Prošlé konzervy aneb proč potřebujeme čerstvost v politice

Česká politika připomíná spíž, kde se roky neměnil obsah. Na poličkách se vrší plechovky se známými logy jako třeba SPOLU (ODS, TOP09, KDU-ČSL), STAN, ANO, SPD (Trikolora, PRO, Svobodní), Piráti (Zelení), Stačilo (KSČM, Sociální demokracie), tedy konzervy, které byly otevírané už tolikrát, až ztratily chuť i barvu. Přesto nám je při každých volbách marketéři znovu a znovu podsouvají jako naprosto čerstvou delikatesu. Jenže kdo má aspoň trochu nos, cítí, že místo vůně změny se z nich line zápach prošlosti.

Před spižírnou se ale už tlačí i nové plechovky, které se snaží natlačit do regálu. Mají nablýskané etikety a slibují neokoukanou chuť – Motoristé, Voluntia, Vize 2025, Volt Česko nebo Hnutí Kruh. Některé vznikly jako B týmy starých značek, další sledují svého lídra (někdo by snad řekl i vůdce), jiné se snaží nahradit dříve vyčpělý obsah slibovanou lahodnější směsí. Je na nás, voličích, zjistit si, jestli jde o skutečně nové recepty nebo jen o recykláty v  jiném obalu.

Jedním příkladem za všechny je oblast péče. Když politici před kamerami hrají šokované, že pečovatelky v domově důchodců po pěti letech práce berou tak málo, že jim nezbývá ani peněz ani energie na vlastní rodinu, je to chucpe. Oni to vědí, čísla mají roky ve statistikách, analýzách i vlastních marketingových podkladech. Které jim stejně jako na všechny jiné oblasti tohoto státu připravuje řada expertů.

Ale pokud nevidí realitu ani po tolika letech v politice, měli by vážně zvážit, jestli mají vůbec dělat politiku. Místo planých řečí o změnách by se slušelo na tichou rezignaci a vypadnou rovnou do koše na odpadky. Protože, jak říkával můj děda: „Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod“. A důvodů, proč nic nejde dělat, už jsme od starých konzerv slyšeli celé katalogy. Jenže prošlé konzervy se nesmí ohřívat donekonečna, protože nevíte, která z nich obsahuje botulin, který ohrožuje život.

Nejde o emoce, ale o čísla. Přesně ta čísla, která leží politikům roky na stole, a přesto se podle nich nic nemění. Jsou v analýzách Eurostatu, OECD, NKÚ i vlastních ministerstev. Jenže zatímco se na veřejnosti tváří politici šokovaně, realita zůstává stejná. Ba co hůř, v některých oblastech se dramaticky zhoršuje. Stačí se podívat do regálů a přečíst si etikety. Ty mluví jasně:

A to jsme ještě nezačali rozebírat imisní limity v ovzduší, korupci kolem evropských dotací nebo realitu dostupnosti sociálních služeb mimo krajská města. Politici ta čísla znají. Jen je, stejně jako prošlé konzervy, strkají dozadu na poličku a doufají, že si jich nikdo nevšimne.

Roky jsme konzumovali nesplněné sliby, stále dokola v novém obalu. Zázračné recepty bez výsledků, lídry bez paměti a programy bez opory dat. Možná je čas zkontrolovat datum spotřeby, a to nejen na konzervách, ale i na politicích. A zkusit konečně něco, co nezavání průšvihem.

Víte, nakonec to není konec světa. Je to jen spižírna. Když si konečně vybereme něco čerstvého, možná zjistíme, že i politická chuť se dá změnit. Ne ze dne na den. Ale od voleb k volbám. A teď máme skvělou šanci.

Volby nejsou gastrofestival, ale když dál budeme přihřívat ty samé prošlé konzervy, tak se moc nedivme, že se z nich nakonec buď pozvracíme nebo otrávíme úplně všichni.

Česko si zaslouží nové ingredience. Volt Česko a Hnutí Kruh jsou podle mě nové strany, které vyrůstají z dlouhodobých programů, líbí se mi, že nechtějí spasit všechno a hned. A jsou z lidí, co přinášejí novou energii. A jo, jen je těch lidí tam zatím málo. Ale to už není jen jejich problém, to se týká nás všech. Nemyslíte?

Skoro milion voličů stále neví, koho bude volit – viz. analýza Seznam Zprávy. To je obrovská síla. Tak ji využijte a dejte hlas těm, kteří tu ještě nestihli zplesnivět. Nebojte se o „ztrátu kytičky“, žádný hlas nepropadne. Koneckonců nejde jen o samotné mandáty, ale hlavně o státní příspěvky, které pomáhají novým stranám přežít do další sezony. A kdo ví, třeba příště už nebudeme mít ten náš regál tak děsivou podobu jako nyní.