Článek
Náš vzhled je daleko víc než jen povrchní nálepka, kterou si oblékáme proto, aby nám nebyla zima. Je to zrcadlo našeho nitra, které má daleko větší vypovídací schopnost, než jsme si až dosud byli ochotni připustit. Ale pozor, vidět lidi takové, jací opravdu jsou, není snadné. Vyžaduje to odvahu. Velkou odvahu. Za všechno se platí. Vy zaplatíte ztrátou veškerých iluzí, přání a mnohdy i lží, které v podstatě v mozku tvarují naše představy - nálepky o sobě samých - a především pak o jiných lidech.
💁♀️ Proč je těžké vidět lidi skrz nálepky?
Denně potkáváme mnoho osob. Ale člověka abys pohledal. Proč je to tak? Protože se necháváme oklamat našimi předsudky a očekáváními. Vidíme jen to, co chceme vidět, nebo co nám je pohodlné vidět. Nevidíme to, co je skryté pod povrchem, co je tajemné a neznámé. A už vůbec nevidíme rádi to, co by nás mohlo zaskočit, vyvést z rovnováhy nebo donutit změnit názor.
Říká se, že druhé poznáme vždy do té míry, do jaké jsme ochotni poznávat sami sebe. Limitem, který zastavuje námi objektivně viděná data - vizuální vjemy - a přivádí do hry našem smyšlenky a představy, je tedy naše sebepoznání.
Nevnímáme lidi jako celek, ale jako souhrn jednotlivých znaků. Tyto znaky pak interpretujeme podle našich zkušeností, stereotypů nebo přání. Tím ale ztrácíme možnost poznat lidi hlouběji a lépe. Ztrácíme možnost vidět jejich pravou podstatu, jejich duši. A zůstáváme žít ne s nimi, ale s jejich nálepkami.
👁️ Jak se naučit vidět lidi skrz nálepky?
Pokud chceme vidět, musíme se naučit překonat naše iluze, předsudky a očekávání. Musíme se naučit být pozorní, otevření a zvědaví. Musíme se naučit být odvážní.
Jak získat tuto odvahu? Jedním ze způsobů je začít trénovat na sobě. Když se ráno podívám do zrcadla, mohu se zeptat: „Co vidím? Co mi říká můj vzhled o mně? Jak se cítím? Jak se chci prezentovat světu? Jak by mě viděli ostatní?“
Tímto způsobem si můžeme uvědomit, že náš vzhled není jen náhodný nebo daný. Je to výsledek našich voleb, záměrů a emocí. Je to projev našeho nitra, které se odráží na našem těle. Je to jazyk, kterým komunikujeme s ostatními i se sebou samými.
Pokud se naučíme číst tento jazyk na sobě, můžeme se ho naučit číst i na ostatních. Můžeme si všímat detailů, které nám prozradí něco o jejich osobnosti, náladě nebo motivaci. Můžeme si všímat souvislostí, které nám ukážou, jak se jejich vzhled liší podle situace, nálady nebo role. Můžeme si všímat rozporů, které nám odhalí, když jejich vzhled neodpovídá jejich chování nebo slovům.
Tímto způsobem si můžeme rozšířit naše vnímání o větší pochopení lidí kolem nás. Můžeme si vytvořit komplexnější a hlubší obraz o nich. Můžeme si najít společné body, které nás s nimi spojují. Nebo rozdělují. Můžeme si zlepšit naše vztahy s nimi.
🤔 Komu se tato informace vlastně hodí?
Jednat s lidmi musíme pořád. Vůbec není na škodu svůj pohled ozřejmit novým poznáním. Je mnoho profesí, které by to potřebovali jako sůl. Kadeřníci, lékaři, manažeři, obchodníci, personalisté, policisté, psychologové, terapeuti, tvůrci reklamy a PR, stylisté, učitelé, vizážisté. Ti všichni by dozajista uvítali mít jednu informaci navíc o tom, co znamená v psychologii člověka jeho vzhled.
Ale hledáte třeba nového partnera a chcete udělat ve výběru stejný zásek jako minule? Anebo milujete pořád toho stávajícího, jen vám občas dělá problém ho pochopit? A co teprve rodiče dětí, které by rádi získali větší vhled do duše svých ratolestí?
👔 Vzhled jako křižovatka na cestě seberozvoje
Práce se vzhledem člověka mne dovedla na rozcestí, či spíše na podivnou křižovatku. Proto mi přátelé začali říkat wizard crossroads (čaroděj křižovatek). Normální křižovatka se rozděluje z jedné cesty na několik dalších. Ta, na které se zastavíte, když začnete chtít vidět a vnímat svět jinak bude působit přesně obráceně. Ze všech cest, kterými se z ní budete snažit sejít zpět do bezpečí svých vykutálených stínoher na pravdu, vás vždy nemilosrdně přivede zpět na tu jedinou cestu, po které potom půjdete dál.
A to je vaše platba za to mít dar vidění, jak by řekli staří mistři. Nic už nebude tak, jak vámi bylo zažito. Má jednu velkou výhodu. Platí na ní, že nic není dobře a nic není špatně. Prostě přestanu věci hodnotit.
To teprve až náš postoj dělá věci, jakými je i náš vzhled, dobrými nebo špatnými a tím pádem pro nás z našeho pohledu přijatelnými či nepřijatelnými. My však půjdeme ještě dál. A začneme číst tam, kde ostatní přestali psát.
Jen tak budeme schopni vidět lidi skrz nálepky. Jen tak budeme schopni vidět lidi takové, jací opravdu jsou. A jen tak budeme schopni vidět lidi jako lidi. A to není málo, co říkáte?
Zdroje:
