Článek
Dál soutěží stoupají především ti, kteří se našli v pohybu. A zjistili, že vyjádření své vlastní niterné opravdovosti pohybem je nejen možné, ale přináší jim to základní, co k životu potřebujeme nejvíce, radost.
Je to jako když narazíte na pramen sladké a opojné medoviny, který i když se ho vší silou pokoušíte vypít až do dna, nikdy neubývá. A ani z něj nikdy nemáte kocovinu.
Je k tomu však potřeba několik věcí. Uvědomit si, že toto vše se dá prožít jedině teď a tady. Pocit přítomnosti, který nás přivádí více než kdy jindy k tomu, že to důležité je uvnitř nás. A ukazuje nám, že ta hromada dřeva se naučí zkultivovat sebe sama takovým způsobem, až z ní vytrysklo právě toto.
To vše je proces. Otevřít se nejen sobě, ale i druhým, zde v podobě tanečních partnerů, chce trpělivost. Neznamená to, že tam kde byla jen pustina a hromady kamení, začnou ve velkém rozkvétat růže. Znamená to přijmout za svůj původně jen pocit, že vše kolem nás se děje z nějakého důvodu.
A že i když ten důvod ještě neznáme, důvěřujeme tomu, že právě v té naší vyprahlé pustině může něco vyrůst. A ne není to pan Chlopčík. Je to pochopení, že neustálé hledání čehosi lepšího je nesmysl.
🕺💃 A tak se v nás rodí radost. Tak, jak se uvnitř kultivujeme, k tomu připravujeme podmínky. A tím, že nad sebou nelámeme hůl a vnímáme svět tak, jak je.
Jistě, jsou k tomu třeba i takové detaily jako být zdravý, mít pochopení pro něco, co neznám a podporu lidí kolem nás. A tohle vše se náhle přelije do stavu bytí, který je některým lidem kolem nepochopitelný.
Stojíte u dřezu a myjete mrkev. Češete si vlasy. Kartáčkem kroužíte v puse. Masírujete si nohy. Píšete známým textovku. Uklízíte pračku po prádle. Když se čehokoliv dotýkáte, začne to mít pro vás neuvěřitelný prožitek. Začnete i u takto obyčejných věcí cítit radost.
Vhání to slzy do očí a silně potírá pýchu a dává prostor pro pokoru a vděk. Vnímáme tím dotykem přátelský vztah k sobě samým a ke všemu, co nás obklopuje. Má to drobná ale. Například z pohledu vnějšího pozorovatele se dojímat nad hrnkem rozpustné kávy je krávovina. Ale vám, to dělá radost. No a co?
A taky vás najednou začne víc zajímat každičký detail. Pro ty, co mají obsedantně kompulzivní obsese z úklidu, buďte v klidu, neznásobuje to účinky této věci.
Tanec začíná i končí úklonou partnerů. V mnoha náboženských rituálech všech kultur světa jde o posvátný okamžik, kdy jeden druhému vzdáváme svým tělesným postojem úctu. Ukazujeme, že jsme přešli z fáze života, kde jsme se snažili si pořád jen na něco stěžovat do fáze, kdy dovolíme obyčejnému životu kolem nás, aby nás inspiroval. Milovat všechny lidi a věci v něm.
Milovat všechny lidi a věci v obyčejném životě znamená vidět krásu a dobro i v tom, co se nám zdá být obyčejné a bezvýznamné. A to je pak teprve tanec. ⤵️⤵️
💞 A kdo v tomto kole StarDance stál za úklonu? Aspoň tu symbolickou? Eva Adamczyková za to, jak hluboko se dokázala vnitřně otevřít. Iva Kubelková za to, jak nám všem připomněla to, co je skutečně důležité. Josef Maršálek za to, že je. Vavřinec Hradilek za to, jak uchopil sám sebe a předvedl svůj dosavadní život, jen trochu jinak. A Darija Pavlovičová za možnost vidět, že uvnitř tak mladé ženy, spočívá tak hluboká moudrost.
Držíme všem párům palce a děkujeme za skvělou podívanou. A těšíme se na příště❣️.
