Má větší mozek sílu rozpustit osamělost?

Abychom byli přesní, tito primáti měli ve svém prefrontálním kortexu více šedé mozkové hmoty. Prefrontální kortex je hned za našima očima a čelem. Jedná se o evolučně velmi vyspělou část mozku zodpovědnou za soustředění, chápání, rozhodování, vzpomínání i dlouhodobé zapamatování. Je také sídlem pracovní paměti. S jeho pomocí jsme schopni dělat plány, snít a představovat si budoucnost.

Vliv velikosti mozku

U lidí bylo v r. 2022 zjištěno jednou studií, že starší osamělí lidé mají často nedostatek mozkové hmoty zde a pak ještě v thalamu, který zpracovává emoce, a hipokampu, v paměťovém centru. Tak si tak říkám, proč ještě nepostuloval to, že může existovat přímá souvislost mezi osamělostí a nemocemi s demencí.

Na mozek působí jistě nejen naše zkušenost, ale také prostředí. I to může mít silný vliv na strukturu mozku a učinit v něm změny. Své o tom vědí pracovníci dlouhodobých misí na polárních stanicích. A přidejme i dědičnost. Jedna studie dvojčat ukázala, že osamělost je částečně dědičná.

Důsledky osamělosti

Lidé, kteří jí trpí nejsou odsouzeni k tomu trpět tento stav až do smrti. Ukazuje se, že například koučink nebo kognitivní práce s daným jedincem dokáže účinně snižovat osamělost tím, že lidi trénuje k tomu, aby poznali, jak jim jejich chování a jeho povětšinou převzaté vzorce brání ve vytváření takových kontaktů a spojení, kterých si váží a jsou pro ně cenné.

Z vlastní zkušenosti z mládí vím velice přesně, co je to okolnostmi vnucená osamělost. Byl jsem uprostřed jednoho zářijového dne vytržen z reality hrajícího si a zdravého zlobivého kluka z druhé třídy a posazen do nemocničního lůžka, se stabilní polohou na zádech, bez možnosti jakéhokoliv pohybu, a na nohou s 5 kg závaží, aby se mi nezkracovaly končetiny.

Prodělal jsem zánět kyčelních kloubů. Prošel si tímto onemocněním tak, že jsem dnes schopen chodit bez pomoci, ale dva roky léčby jsem nevěděl, zda k tomu vůbec dojde. Bez přátel, na vesnici, kde jedinou živou věcí byla přes den, než se vrátila rodina domů, jen tikající ručička starých pendlovek.

To, co mě zachránilo, byla důvěra. Důvěra mé babičky, která věřila v to, že se vše dá změnit. I můj zdánlivě bezvýchodný stav. To přesto, že mi lékaři prorokovali pojízdné křeslo a nepohyblivost. Nešlo o víru v zázrak, ale o dodávání důvěry v to, že si s tím poradím. A poradil.

A právě tato zkušenost mi dala něco navíc, schopnost vycítit osamělost. A zkusit s ní něco udělat. Poznamenala mne v dobrém v tom, že jsem pak celý život něco zakládal. Oddíl ochránců přírody ČSOP, indiánský woodcrafterský kmen, lakrosový oddíl. Pokaždé to bylo něco, co umožnovalo se lidem kolem mne socializovat. A věřit si.

V jedné studii, která se dlouhodobě zabývá výzkumem osamělosti, bylo uvedeno, že osamělí lidé mají často vnitřní problémy v oblasti zpracování potravy. Nemůžete-li vnitřně dlouhodobě něco „strávit“, klidnému pohybu střev to nepřidá.

Stejně jako mívají osamělí lidé problémy s důvěrou v ostatní. Když máte uvnitř v oblasti myšlení vše tzv. „rozhozené“ a jste ve stresu, je právě důvěra jedním z mála léčivých aspektů takovýchto stavů. Pocit navozené důvěry je totiž to, co venkovně i vnitřně člověka zklidní.

👉 Strategie zvládání

Koučování nevyléčí samotu, ale ukáže směr, kudy z ní ven. Třeba k tomu víc opravdově a rychleji než dosud sdílet své pocity a reakce na ně. Důvěra mezi lidmi se těžko navozuje, když se člověk po proběhlé komunikaci uvnitř dusí tím, co by říct chtěl a co se mu říct prostě nepovedlo.

A všimli jste si, že skoro vždy po takové akci se vaše tělo bez viditelného vnějšího důvodů najednou samo od sebe rozkašle. Inu, pauzy mezi vyjádřeními těla a řeči si totiž všichni všimneme okamžitě. A tak se to tělo zkouší zakrývat jinou reakcí.

Osamělost prohlubuje mnohdy i to, že ti, co jsou v dané chvíli tzv. v pohodě často jedince, kteří jsou osamělí a podle jejich mínění i špatně vnitřně nastavení – směrem k úzkosti až negativitě, ze svého kolektivu vylučují.

V každé sociální skupině probíhá tzv. „synchronizace“. A probíhá velmi rychle. Popišme si to tak, jako když jedete na osmiveslici, jakýkoli nesoulad jednoho člena posádky při tempu a síle veslování znamená pro celou loď zastavení a konec plavby.

Problém je v tom, že to většina lidí nedělá na základě ověřených dat, ale pouze na základě subjektivního pocitu, co se mně tzv. líbí a co ne. Takže, vstoupíte-li mnohdy příliš zamyšleni do prostoru, v němž už je před tím sladěná skupina, okamžitě proběhne synchronizace, a to s výsledkem, který pro vaši další účast ve skupině nemusí být moc prima. Vyplácí se chodit včas na porady a netvářit se smrtelně vážně.

V jednom experimentu provedeném ve Švýcarsku poté, co dobrovolníci užili psilocybin, psychoaktivní sloučeninu, uvedli, že se poté cítili méně sociálně vyloučeni. Skenování jejich mozků ukázalo menší aktivitu v oblastech, které zpracovávají bolestivé sociální zážitky. I proto je na ohromném vzestupu celosvětově legalizace marihuany, která pomáhá uvolňovat sociální fobie. Pozor, neřeší je, jen pomáhá tělu je více zvládat.

🤔 Prožívat občas osamělost není nic špatného. Ale co s tou chronickou?

1. Sebereflektování a koučink – zvažte poznávání svých sociálních návyků a případně vyhledejte profesionální koučink, který vám pomůže identifikovat a změnit chování, které přispívá k vaší osamělosti.

2. Vzdělávání se v sociálních dovednostech – zaměřte se na zlepšení sociálních dovedností, které vám pomohou lépe navazovat a udržovat spojení s dalšími lidmi.

3. Zapojení se do komunitních aktivit – zkuste se aktivně zapojit do komunitních aktivit nebo dobrovolničení, což může představovat příležitosti k navázání skutečně smysluplných sociálních vztahů.

4. Podporujte zdraví vašeho mozku – uvědomte si důležitost fyzické aktivity a zdravé stravy pro podporu fungování vašeho mozku, je velmi důležitá, protože nepřímo ovlivňuje i váš sociální život.

5. Vybudování podpůrného prostředí – vytvářejte podporující prostředí pro sebe a ostatní, což zahrnuje otevřenost o problémech s osamělostí a hledání společných řešení – ideální ve formě facilitační skupiny.

❤️ Jde o to získat radost a s ní do těla energii, která nám pomůže překonat naše problémy. To, co je špatné, není osamělost, špatné to je, když se ona či jakákoliv jiná věc stane chronickou.

Naše těla nikdy nebyla konstruována, aby žila v chronickém stresu, ten nás zabíjí. A žádný adaptivní mechanismus tohle nevydrží zvládat věčně. Mysleme na to.

Zdroje: