Článek
Politici se sdružují ve stranách a hnutích, aby přesvědčili voliče o svém přínosu pro společnost. To, že je to nelehká práce, dokládá fakt, kolik politických uskupení a politiků skončilo v propadlišti dějin.
Mnozí politici jsou ale transparentní, odvážní a moderní – tvrdě pracují ve prospěch veřejnosti. O nich se však mnoho nemluví. Proč? Inu, tady přichází na scénu politický marketing, který se chová naprosto stejně, jako marketing, co prodává housky nebo dovolenou.
Analýza a statistiky
Máte před sebou masu voličů a nevíte, jak je oslovit. Dosavadní aktéři selhali nebo to vzdali a vy máte za úkol najít novou hvězdu. Připomeňme si manažera Chrise Herberta, který na počátku devadesátých let vytvořil Spice Girls.
Nevíte, co lidi chtějí, takže si uděláte průzkum. Výsledek? Pět naprosto různorodých dívek, které se díky tvrdé přípravě a propagandě stanou ikonami. V politice to funguje podobně. Až na to, že k měření výsledků se v TV popkultuře používají peoplemetry a v politice dozimetry. V případě prezidenta Zemana pak jeho kufříky a u Václava Klause jeho psací pero.
Velká marketingová 4 = Produkt, Cena, Distribuce, Propagace
Máte analýzu a chcete si udržet a posílit politický vliv. Váš produkt? Souhrn postojů a myšlenek. Cena? Voličův hlas. Propagace? Musí být důkladně promyšlená. Váš produkt je nehmotný, jde o souhrn postojů a myšlenek prezentovaných jako program strany.
Kolik bodů z těchto volebních programů bylo po uplynulém volebním období skutečně reálně vyhodnoceno? A byly z nich vyvozeny důsledky. Velmi málo. A kolik politiků opravdu důvěrně zná politický program své strany? Velmi málo.
Politický produkt
Politický program je souhrn postojů, které se voličům prezentují. Cenou v politickém marketingu je, jak bylo řečeno, váš hlas. Pokud tedy politik dokáže svůj produkt prodat 250 000 lidem, má 250 000 hlasů. A to přináší jeho straně či hnutí benefity z rozpočtu státu.
Jak je však bilancuje? Kolik času věnuje prosazování požadavků svých voličů? Jak s nimi komunikuje? A jak je při tom úspěšný? A právě odpovědi na tyto otázky vedou mnohé lidi k názoru, že jsou politikům dobří jen jednou v roce u volebních uren. Což taky není pravda.
Propagace
Promyšlená propagace zaujme díky dobré strategii, s níž je uskutečňována. Spice Girls se staly hitem díky pečlivě propracovaným symbolům vzhledu charakterizující očekávání určité skupiny diváků, marketingové pohádce o inzerátu, co je dal dohromady a troše hudebního nadání.
U politika je to podobné. Jeho kariéra může být efektivní, pokud je dobře propagována. Propagace musí být dobře promyšlená a zaujmout voliče tím, že vykreslíte politika tak, aby se s ním lidé ztotožnili. Ovšem pozor, toto jsou všechno jen nepřímé formy komunikace. Reels, posty na sockách, pr články, tv show. Pak se vypne kamera, skončí podcast a co pak?
Kde to drhne?
Problém nastává, když je politik uměle vytvořený pomocí marketingu. V okamžiku, kdy začne skutečně pracovat a vystupovat nejen mediálně, voliči často zjistí, že nesplňuje jim předkládané představy. To je moment, kdy se realita jeho osobnosti střetne s marketingem.
Politik by se měl politikem stávat poté, co sám zjistí, jaký je člověk. Je-li někdo neposedný jako opička, těžko z něj uděláte hvězdu 20minutové tiskovky. Bude jí prostě sabotovat, protože ho to nebude bavit.
Jakoukoliv roli v životě, musí hrát dobrý herec. Tedy ten jedinec, který na ni má. No a politici jsou extra případy toho, kdy si marketingový štáb usmyslí, že by se jim například do jejich kampaně hodil buřič a konfrontační typ. Osloví ho.
Pana Turka zná kupříkladu hodně lidí. Ne proto, že by to byl myšlenkový genius, ale proto, že s jakýkoliv názorem nejprve nesouhlasí, načež z toho udělá na sociálních sítích seriál typu Haló, haló.
Algoritmus soc. sítí u jeho příspěvku zaznamená stovky až tisíce různých komentářů. Následně se pokusí tento příspěvek doporučit mnoha dalším uživatelům sítě. Domnívajíce se, že jde o zajímavý příspěvek či komentáře.
To, že je dnes jakýkoliv politik oblíbený na sociálních sítích, neznamená vůbec nic. Jde o pouhou reakci na naprogramování sociální sítě. A čím dál více bez jakéhokoliv obsahu, který by měl hodnotu.
Spíše naopak – čím větší absurdnost, tím lépe. O to více bude algoritmus doručovat informaci o Babišovu kohoutovi či Schillerovic pávu někam jinam. Děsím se jen toho, co dalšího z Absurdistánu hnutí ANO napadne Havlíčka.
„Politikům se nevěří, politikové se kontrolují. Věří se v Boha, v přírodu, v krásu. V politika se nevěří, a kdo v něho věří, je idiot!“ — Karel Kryl
Špatné na tom je to, že si pak někteří z nás myslí, že tohle je skutečnost. Ne to je jen virtuální honba za lajky. No, a protože spousta z nás politiky sleduje, dává tím algoritmům ze sociálních sítí a plánovačům reklamních politických kampaní prostor přes nás posílat tuny politické reklamy do našich přátel, aniž o tom něco tušíme. Prostě blokněte si politiky na sociálních sítích, budou muset chodit z kanclu ven.
Autenticita je klíč
Politik či politička vzešlá z příruček marketingu je ne nepodobná umělému výtvoru Dr. Frankensteina. Umělá bytost, oživená dnes ne pomocí magie, ale s pomocí řízené infuze peněz do propagace na sociálních sítích. Bytost hledající stejně jako v pohádkách svou duši a místo na slunci.
To, co z člověka dělá skutečnou hvězdu, je jeho osobitost, pokora a chuť pracovat ve prospěch všech. Lidově, jeho uvěřitelnost. To, co říká, to taky dělá. A chová se tak, jak to říká kdykoliv, nejen pod optikou kamer či novinářských mikrofonů.
Takových osob je v politice velmi málo. Zatím. Možná je čas přestat brát v potaz z vnějšku uměle vyrobené politiky, ale začít se dívat po těch, kteří přirozeně vyrostli, jako organická součást svých politických stran.
Možná je čas sundat si růžové brýle a začít se ptát, kdo opravdu stojí za maskou politika – vždyť jedině kritickým pohledem můžeme vrátit politice důvěryhodnou tvář skutečných lídrů, a ne jen marketingových loutek.
A tím obnovit i důvěru v samotnou politiku.
Domnívám se, že politik může říkat pravdu a žít v souladu se svým svědomím. Já se o to alespoň snažím.
