Článek
Úvodní slovo dramaturga
Na programu dnešního večera je nově objevený rukopis z pozůstalosti Járy Cimrmana: „Seminář o pokrytectví – případ pana R.“
Podle předpokladů badatelů byl text psán někdy mezi roky 1908 a 2025, v období, kdy se Mistr zdržoval na Moravě a zároveň ve fiktivní internetové diskuzi. Dílo pojednává o o zvláštním jevu, kdy osoba hlásající rodinné hodnoty provozuje veřejně dostupné pornofilmy.
Cimrman zde poprvé definuje tzv. praktickou morálku – tedy morálku, která se praktikuje pouze tehdy, když se nikdo nedívá.
Scéna první – Úvodní seminář
Profesor: „Dnes si rozebereme fenomén, který Mistr sám nazval etická gymnastika. Jde o schopnost člověka udržet si při veřejném kázání morálky rovnou páteř, i když mu v soukromí zcela změkne.“
Z poznámek k přednášce:
- „My nesmíme ani naznačovat.“ - Tímto se, dle výkladu komise, řídí všichni, kteří hlásají pravdu jen do chvíle, než se na internetu objeví video.
- „Kdo chvíli močil, již močí opodál.“ - Jinými slovy: odvrátit se od původních hodnot lze rychleji než otočit kameru.
- „Nepochválím-li se sám, nikdo to za mě neudělá.“ - Zápis z kroniky dodává, že tato zásada se často proměňuje v hlavní bod tiskové konference.
Scéna druhá – Hodina tělocviku
Studenti dostávají pokyn otevřít učebnici Život – nejlepší škola života.
Podtitul: Rodinná morálka v teorii, praxe dle dispozic.
„Život je nejlepší školou života,“ poznamenává docent Balcar.
„Ano,“ přitakává Mistr, „ale jen některým se podařilo proměnit školu v internát pro dospělé.“
Scéna třetí – Zkouška z pokrytectví
Záznam z komise: „Student R. projevil mimořádnou snahu o integraci osobního života do studijní praxe. Zkoušku z pokrytectví složil s vyznamenáním.“
Profesor následně připomíná Cimrmanovo varování: „Cimrman se nikdy nesnížil k nízkým pudům, a když, tak jen z výšky.“ - Tento citát bývá mylně chápán jako obhajoba takovéto politické kariéry.
Epilog
Kdyby Mistr žil dnes, zřejmě by doplnil: „Na konci poznávacího procesu nevíme nic, zato to víme správně.“ - Totiž že moralizovat veřejně a privatizovat hříchy soukromě je zřejmě nový národní sport. A naše parlamentní demokracie ho, jak známo, dotuje z daní.
A až po tuhle větu to vše byla jen satira…
Původní inspirací pro tuto glosu byl text Zdeňka Šarapatky: Pornostar.
