Co nám chybí v politice? Osobní kontakt

V dnešní době jsou sociální sítě neodmyslitelnou součástí politické komunikace. Strany a kandidáti využívají různé platformy, aby prezentovali své programy, vize a hodnoty. Ale také aby získali pozornost, sympatie a důvěru voličů.

Sociální sítě mají své výhody i nevýhody. Na jedné straně umožňují rychlé a široké šíření informací, interakci s voliči a zapojení do diskusí. Na druhé straně mohou být zdrojem mnoha dezinformací, mediální manipulace a sociální polarizace. Proč?

Sociální polarizaci je proces, kdy se společnost rozděluje na skupiny s protichůdnými zájmy, hodnotami a identitami. Výsledkem je nerovnost, segregace, konflikty anebo celková radikalizace společnosti.

Což vyhovuje mnoha tzv. politickým „influencerům“, kteří se díky tomu, že jim sociální sítě pomáhají utvářet homogenní kruhy přátel (MY) a nepřátel (ONI) a akcentují zkreslené nebo zjednodušené informace, tak jim odbourávají, z jejich pohledu, zbytečnou nutnost chodit mezi lidi.

Šetříte si tím čas, nemusíte odpovídat na zbytečně zvědavé otázky, nikdo vás nenakazí nemocí ani vás fyzicky nenapadne. A čím více se politik uzavírá a odděluje od společnosti jíž by měl být fyzickou součástí, tím snadněji propadá nekontrolovanému pádu svého ega. Pádu směrem vzhůru samozřejmě.

A právě proto je důležité být kritický a ověřovat si pravdivost a relevanci toho, co vidíme a slyšíme na sociálních sítích. Neměli bychom se nechat ovlivnit pouze politickým marketingem generovanými emotivními a zjednodušenými sděleními, která nám nabízejí až příliš snadná řešení složitých problémů.

Když totiž neříkáte tyhle věci naživo lidem do očí, snadno slíbíte i to, co nemůžete dodržet.

Smysly nás naplňují emocemi a vzpomínkami, které se ukotvují v těle právě díky nim. A v politice je proto vždy lepší osobní kontakt, úsměv či potřesení rukou, než se jen nechat pověsit na billboard či Instagram.

Jedním z dobrých příkladů politika, který se nebál vyjít před dav byl Martin Luther King Jr. - americký baptistický kazatel a aktivista za občanská práva, který inspiroval miliony lidí svými projevy, dopisy a nenásilnou akcí. Jeho nejslavnější projev „I Have a Dream“ pronesl před 250 000 lidmi při pochodu na Washington v roce 1963.

Jeho obrovskou předností bylo to, že dovedl navázat osobní vztah s lidmi různých ras, náboženství a sociálních vrstev. Byl schopen vyvolávat naději a odhodlání bojovat za rovnost, spravedlnost a lepší budoucnost. Jen tím, jaký byl. A jeho voliči si vždy mohli svoje představy o něm korigovat nebo potvrzovat při jeho práci přímo mezi nimi.

Osobní kontakt nám umožňuje lépe poznat politické kandidáty, jejich osobnost, charakter a motivaci. Můžeme jim položit otázky, podívat se jim do očí a cítit jejich energii. Můžeme si tak utvořit komplexnější a hlubší dojem o tom, kdo jsou a co chtějí.

V době, kdy politickým stranám neustále ubývají voliči, se to možná děje právě proto, že s nimi politici ztrácí osobní kontakt. A to je škoda, protože politika by měla být o dialogu, důvěře a spolupráci.

Otázka je, jaké chceme voliče. Chceme, aby byly věrní, takoví, kteří jsou přesvědčeni o tom, co jsme zač, a proto nás odporující? Nebo pro ně chceme být jen dalším klukem z plakátu?

Volby jsou o nás, o naší odpovědnosti a svobodě. Měli bychom si uvědomit, že naše volba má důsledky pro nás i pro ostatní. A že bychom měli hlasovat podle našeho rozumu, srdce a svědomí.

Zdroje: