Článek
Sexualizace jako slepá ulička
Největším omylem v tématech lásky je zaměňování formy a podstaty.
To nás vede k tragédiím, osobním i společenským.
Svět, který nás dnes obklopuje, je doslova hypnotizován sexem.
Média sázejí na krásná mladá těla. Film bez sexuální scény je v podstatě vzácnost.
V reklamách i na sociálních sítích se propagují umělé úpravy těl, a dospívající dívky dostávají už k šestnáctinám plastiku nosu či poprsí.
Za touhou po ideálu krásy se však skrývá hlubší bolest: odmítnutí sebe sama.
A co je horší, rozšířená víra, že budeme milováni jen tehdy, když budeme „dost dobří“. Tedy dost hezcí, přitažliví, štíhlí. Láska se tak ztotožnila s image. A přestala být tím, čím je doopravdy.
Láska začíná v duši, ne v těle
Tento rozpor proniká i do našeho sexuálního života. Přitom právě sexualita má být jedním z nejčistších vyjádření lásky, a ne její náhradou.
Prapůvodní touha každého člověka být milován má duchovní kořeny. Chcete-li, v Bohu. V němž se zrcadlí veškerá tvůrčí energie života. A právě proto má láska dimenzi, která přesahuje tělo. Je hluboce duchovní.
Láska roste tam, kde se potkávají dvě duše. Až tehdy, když mezi nimi vznikne duševní kontakt, vzniká i prostor pro hluboké spojení tělesné.
Pak se sexualita stává posvátnou. Je projevem sjednocení. Nikoliv pouhou fyzickou interakcí, ale dotekem božství.
Proč nám to uniká?
Protože jsme zaměnili prožitek za stimulaci. Sexualita, která by měla být celistvá, je dnes redukovaná na pouhé tření těl. Na momentální uvolnění bez následků. Bez vývoje. Bez hloubky.
A tak lidé hledají stále nové objekty touhy. Nové „těla ke spotřebě“. Kolečka se roztáčí. Intimita mizí. A člověk zůstává sám. Bez lásky, bez smyslu. S prázdnem, které nepřebije ani ten nejlepší sex.
Tantra se stává divadlem. Spiritualita marketingem. A člověk je vězněm vlastního ega, které místo lásky hledá nekonečnou extázi.
Blízkost se rodí uvnitř
Skutečnou jistotu a intimitu nenajdeme v druhých. Najdeme ji uvnitř sebe. Kdo miluje sebe, umí milovat i druhého. Důvěřuje mu. A ví, že láska není závislost.
Jsme spojeni s Bohem svou duší, co žije v pravdě ve svém těle. A jen když se potkáme s druhým člověkem v této rovině, dochází k tomu zázraku: z našich já se stává my.
Kdo je v lásce, je v Bohu.
Vědomí v čase umírání
Umíral jsem. Kdysi. A vím, co to je. Změnilo mě to. Když smrt přichází, pochopíte, že na ničem jiném nezáleží. Ne na majetku. Ne na výkonu. Ne na vzhledu. Ale na lásce.
Na těch chvílích, kdy jste byli někomu oporou. Pomohli, podrželi, milovali. Nezištně. Láska, ta dávaná, nikoliv prázdná slova, je to, co zůstane. To, co si odnese vaše duše.
A kdo se smrti otevře, může se do lásky doslova rozplynout. Možná i proto se orgasmu říká malá smrt.
Sexualita bez lásky je nebezpečná
Kde chybí láska, nastupuje prázdnota. A prázdnota si žádá silnější a silnější stimuly.
Internet je bohužel z tohoto pohledu přehlídkou perverzí, které s láskou nemají nic společného.
Fetiše, manipulace, mocenské hry, to vše ukazuje na jediné: naši neschopnost milovat. Sebe i druhé. Kořenem je často trauma, ztráta důvěry a narušený vztah k vlastnímu tělu.
A tady se brána k transcendentnu zavírá. Zůstává jen neukojitelná touha a nikdy nenaplněné očekávání.
Láska jako volba
Láska potřebuje svobodu. Ale ne tu, kterou si často představujeme, bez hranic a odpovědnosti. Potřebuje důvěru. A ta se rodí v opravdové komunikaci. V upřímnosti.
A někdy také v tichu. V odchodu. Ve ztrátě. Protože právě v těch chvílích se ukazuje, co je pravé a co jen hra.
Láska, která manipuluje, není láska. A přesto s ní tak často zacházíme, jako se zbraní.
Poslední věty
Možná stačí jediné: milovat vědomě.
Tvořit lásku, ne ji vyžadovat.
Přestat sexualizovat svět. A začít ho tvořit k obrazu svému.
V pravdě. V těle. V Bohu.
Než zemřeme.
Doopravdy.
Český překlad písně
Báseň pro ni
Verse 1
Tvá krása žije tam, kde si hrají jemné větry,
v paprscích slunce propletených dnem.
Tiché ladnosti si všímají řeky,
takové, kterou žádný lesk nedokáže skrýt.
Verse 2
Způsob, jakým se pohybuješ – klidný a svobodný –
je jako kdyby se příroda učila, jak být.
Žádná malovaná maska, žádné vypůjčené světlo –
záříš, protože tvá duše svítí.
Chorus
Tady je pravda, kterou voda znala:
její klid odráží jen tebe.
Krása není póza ani plán –
žije tam, kde se rozšiřuje srdce a země.
Verse 3
V každém tvém pohledu je vzácný klid,
jako teplý šepot ve volném vzduchu.
Jemná síla, kterou svět dokáže vidět,
něžná pravda v souladu.
Chorus
Tady je pravda, kterou voda znala:
její klid odráží jen tebe.
Krása není póza ani plán –
žije tam, kde se rozšiřuje srdce a země.
