Markéta Franke - Verdandi digitálního věku

V severské mytologii sedí u studny osudu, která je u paty stromu světa Yggdrasil tři Norny - sudičky osudu. Urd zná minulost, Skuld vidí to, co musí přijít, a Verdandi vládne přítomnosti. Pokud Markétu Franke potkáte, pochopíte, proč k ní sedí přirovnáním právě ta prostřední tkadlena osudu. Markéta totiž netráví čas nostalgickým vzpomínáním na „zlaté časy IT“, ani se nenechává ochromit populistickými vizemi budoucnosti. Ona tu budoucnost aktivně spřádá v každém přítomném okamžiku, kdy propojuje svět a dnes už nejen technologií, s lidskou duší.

V dobách, kdy se český byznys teprve nadechoval, ona budovala divize v BSC Praha a v Microsoftu, kde krotila korporátní plánování s precizností dnešních algoritmů. Pak přišla etapa, kdy své manažerské vřeteno propůjčila charitě. Jako předsedkyně správní rady Chance 4 Children učila neziskový sektor, že soucit potřebuje strategii, a v Minervě 21 pomáhala ostatním ženám najít odvahu k vlastnímu hlasu.

Markéto, v mnoha projektech, kterých jste se zúčastnila nebo se účastníte, propojujete světy byznysu a ženskosti. Kdybyste měla popsat ten moment, kdy ve vás „manažerka“ ustoupí a ke slovu se přihlásí čistá ženská duše, jak to vypadá?

Možná bych to otočila. Proč by se ženská duše nemohla projevit v roli manažerky? Každá žena, která zvládá domácnost a děti a třeba ještě i pracuje nebo podniká, je vlastně manažerka.

Je největší chyba žen, pokud se v projektech a týmech snaží svoji ženskost potlačovat. A kdy jsem to takto začala praktikovat? Ani si nepamatuji. Díky svému nízkému sebevědomí jsem nikdy neměla touhu s muži soutěžit. Naopak, moje pečovatelská duše mě vždy vedla k tomu, aby společný výsledek byl co nejlepší, aby všichni kolem mě měli, co nejlepší podmínky k práci, abych kolem sebe vždycky měla lidi, kteří mají ty kompetence, které já nemám a ony jsou potřebné k dobrému výsledku.

Prošla jste si v životě obdobím velkých životních změn. Často se říká, že silné ženy musí být neustále „v brnění“ a mít se na pozoru. Co pro vás dnes znamená dovolit si být křehká?

Brnění jsem asi nikdy neměla. Vždy jsem v dané chvíli dělala věci nejlépe, jak jsem v daný moment uměla. Nebála jsem se ukazovat, že mohu být i „křehká“. Před partnery, spolupracovníky, zákazníky, před svými dětmi, před přáteli. Snažím se být autentická. Ve své síle i v křehkosti. Je pravda, že v poslední době si tu křehkost uvědomuji častěji a že na ní mé okolí reaguje – péčí, nabídkou pomoci. A já se hodně snažím o to, abych rozuměla tomu, kdy mám energie dost a kdy ji naopak nemám a klidně si řeknu o pomoc.

Vaše děti jsou pro vás středobodem vašeho vesmíru. Co vás jako ženu naučily?

To je krásná otázka! Mám pocit, že moje děti jsou mými nejmilejšími a nejúčinnějšími učiteli po celý život. A těch oblastí, kdy mě obohatili, je tolik, že by to vydalo na knihu.

Obrovsky jsem se sama posunula v okamžiku, kdy jsem je ještě jako malé začala brát jako parťáky, a to je o té autenticitě. Na nic si nehrát. Být upřímná sama k sobě a hlavně i k nim. I máma se může cítit špatně, může se mýlit, může dělat chyby. Každé z mých dětí je jiné a každé mě učí něčemu jinému. Moc ráda jim naslouchám, moc ráda sleduji, jak se vyvíjí jejich životy, moc ráda se od nich občas nechám opečovávat a miluji jejich kreativitu, když mi chtějí udělat radost.

Jste známá (a nejen pro mne) tím, že do každé práce dáváte celé své srdce. Jak se ale Markéta Franke učí říkat „dost“ ve světě, který po nás neustále vyžaduje maximální výkon a přítomnost?

Těžko. Stále se to učím. Tady asi nebudu dobrá učitelka. Ale dnes už vím, že i toto je o disciplíně a je možné se to naučit. Zkoušet znova a znova – a ono to vyjde.

Kdybyste mohla napsat dopis svému „mladšímu já“ v době, kdy jste teprve začínala budovat svůj život a kariéru – co byste mu vzkázala o definici skutečného štěstí?

…„Vystup z krabice“… podívej se na sebe, vnímej se, poslouchej vědomě svou intuici, věř jí!  Dnes s odstupem času vidím, že vždy když jsem se (třeba i nevědomě) nechala vést svou intuicí – dopadlo to dobře.

Každý si v sobě neseme místo, kde se cítíme být „doma“, a nemusí to být nutně budova. Kde nebo v čem se dnes cítíte nejvíc sama sebou, bez všech titulů a společenských očekávání?

Nedávno jsem byla meditovat v poušti. Tam jsem měla čas se ponořit do sebe a řadu věcí si ujasnit. Když jsem se ptala sama sebe, kdo vlastně jsem, stále se mi vracelo slovo „průvodce“. A to je asi pravda. Miluju provázet lidi – ke zdraví, ke štěstí, k naplňování jejich cílů nebo jen tak, aby se měli o koho opřít, nebo jim na cestě životem nebylo smutno.

Dnes je ale Markéta v roli Verdandi. Je to ta žena osudu, která zalévá kořeny přítomnosti. Je „průvodcem“ pro své čtyři dospělé děti, pro osm vnoučat, pro svou 85letou maminku, ale hlavně pro sebe samu. Je to žena, která ve svých šedesáti ujela v rámci charitativního projektu 668 kilometrů na koloběžce, aby dokázala, že bojovník není ten, kdo nepadá, ale ten, kdo se po pádu znovu zvedne. Její příběh je pro mě důkazem, že nejdůležitější kód, který kdy vůbec napíšete, je ten, podle kterého žijete svůj vlastní život.

Tato cena oceňuje výjimečné ženy v oblasti vzdělávání a výcviku dospělých v oblasti akademického vzdělání stejně jako mentorky, koučky, personalistky a další profese, které pozvedávají dospělé.