Digi v ČR rybníku: Bartoš rozbalil plachty. Kupka je skasal. Občan plakal

Jenže právě ve chvíli, když byla loď na správné cestě, aspoň podle výsledků uzavřených stavebních řízení pomocí nového systému, ho z kapitánského můstku náhodou vyhnali. Média při tom sehrála částečně svou roli, když redigováním informací a sestavováním těch „správných“ titulků podpořila odklon od původního vládního kurzu. Otázka „A bylo to skutečně náhodně?“ je vážně na místě.

Ivan Bartoš, dnes bývalý ministr pro místní rozvoj, měl ambiciózní, avšak ne nereálný plán: digitalizovat stavební řízení, aby bylo rychlejší, transparentnější a méně byrokratické. Představil projekt a vláda jej odsouhlasila.

Na papíře to vypadalo skvěle, ale jak už to bývá, cesta k dobrému úmyslu vede přes překážky, které nejsou vždy technologické povahy. Podle Bartoše samotného byla klíčovým problémem mocenská klika kolem ICT Unie, jejíž členové měli svůj „miliardový byznys“ a o Bartošovu reformu nestáli.

Systém digitalizace byl spuštěn v létě 2024, ale ihned po jeho spuštění se objevily technické problémy. Zpravodajství rychle zaplnily titulky o „chaosu na ministerstvu“ a „katastrofálním selhání IT systému“. Ale málokterý z těchto článků zmínil, že samotný systém čelil právním komplikacím a že původní dodavatelská firma InQool mohla projekt dokončit jen díky odkladu rozhodnutí antimonopolního úřadu.

Právě toho úřadu, jehož podivné praktiky v rozhodování různých kauz MMR rozporovalo a navrhlo v chodu úřadu úpravy, které by jej učinily transparentnějším. A opět paradox: Reformu ÚOHS si vláda vytkla jako jeden z úkolů ve svém programovém prohlášení. Zatím neproběhla.

Zatímco média často připisovala selhání digitalizace technickým problémům a Bartošově neschopnosti, skutečný problém ležel a leží v zákulisních zájmech. Na projektu digitalizace stavebního řízení se totiž napakovaly velké IT firmy, jejichž představitelé měli silné vazby na politiky. Tyto firmy se snažily projekt zbrzdit a ohrozit, protože narazil na jejich zisky z IT zakázek pro stát. A tak když Bartoš řekl, že „ohrozil miliardový byznys velkých kluků z ODS,“ nemluvil o technickém selhání, ale o politickém odporu k jeho práci.

Na konci září 2024 se do věci vložil ministr dopravy Martin Kupka. A jaký byl jeho „geniální“ plán? Vrátit úředníky zpět k papírovým formulářům a původním systémům, které digitalizace měla nahradit. Prezentovalo se to jako krok ke stabilizaci situace, ale skutečnost byla taková, že to byl krok zpět o několik let. Místo toho, aby byl systém opraven, dochází k rezignaci na pokus o reformu a digitalizaci.

Kupkův krok navíc otevřel dveře původním dodavatelům, kteří si tak mohou zachovat lukrativní zakázky na softwaru, který nefunguje tak, jak by měl. Už pouhý den po vyhazovu se svět dozvěděl, že software pro stavební řízení je v tak hrozném stavu, že to bude trvat nejméně rok a půl, než se vše opraví.

Jak je možné, že pouhý den po výměně ministra někdo dokáže s takovou jistotou prohlásit, že oprava systému potrvá rok a půl? Nesvědčí to spíše o předem připraveném scénáři než o skutečné analýze problému? Připomeňme, že nejvíce se při státních IT zakázkách vydělává na tzv. „člověko-hodinách“, které se dají manipulovat.

A co na to média? Místo kritiky takového do očí bijícího průšvihu zavánějícího korupcí se spokojila s výrokem, že staré systémy „byly spolehlivější“. A kdo je tedy skutečným vítězem? Velcí hráči na softwarovém trhu, kteří si tak zajišťují, že na státu a jeho systémech budou vydělávat i nadále. A nikdo neví ani kolik. Stát se stane opět rukojmím tzv. vendor lock-inu (situace, kdy je zákazník závislý na produktech nebo službách konkrétního dodavatele), aniž by ho k tomu někdo nebo něco skutečně nutilo.

Tento příběh je jen jedním z mnoha příkladů, jak nás média pomocí titulků manipulují. Ale to, co je na této manipulaci ještě skrytější a zákeřnější, je fakt, že nejde jen o tradiční hru mediálních domů nebo spikleneckých hybridních novinářů.

Tato hra je sofistikovanější a zasahuje hlubší struktury moci, kde se přes nastrčené mediální figurky přelévají „notičky“ velkých kluků ze zákulisí přímo mezi obyčejné lidi. Navíc, současný stav sociálních sítí, kde vládne algoritmus zaměřený primárně na zisk, přispívá k šíření kontroverzních titulků a perexů. A nejen kontroverzních, pro dezinformace jsou sociální sítě zlatý důl.

Tyto algoritmy jsou naprogramovány tak, aby přinášely co možná nejvíce kontroverzní obsah, který přitahuje pozornost a generuje více interakcí. Tím nevědomky nahrávají dezinterpretacím informací více, než je pro logické uvažování zdravé. Výsledkem je, že čtenářům je předkládán zkreslený obraz světa, který je často vzdálený od skutečnosti.

Podívejme se na několik konkrétních příkladů titulků, které ilustrují tuto problematiku:

Tyto nejkřiklavější příklady jasně ukazují, jak lze pomocí pečlivě zvolených slov a frází ovlivňovat vnímání událostí veřejností, často ve prospěch určitých zájmů. V propagandistické terminologii se tomu říká - redigování.

Kdo z obyčejných lidí by například poznal, že „chaos na ministerstvu“ je často dílem těch samých, kteří ze selhání systému profitují? Mimochodem, zjistěte si někde, kolik lidí na MMR v týmu pro digitalizaci stavebního řízení pracovalo. Spočítali byste je na prstech. A najednou nový dozorce MMR, pan Kulhánek, ví, že bude potřebovat 40 IT specialistů, kteří na tom všem budou "pracovat"?

Mimochodem, nabírá lidi, aniž by měl zajištění jejich financování ze státního rozpočtu, který je právě samá díra? To by nešlo bez souhlasu ministra financí. No a jak je tedy možné, že na vytrvalé žádosti Bartoše i MMR na vládu a na ministra financí o finance k rozšíření jeho IT týmu odpovídal ten samý ministr financí několik let souvislým mlčením? Logicky vás napadne otázka, proč neinvestovat málo v době, kdy to je potřeba, že? Proč čekal? A na co?

Takže až se příště podíváte na titulek, nezapomeňte se ptát: Komu tento příběh skutečně slouží? Kritické myšlení a schopnost vidět za oponu mediálních titulků jsou klíčové pro pochopení skutečného stavu věcí v naší společnosti.

Zdroje: