Článek
Lidská láska je pozvánka k zamyšlení se nad posvátností sexuality v moderním světě. V lásce jde o to, jakým směrem se díváte. Podívejme se teď na něj trochu jinak.
Pokud se díváte jen ven, ale nedáváte si zpětnou vazbu o tom, co vnímáte, pak jste svůj život prospali ve snu. Kdo se dívá dovnitř, ale neudrží si při tom svůj vztah s vnějším světem, se sice možná vnitřně probudí, ale pro vnější svět je to nanic.
Lidé totiž často touží po boží moci místo boží lásky. A tím se nám ztratila ze světa ta jednotlivá lidská duše, ten barevný film plný symboliky. A čím více jsme ztráceli schopnost imaginace a pochopení sebe i světa kolem pomocí vizuálního jazyka beze slov, tím více se do naší komunikace zapojila racionalita.
Vševysvětlující slovní analýza náš život nepozvedla, ale umrtvila. Rozložila jej na atomy, jistě - poznali jsme ho, ale jsme jako po pitvě – pacient je mrtvý. Stáváme se bezcitnými kusy ledu, spícími zaživa své sny. Svět nám emočně zledovatěl. A přitom problém nikdy nebyl ve světě, ale v nás. V tom, jak mělce či hluboce prožíváme svou vlastní duši. Svůj hmotný život.
Představte si, že stojíte proti člověku, kterého milujete. Jste soustředění jen na něj. V té malé chvíli přítomnosti jste doslova vtaženi do svého milovaného. Vaše vědomí se stane prázdným zrcadlem až na oslnivý třpyt klenotu, jenž vzniká ve spojení vás dvou. Před touto září uprchnou obě ega mimo prostor a čas. V tu chvíli jste oba skutečně sami sebou.
„Zapomínáte“ na sebe a spočinete jen v přítomnosti. Jste svým světlem, ale žhnete i svou tmou, které spojeny stvoří cosi, co nás přesahuje. Člověk se dočká toho, po čem toužil od počátku – je skutečně svobodný, spojený s nekonečnem, vesmírem, Bohem.
Tyto stavy se dnes dostávají jen darem. Naše sexualita by měla být využita k intimitě Ducha, ne zneužita ovládáním vypočítavé mysli. Spojením dvou osob dochází k uvedení do stavu extáze. Z našeho sexuálního života se však vytratila posvátnost dotyku. A díky tomu, máme skoro po každém sexu pocit, jakože tam něco „chybí“. Člověk je přitom zkonstruován pro život v extatickém stavu.
Osoba v extázi se stává „entuziastickou“ - „bohem naplněnou“. Nedívá se na svět běžnýma očima, ale je za všemi překážkami, i času. Její slova mají prorocký význam a magický účinek. S entuziasmem totiž přichází to intuitivní, kterému se ve starých spisech říkávalo „zjevení“, „osvícení“, či „inspirace“.
Člověk rozpuštěný v kontemplaci své sexuality nese v sobě mikrokosmos o velikosti makrokosmu. No a kdo by toužil po moci, když má v srdci celý vesmír, že? Proto je moc projevená bez lásky, ve skutečnosti vždy bezmocná.
V okamžiku spojení dvou milujících se jejich duše rozplynou v prostoru vzájemného porozumění. Probouzí se dávná magie, o níž hovořili mystikové. Milenci se stávají nositeli božské jiskry, někdo říká Daimónem či jiný andělem strážným. Lidské srdce se otevírá vesmíru a my nacházíme svou pravou podstatu.
V náručí milovaného objevujeme cestu k jednotě – se sebou, s partnerem, s celým stvořením. Je to tanec duší v rytmu věčnosti, píseň lásky, která nikdy neutichá. V tichém souznění dvou srdcí se rodí nový vesmír, plný nekonečných možností.
Největší dobrodružství není venku, ale uvnitř nás – v hlubinách našich duší, které se v lásce otevírají jako květy za úsvitu. Vrací se nám naše podstata, naše já, které se v okamžiku spojení stalo jedním. Jednotou. S partnerem, se sebou, se vším.
Směrem beze směru… Tam, kde končí slova a začíná tiché porozumění. Tam, kde láska přestává být jen slovem a stává se živoucí skutečností. ♥
