech nezemřel.
Když projdete ulicí argentinského města Villa Carlos Paz a minete vstupní bránu místního hřbitova, nejspíš si povšimnete pomníku stojícího hned vedle. Jde o železnou sochu ležícího psa a u něj najdete ceduli s jeho jménem - Capitan. Tento kříženec německého ovčáka se jednoho dne roku 2005 dostal do rodiny Miguela Guzmana. Ten ho koupil svému tehdy čtyřletému synovi Damianovi k narozeninám. Damianova matka Veronica z toho velkou radost neměla, protože pes v domě pro ni akorát představoval starost navíc. Rodinu však potkala mnohem závažnější tragédie, jelikož Miguel rok na to předčasně zemřel.
Pro rodinu byly první dny po pohřbu velmi těžké a není proto ani divu, že si Veronica zprvu ani nevšimla, že se jejich čtyřnohý mazlíček někam zatoulal. Několik dní byl pryč, pak se na chvíli vrátil a očichával každý kout v domě. Poté podniknul další výlet a z toho se už nevrátil. Veronica nebyla ve stavu, kdy by se tím chtěla zabývat. Napadlo ji, že se Capitan prostě zaběhl a buď skončil pod koly nějakého vozidla, nebo se dostal do rukou jiného majitele. Ta druhá vidina ji uklidnila a nejspíš i ulehčila od starostí, a tak se po skutečném osudu psa dál nepídila. To ještě netušila, jaké překvapení na ni čeká.
Když se brzy na to rodina vyprvila na hřbitov navštívit hrob zemřelého otce, nečekal tam na ně nikdo jiný, než jejich věrný čtyřnohý kamarád. Seděl hned vedle hrobu svého pána. Hrobník i prodavačka z místního květinářství dosvědčili, že pes se na hřbitově jednoho dne najednou objevil. Popobíhal sem tam, od jednoho hrobu k druhému, až se nakonec spokojeně usadil vedle pomníku se jménem Miguel Guzman. Od té doby se od tohto místa příliš nevzdaloval.
Veronica i Damian se tomu velmi divili. Nikdo z nich nechápal, jak mohl pes sám od sebe najít hrob svého pána. Nikdy tu s ním nebyli. Když Capitan zbytek rodiny uviděl, začal velmi tesklivě kňourat. Veronica ho ten den odvedla domů, ale zvířeti se další den podařilo dostat zpátky na hřbitov. Ta situace se zopakovala ještě několikrát. Po čase to rodina vzdala a nechala psa hrob strážit. Domluvili se s hrobníkem a ten ho každý den nakrmil a dal mu čerstvou vodu. Veronica se synem tak chodili navštěvovat nejenom Miguelův hrob, ale zároveň svého psa Capitana.
Tak to fungovalo několik dalších let. Občas se Capitan dal přesvědčit a zbytek rodiny doprovodil domů, ale nikdy tam nezůstal dlouho. Láska a oddanost svému pánovi byla silnější. Hrobník později novinářům popisoval, že Capitan se většinu dne potuloval po hřbitově, ale s železnou pravidelností každý den v šest hodin ulehnul k Miguelově hrobu. Veronica, která ke zvířeti zpočátku nechovala příliš vřelé city, ke Capitanovi najednou pocítila silnou náklonnost a od té doby na něho nedala dopustit. Jako by byla duše psa propojená s duší jejího milovaného muže. I Damian věří, že se Capitan o jeho tátu tímto způsobem stará a hlídá ho.
V roce 2018 Capitan vydechl naposledy a jeho odchod naplnil všechny velkým smutkem, tak jako když před lety odešel Miguel. Hrobník Hector Baccega považoval psa za svého dobrého parťáka. Mnohdy chodili na vycházky hřbitovními uličkami spolu, ale tohle přátelství jednoho dne muselo skončilt. Útěchou mu je alespoň to, že po Capitanovi zůstalo několik psích potomků. Jednoho z nich si Hector ponechal v dobré víře, že nový pes po svém otci zdědí jeho velkou oddanost.
Příběh Capitana se vepsal do srdcí obyvatel města natolik, že se rozhodli nechat na jeho počest postavit pomník. To se podařilo zrealizovat hned následující rok, kdy byla u brány hřbitova odhalena jeho socha. Stojí tu jako upomínka na jeden neobyčejný příběh. Lidé se dodnes ptají, jak se obyčejnému psovi podařilo vystopovat pánův hrob? Byla to náhoda, dobrý čich nebo zvířecí šestý smysl? Vedla ho k tomu láska a věrnost nebo se tento úkaz dá nějak vědecky vysvětlit? Odborníci nad tím spíše krčili rameny. Tady nejspíš šlo o propojení lidské a psí duše. Nejspíš se to nedozvíme, nebo možná jednou, až…
Zdroj: dailymail, politifact, findagrave, tsemrinpoche, lavoz
