Článek
Vědecké studie ukazují, že rostliny jsou mnohem více než dekorace nebo zdroj kyslíku. Jsou to komplexní bytosti, které hrají klíčovou roli v udržování života na Zemi a je čas začít je vnímat v novém světle.
Podle Paca Calva se většina lidí k rostlinám staví postižena „rostlinnou slepotou“. Calvo, který vede Laboratoř minimální inteligence na univerzitě v Murcii ve Španělsku, kde studuje chování rostlin, říká, že být slepý k rostlinám znamená nevidět rostliny takové, jaké skutečně jsou. Jako kognitivní organismy obdařené vzpomínkami, vjemy a pocity, schopné učit se z minulosti a předvídat budoucnost, schopné vnímat a prožívat svět.
Je snadné taková tvrzení odmítnout, protože jsou v rozporu s naší přední teorií kognitivní vědy. Tato teorie se nazývá „kognitivismus“, „komputacionismus“ nebo „reprezentační teorie mysli“. Stručně řečeno, říká se, že mysl je v hlavě. Poznávání se scvrkává na spouštění neuronů v našem mozku. A rostliny přece nemají mozek.
Rostliny však cítí, reagují na podněty, komunikují, a dokonce se učí a pamatují. Jejich chování, které bylo dlouho přehlíženo kvůli jeho pomalosti a subtilnosti, je nyní uznáváno za známky rostlinné inteligence. Rostliny nejen že reagují na své okolí, ale aktivně hledají řešení a předvídají budoucí podmínky.
Výzkum v oblasti rostlinné neurobiologie ukazuje, že rostliny používají složité signální sítě k řízení svého chování. Tyto sítě jsou podobné neuronovým sítím živočichů a mohou dokonce být ovlivněny anestetiky stejným způsobem jako zvířecí nervové systémy. To nám naznačuje, že rostliny mají svůj vlastní druh vnímání a interakce s prostředím, který si zaslouží hlubší pochopení.
Umělé neuronové sítě vedly k průlomu ve strojovém učení a velkých datech, ale vypadá to, že jsou stále na hony vzdálené živé inteligenci. Programátoři trénují AI neuronové sítě, říkají jim, kdy mají pravdu a kdy se mýlí, zatímco živé systémy na to přicházejí samy, a to i s velmi malým množstvím dat.
Počítač musí vidět, řekněme, milion obrázků koček, než je dokáže rozpoznat a když mu do rozpoznávacího procesu přidáte její stín, má s jejím rozlišením problém. Když ukážete dvouletému člověku jednu kočku a vrhnete na jeho zrakové pole všechny stíny, které chcete, batole tu kočku prostě pozná.
Rostliny dělají podobné věci. Jednak mohou vnímat své okolí. Rostliny mají fotoreceptory, které reagují na různé vlnové délky světla, což jim umožňuje rozlišovat nejen jas, ale i barvu. Drobná zrnka škrobu v organelách zvaných amyloplasty se posouvají v reakci na gravitaci, tak že rostliny vědí, kterým směrem mají růst nahoru a dolů.
Chemické receptory detekují molekuly zápachu; jejich mechanoreceptory reagují na dotek. Stres a napětí specifických buněk sledují neustále se měnící tvar rostliny, zatímco deformace ostatních monitorují vnější síly, jako je vítr. Rostliny mohou vnímat vlhkost, živiny, konkurenci, predátory, mikroorganismy, magnetická pole, sůl a teplotu a mohou sledovat, jak se všechny tyto věci mění v průběhu času.
Schopnost rostlin vnímat a reagovat na své okolí vede k něčemu, co vypadá jako inteligentní chování. Jejich kořeny se mohou vyhnout překážkám. Pokud se rostlina ocitne v davu jiných rostlin, investuje prostředky do vertikálního růstu, aby zůstala na světle; Pokud její živiny klesají, rozhodne se místo toho pro expanzi kořenů. Listy okusované hmyzem vysílají elektrochemické signály, aby varovaly zbytek listů, A rychleji reagují na hrozby, pokud se s nimi v minulosti setkali.
Co víc bude muset člověk ještě prokázat a objevit ve vztahu k rostlinám, abychom je začali vnímat jinak? Mohou otáčet své listy směrem ke slunci dříve, než vyjde, a přesně sledovat jeho polohu na obloze, i když jsou drženy ve tmě. A my je přesto s pohrdáním nám vlastním přehlížíme.
Jejich chování nelze redukovat na pouhé reflexy. Rostliny nereagují na podněty předem určeným způsobem – kdyby to tak dělaly, nikdy by se nedostaly tak evolučně daleko. Muset se vypořádat se stále se měnícím se prostředím a zároveň být zakořeněn na jednom místě znamená, že si musíte stanovit priority, hledat kompromisy, měnit kurz za pochodu.
Rostliny jsou fundamentem každého ekosystému. Produkují kyslík, jsou základem potravního řetězce a hrají zásadní roli v recyklaci živin. Bez nich by život, jak jej známe, nemohl existovat. Jsou klíčovými hráči ve stabilizaci klimatu, uchovávání půdní struktury a podpoře biodiverzity.
Vztahy mezi rostlinami a jinými živými organismy, jako jsou hmyz opylující rostliny nebo mikroorganismy ve vzájemné symbióze, jsou dokladem složité vzájemné závislosti, která je základem udržitelného života.
Důležité je si možná také uvědomit, že rostliny nejsou jen příjemci naší péče, ale aktivními účastníky toho, čemu my říkáváme život, kteří obohacují naši existenci. V naší snaze o udržitelnější životní styl a šetrnější přístup k životnímu prostředí bychom měli věnovat pozornost tomu, jak rostliny interagují s okolím a jak je můžeme podporovat v jejich klíčových funkcích pro ekosystém.
Vzdělávání a šíření povědomí o rostlinné inteligenci a jejich přínosech může pomoci změnit náš vztah k přírodě. Umožňuje nám to nejen lépe pečovat o rostliny, ale také rozvíjet hlubší respekt a vděčnost za všechno, co pro nás dělají. Každá rostlina v našem domě, zahradě nebo v divoké přírodě je základním stavebním kamenem našeho světa a je čas začít jim věnovat pozornost, kterou zaslouží.
Jako společnost stojíme na prahu nové éry, kde rostliny nejsou jen pozadím našeho života, ale jsou uznávány jako velice cenní společníci a spoluobyvatelé naší planety. Je na nás, abychom se poučili a přijali nové perspektivy, které nám pomohou lépe porozumět a ochraňovat tento zázračný zdroj života.
Chce to dost odvahy. Zkusíme to?
Zdroje:
