Když charita chutná po fastfoodu

Charitativní projekty velkých korporací, jako je KFC, na první pohled vypadají jako šlechetné gesto. Nedávno se řetězec KFC rozhodl ke svému 30. výročí na českém trhu věnovat z prodeje Twisterů finanční příspěvek na 30 000 obědů pro děti ze základních škol, a to ve spolupráci s organizací Women for Women.

Tuto aktivitu nadšeně podpořila i Ivana Tykač, která na svém LinkedIn profilu napsala: „KFC? Mně třeba připomíná kuřecí řízek od maminky. Pikantní křupavá kůrka. Trocha Ameriky, ke které, chtě nechtě, vzhlížíme. A navíc – ty hranolky! Křupavé, šťastné.“ Svůj příspěvek zakončila slovy: „A já si jdu taky dát Twister. Nebo nový Cheeseburger? Zapeklitá otázka 👯‍♀️ A samozřejmě velké hranolky!“

Tento příspěvek bohužel dokonale ilustruje, jak se zde charita prolíná s běžnou marketingovou podporou prodeje. Je to skutečně ta nejlepší cesta, jak zajistit dětem kvalitní stravování?

Když KFC věnuje část výdělku z Twisterů na školní obědy, jde o pomoc potřebným. Prima. Nicméně je to i součást marketingové strategie. A strategie fast foodu má jako firemní cíl = podpořit prodej produktů rychlého občerstvení. A když známé osobnosti propagují fast food slovy jako „šťastné jídlo připomínající domov“, vzniká tím velmi nebezpečný precedens - spojení emocí, charity a nezdravého stravování.

Právě VIP osobnosti by měli pochopit, že skutečná společenská odpovědnost znamená vidět dále než jen za horizont krátkodobého marketingového efektu. A nemluvě o tom si aspoň uvědomit, jaký dlouhodobý dopad má takováto PR „pomoc“ na zdraví a stravovací návyky příští generace.

Za každým kouskem kuřete v Twisteru se skrývá méně chutný příběh průmyslových chovů brojlerů. Tato kuřata jsou vyšlechtěna pro extrémně rychlý růst – dosahují porážkové hmotnosti v řádu 4 týdnů. Znamená to život plný bolesti a stresu, jejich těla nejsou stavěná na tak rychlý růst a trpí problémy s pohybovým i oběhovým aparátem. Etické otázky kolem takového chovu nelze přehlížet, zvlášť když jej nepřímo prezentujeme dětem jako standard.

V posledních letech některé vědecké studie potvrzují, že brojleři z průmyslových chovů mají oproti pomalu rostoucím kuřatům výrazně nižší obsah důležitých minerálů jako je železo či zinek a odlišnou texturu masa. Nám nezbývá než věřit, že nás Státní veterinární správa (SVS) a Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) svou každodenní prací, co by spotřebitele chrání a na trh neproniknou závadné produkty.

Ještě chci zmínit problém antibiotik - v přeplněných halách je jejich použití běžnou praxí k prevenci nemocí. I když EU má přísná pravidla pro jejich používání, stres z rychlého růstu a vysoké hustoty chovu vytváří ideální podmínky pro vznik bakteriální rezistence. Je toto skutečně kvalita, kterou chceme spojovat se školním stravováním?

A zatímco se u nás radujeme z každého „charitativního“ Twisteru, Finsko investuje ročně 2,5 miliardy korun do bezplatných školních obědů. Každý den se tam vydá 830 000 nutričně vyvážených porcí, přičemž 80 % surovin pochází od místních dodavatelů. Jeden oběd stojí v přepočtu 50-63 Kč a program pokrývá všechny děti od 6 do 19 let. Tento systém funguje už od roku 1948 a ukazuje, že když je politická vůle, jde to i bez marketingových kampaní fastfoodových řetězců.

Co kdyby se místo propagace fast foodu investovalo do podpory lokálních farmářů a kvalitních surovin pro školní jídelny? Podpora místní produkce by přinesla:

Možná je načase přestat spoléhat jen na charitativní marketing fastfoodových řetězců a začít se ptát politiků:

Pomáhat dětem ke školnímu stravování je nesmírně důležité a záslužné. Právě proto stojí za to přemýšlet o tom, jak tuto pomoc realizovat tak, aby kromě okamžité úlevy rodinám přinášela i dlouhodobý pozitivní efekt na zdraví a stravovací návyky dětí.

Otevřená diskuse o formách pomoci není kritikou dobré vůle všech zde zmíněných, ale cestou k jejímu co nejlepšímu naplnění.

Zdroje: