Alibi, nebo falešný svědek: tělo před soudem věku

Tisíce životopisů odešly na skutečné pracovní nabídky z databáze Úřadu práce a v žádném z nich nestál věk. Uchazeči byli smyšlení muži mezi čtyřiceti a pětapadesáti lety a všichni splňovali požadavky inzerátu. Firmy si věk přesto spočítaly.

Stačil jim rok, kdy uchazeč dokončil školu. Experiment výzkumníků z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity a kanceláře veřejné ochránkyně práv ukázal, že každý rok navíc snižoval šanci na kladnou odpověď o tři desetiny procentního bodu.

Ten pokus mi připomněl soudní síň, ve které nikdo nevstal a nepřednesl žalobu. Řízení přesto běží, svědci se vyslýchají a doličným předmětem je lidské tělo. Obžalovaní o soudu dobře vědí. Bránit se dají dvěma způsoby, jako by vybírali mezi alibi a falešným svědkem.

⚖️ V průzkumu mezi čtyřiačtyřiceti českými firmami připustily dvě třetiny, že věk uchazeče bývá při náboru bariérou. Osm z deseti z nich přitom marně shání lidi. V oborech s vysokým tempem se objevuje neoficiální hranice pětapadesáti let, někdy i pětačtyřiceti.

Nikdo z nich ji nepíše do inzerátů, protože by to bylo protizákonné. Norma ale paragraf nepotřebuje, stačí jí tichý souhlas všech zúčastněných. Obžalovaní na to reagují rozumně.

Britský průzkum mezi lidmi nad pětačtyřicet let zjistil, že každý pátý by zvážil botox nebo kolagenové výplně, kdyby mu to pomohlo k práci či povýšení. Čtyři z deseti by si kvůli tomu obarvili vlasy. Marnivost v tom osobně nevidím. Vidím v tom přesnou četbu pravidel, která nikdo nahlas nevyhlásil.

🧹 Jejich první obrana tvrdí, že čas u toho nebyl. Má tři obvyklé podoby. Z životopisu zmizí rok maturity a první zaměstnání, angličtina má pro to výstižný výraz résumé Botox, vyhlazený životopis. Z vlasů zmizí šediny. A z řeči zmizí všechno, co by napovídalo, že tělo prožívá něco, co se nehodí na poradu. Kanadský průzkum ukázal, že rok ukončení školy by do životopisu napsala jen třetina lidí nad pětapadesát let.

Alibi je obrana tichá a úsporná. Nic nepřidává, jen ubírá stopy, podle kterých by se dal spočítat věk. Má ale jednu slabinu. Alibi se musí udržovat. Šediny dorůstají, kolegové se ptají, kdy jste dodělali školu, a každé mlčení si žádá další a ještě delší mlčení.

🎭 Druhá obrana stopy nemaže, ale přivádí svědka, který vypoví opak. Objem svalů přidává tam, kde ubývá. Delší a hustší vlasy, než jaké člověku kdy narostou. Tělo vypracované do tvaru, který patří o dvě desetiletí mladšímu věku.

Do stejné výpovědi patří i botox, který celosvětová statistika plastických chirurgů řadí na první místo zájmu ve všech dospělých věkových skupinách, včetně lidí nad pětašedesát let.

A teď to podstatné. Stejný doplněk může vypovídat dvojím způsobem. Prodloužené vlasy mohou říkat „podívejte se, jaká jsem“, ale stejně dobře „chovejte se ke mně, jako by mi ještě nikdo nevystavil účet“.

První věta mluví o tom, jak se chci ukázat. Druhá o tom, jak chci, aby se ke mně druzí chovali. Zvenku je od sebe nerozeznáte. Nerad bych z toho udělal pravidlo. Řada lidí si zákrok nebo prodloužení vlasů dopřeje bez jediné myšlenky na pohovor, prostě proto, že je to baví.

Ne každá změna na těle je výpověď u soudu. Když se ale stejné úpravy hromadí právě v letech, kdy trh práce začne počítat ročníky, těžko v nich nevidět i kolektivní přání doby, aby čas nebyl vidět.

🔍 Zbývá ale otázka, na jaký důkaz obě obrany vlastně míří. Firmy z brněnského experimentu neviděly žádnou fotku, žádné vrásky ani šediny. Věk četly z data na papíře. Obrany vedené tělem se tak zčásti trefují vedle, protože soud nejdřív listuje spisem a teprve potom se dívá do lidské tváře.

Experiment zahrnoval jen muže, takže to, co platí pro ženy, z něj odvozuji. U žen přibývá ještě jedna vrstva. Dotazník mezi pěti sty šestnácti Češkami středního věku ukázal, že ochotu podstoupit estetický zákrok ovlivňuje strach ze stárnutí, váha, jakou přikládají vzhledu, vliv požadavků partnera i pracovní postavení. Spis a tvář se u nich potkávají v jedné kolonce.

Alibi i falešný svědek mají společné víc, než by se zdálo. Obě obrany uznávají, že soud má pravomoc a že tělo je doličný předmět. Liší se však ne taktikou, ale tím, komu skládají účty.

Možná proto nemá smysl hledat lepší obranu, ale naučit se číst vlastní stopy jinak. Zkuste si jednou otevřít svůj životopis a projít ranní rutinu u zrcadla s jedinou otázkou, co z toho je výpověď o vás a co obhajoba před soudem, který nikdo nesvolal.

Nemusíte nic škrtat ani přidávat. Stačí poznat, kdy mluvíte vy a kdy za vás mluví strach z verdiktu.