Oblečení jako jazyk: co o nás prozradí šatník

Oblečení vašeho partnera na vás promluví dřív, než otevře ústa. Stejně jako to vaše. Nahlédneme do psychologie oblékání a naučíme se číst, co barvy, tvary a střihy prozradí o tom, jak chce být člověk vnímán, bez soudů, jen s porozuměním.

Možná to znáte. Stojíte ráno u skříně, váš muž si bere potřetí v týdnu tu samou šedou mikinu, a vy si říkáte, proč nosí pořád to samé a jestli to má nějaký hlubší důvod, nebo prostě jen sáhl po tom, co bylo nejblíž. A možná jste to vy, kdo jeho šatník reálně řídí, kdo kupuje košile, vrací nesedící oděvy do recyklace a taktně schovává tričko, které už dosloužilo pro práci na chalupě.

Ať tak či onak, oblečení a vůbec celkový vzhled v jakémkoli vztahu málokdy zůstává jen věcí jednoho člověka. A právě proto má smysl umět ho číst. To, co prozradí oblečení o člověku, totiž často není to, co bychom čekali a rozhodně to není o tom někoho soudit nebo předělávat. Jde o to rozumět tomu, co nám o sobě druhý nevědomky sděluje. Jedna polovina naší komunikace je verbální. No a dnes se podíváme i na tu druhou, trochu tajemný jazyk našeho vzhledu.

V tomto článku vám nabídnu jednoduchý klíč, kterým se na oblečení dá dívat jinak než jako na „hezké“ a „ošklivé“. Psychologie oblékání bývá obvykle podaná jako výčet typu „černá znamená tohle, červená tamto“, ale my půjdeme jinudy. Vyjdeme z typologie 3AXIS, která pracuje s jednou zajímavou myšlenkou. A sice, že oblečení je vizuální jazyk a to, co máme na sobě, není náhoda. Je to obal a na každém obalu je, ať chceme nebo ne, napsaný návod, jak s jeho obsahem zacházet.

V přírodě má vnější vzhled živočichů dvě základní funkce. Buď upozorňuje a poutá pozornost, jako pestrá křídla pavího oka nebo naopak maskuje a ukrývá, jako nenápadná spodní strana stejných křídel. Jeden a tentýž motýl tak umí podle potřeby křičet i mlčet.

U člověka to funguje podobně, jen mnohem rafinovaněji. Oblečení je to, co vkládáme mezi své tělo a okolní svět. Je to pomyslná krabice, na které jsou napsaná sdělení o tom, co je uvnitř, ale jde zároveň o návod, jak s ním zacházet. Tím, co si člověk obléká, signalizuje, jak se chce projevovat navenek a co od něj okolí může čekat v daném okamžiku.

Tady je ale potřeba říct jednu důležitou věc, na kterou typologie 3AXIS klade velký důraz: nehodnotíme, pouze popisujeme. Žádná barva není lepší než jiná. Žádný střih není správný nebo špatný. Učíme se jen číst tendence, tedy to, kam člověk svým oblečením míří, co potřebuje, čteme to, jak chce být vnímán. Stejně jako dobrý čtenář nesoudí knihu podle obalu, i my se učíme dívat, a ne posuzovat.

A ještě jedna poznámka, než se pustíme dál. To, co na sobě člověk jeden den nosí, nemusí být věčná pravda o jeho povaze. Někdy si vezme tmavé sako proto, že má důležité jednání. Někdy proto, že ostatní košile byly v prádle. Nikdy se nedělají závěry z jednoho kusu či situace. Chcete-li se v tomhle oboru stát mistrem, je třeba dívat se vždy na celek a souvislosti.

Typologie 3AXIS sleduje tři pomyslné osy, na kterých se vzhled člověka pohybuje. Každá z nich vypovídá o něčem jiném a všechny dohromady dávají překvapivě čitelný obraz. Když se naučíte číst osobnost podle oblečení na všech třech, přestane být ranní pohled do skříně hádankou. Pojďme si je projít v jednoduché podobě, abyste je pak dokázali rozpoznat ve vlastním šatníku i v tom partnerově.

První osa pracuje s barvou a popisuje vztah člověka k realitě. Právě tady má význam barev oblečení nejblíž k tomu, jak člověk přemýšlí.

Světlé tóny jako je bílá, jemné pastely, světle modrá, bývají spojené s tendencí směřovat k myšlenkám, plánům, vizím a tomu, co je teprve před námi. Tmavé a syté tóny, jakými jsou černá, tmavě modrá, sytě červená naopak tíhnou k tomu, co je tady a teď, hmatatelné, praktické, přivádí nás k činům a konkrétním výsledkům.

Když tedy váš partner sahá převážně po tmavých a sytých barvách, nemusí to znamenat nic dramatického. Spíš naznačuje člověka, který se rád drží při zemi, řeší konkrétní věci a má rád, když mají výsledky jeho činů praktickou podobu. Naopak světlejší garderoba bývá blíž lidem, kteří přemýšlejí více v teoretických souvislostech, plánech a možnostech.

Druhá osa sleduje tvary a popisuje způsob, jakým se člověk vyjadřuje. Vyjádření v životě člověka představuje proces, kterým navenek projevujeme své vnitřní prožívání, myšlenky, emoce a hodnoty. Slouží nám k utváření vlastní identity, budování vztahů s okolím a nalezení osobního smyslu života. Jde tedy o velmi důležitou osu.

Ostré, hranaté linie, např. strukturovaná saka s výraznými rameny, rovné střihy, geometrické vzory, bývají spojené s tendencí k jasnému, jednoznačnému, „buď — anebo“ vyjadřování. Zatímco oblé, měkké linie, jako jsou např. pletené svetry, splývavé materiály, zaoblené tvary zase naznačují spíš člověka, který hledá kompromis, vidí věci ve více možnostech a vyjadřuje se obrazně.

V praxi to poznáte třeba na rozdílu mezi mužem, který nosí ostře žehlené košile a úzké kravaty, a tím, který dává přednost měkkému svetru přes rozhalenou košili. Ani jeden z nich není „lépe oblečený“, prostě každý jen jinak komunikuje, tak jak přistupuje ke světu. A právě oblečení a jeho doplňky tu fungují jako čistá neverbální komunikace. Řekne to za nás dřív, než stačíme cokoli vyslovit.

Třetí osa pracuje s délkou a mírou úpravy a popisuje vztah člověka ke společnosti a jejím pravidlům. K tomu čemu vycházíme vstříc anebo co před světem tvrdě bráníme.

Krátké délky a vše upravené, zkrátka „zkrocené“, jako je kratší délka vlasů, hladce oholená tvář, decentní a nenápadné doplňky, to vše bývá spojené s tendencí respektovat dohodnutá pravidla, být součástí týmu, splynout s tím, co je obecně uznávané. Delší, volnější, méně upravené outfity jakými jsou delší vlasy, plnovous, výraznější a nápadnější doplňky, zase naopak naznačují člověka, který dává přednost vlastnímu úsudku, instinktu a osobní svobodě před vnějšími normami.

Muž v naprosto sladěném obleku s krátkým střihem vlasů, tak vysílá jiný signál než muž s plnovousem v pohodlném, neformálním oblečení. Jeden říká „hraju podle pravidel“, druhý „mám svá vlastní pravidla“. A znovu, ani jedno není správně ani špatně. Je to jen informace. Informace, kterou byste měli umět využít ke navázání oboustranně dobré komunikace, nikoliv k manipulaci s ní.

Když začnete tyto tři osy vnímat současně, oblečení se promění v docela srozumitelný text. Pro ilustraci jsem připravil tři modelové konfigurace s pracovními názvy - neberte je prosím jako „typy, kterými má muž být“, ani jako žebříček, zda je lepší být vůdcem než mudrcem. Jsou to jen tři ukázky, jak se signály na osách skládají do čitelného celku, a názvy jim pomáhají dát tvář. Pomohou vám rozpoznat, co před sebou máte, ať už ve vlastní skříni nebo na fotce kohokoliv jiného.

Co uvidíte: Tmavě šedé strukturované kalhoty, jemně pletený rolák v tmavě modré nebo černé, minimalistické hodinky, čisté kožené boty bez ozdob.

Jak se to čte: Tmavé barvy na první ose naznačují vztah k praktickému a hmatatelnému. Měkký rolák a jednoduché linie na druhé ose mluví o nenápadném, nekonfliktním vyjadřování. Decentní doplňky a upravenost na třetí ose ukazují člověka, který nepotřebuje na sebe strhávat pozornost.

Modelová situace: Tahle konfigurace často sedí na situace, kde má jít o klid a stabilitu, třeba o rodinný oběd u rodičů, klidná porada, večeře ve dvou. Není to oblečení, které vstupuje do místnosti první. Vstupuje s ním totiž rovnou celý člověk. Přesně tohle je vyjádření se bez chlubení.

Co uvidíte: Tmavě zelené nebo manšestrové kalhoty, bílá košile s rozhaleným límcem, sako z přírodního materiálu jako tweed nebo len v hnědé či béžové, výraznější doplněk s osobním příběhem, např. neobvyklý náramek nebo brýle.

Jak se to čte: Kombinace zemitých tónů a přírodních materiálů na první ose drží blízkost k realitě, ale rozhalený límec a volnější sako na třetí ose naznačují člověka, který si nechává prostor pro vlastní úsudek. Výrazný osobní doplněk je drobné gesto možnosti být svobodný - „tohle jsem já, ne uniforma“, tohle je má vlastní originální součást. Takového člověka nenadchne nic laciného.

Modelová situace: Vídáme ji u lidí, kteří působí v kreativních oborech nebo prostě stojí o to, aby jejich vzhled nesl osobní rukopis. Sedí na situace, kde se hodí být profesionální a zároveň si potřebujete zachovat svůj názor. Je vhodný pro neformální pracovní setkání, vernisáž či přátelskou oslavu.

Co uvidíte: Dobře padnoucí oblek v tmavě modré barvě, košile ve světle šedé nebo bledě modré, hedvábný kapesníček s diskrétním vzorem místo nápadné kravaty, leštěné kožené boty.

Jak se to čte: Tmavě modrá na první ose drží praktičnost a klid, sladěnost a hladké linie na druhé ose mluví o jasném, strukturovaném vyjadřování, a celková upravenost na třetí ose ukazuje respekt k dohodnutým pravidlům dané situace. Je to obal jedince, který je vyladěný do souladu. Pozor takovéto naladění jde cíleně za svým a na této cestě nemá rádo přetvářky či podvody.

Modelová situace: Pracovní pohovor, formální jednání nebo i svatba v roli hosta. Konfigurace, která říká „rozumím tomu, kam jdu, a beru to vážně“, ihned upoutá pozornost, aniž by k tomu potřebovala cokoliv dalšího nahlas křičet. Všichni máme rádi ty, co vědí, co chtějí, že?

Možná teď přemýšlíte, k čemu vám tahle dovednost vlastně bude. Nabízí dvě docela praktické věci.

Za prvé, přestanete se už proboha hádat o vkusu. Otázka „jak obléct partnera, aby mu to slušelo“ se totiž obvykle scvrkne jen na mnohdy zbytečně agresivní souboj dvou estetik, té vaší a té jeho. Když místo „tohle se k sobě nehodí“ dokážete vidět „tahle košile vysílá jiný signál než tyhle kalhoty“, debata o oblečení se promění z konfliktu o vkus na rozhovor o tom, co chcete jako pár nebo on sám pro danou situací vlastně sdělit.

Chce na té schůzce vypadat jako někdo, s kým se vyplatí jednat, nebo jako trouba, co vyžvaní všechno hned v první zatáčce a konkurence ho smázne jak slupku z brambor? To je pak mnohem snazší půda k dohodě o tom, co si vzít na sebe.

Za druhé, začnete vidět věci a děje v souvislostech. Když si všimnete, že váš partner v náročném období sáhne výrazně častěji po tmavém a uzavřeném oblečení, není to nutně náhoda, je možná, že hledá pevnou půdu pod nohama, protože mu docházejí síly. Není to důvod k poplachu ani k „analýze“, spíš jemné vodítko, kdy nabídnout oporu. Oblečení vám tu funguje jako tichý ukazatel.

A do třetice, tahle dovednost se dá zaměřit i na sebe. Zítra ráno, až budete stát před skříní, zkuste se na chvíli sami sebe neptat „v čem vypadám dobře“, ale „co tímhle chci k dnešnímu dni říct“. Je to malá změna úhlu, ale velmi často proměňuje vztah k vlastnímu šatníku (a tím pádem i k sobě samé) víc než jakýkoliv kurz osobního rozvoje.

Zkuste si to. Příště, až budete svému partnerovi vybírat košili nebo sobě cokoli, všimněte si, na které ose se pohybujete. Světlé, nebo tmavé? Hranaté, nebo oblé? Spoutané, nebo volné? A pokud vás napadne, co vám oblečení blízkého člověka prozradilo, podělte se o to v komentářích. Rád si vaše postřehy přečtu.

Typologie 3AXIS – Základy typologie (interní studijní materiál) - systém tří os pozorování vnějšího vzhledu (barva, tvar, délka), z něhož článek čerpá celý čtecí klíč; popisuje, nehodnotí. (interní materiál autora)

Emotions Revealed (Paul Ekman) - kniha o čtení emocí z výrazu tváře a tělesných signálů, která podpírá myšlenku článku, že vzhled je sdělení, jež lze číst.

Enclothed Cognition (Hajo Adam, Adam D. Galinsky) - studie zavádějící pojem „enclothed cognition“, podle níž na nositele působí oblečení skrze symbolický význam i fyzický prožitek nošení; pozn.: pozdější replikace (Burns et al.) původní efekt nepotvrdila, proto brát jako vlivnou hypotézu, není pevný fakt.

Silent Messages: Implicit Communication of Emotions and Attitudes (Albert Mehrabian) - kniha shrnující výzkum neverbální komunikace; doplňuje článek o to, jak postoje sdělujeme mimoslovně.

First Impressions: Making Up Your Mind After a 100-Ms Exposure to a Face (Janine Willis, Alexander Todorov) - studie ukazují druhému, že závěr o tom, co tvoříme už po deseti sekundách, což se v článku vztahuje k tomu, že vzhled „mluví“ dřív než slova.