Článek
Znáte to - přijdete na vánoční večírek a začne to. Pravice nahoru, dolů, doprava, doleva… Připadáte si jako dirigent symfonického orchestru, ale ve skutečnosti jen zdravíte všechny ty známé i méně známé tváře.
Někteří lidé jsou na energetické výměny při podání ruky tak citliví, že se tomuto rituálu raději vyhýbají. A není divu - ruce jsou jako energetické senzory, které dokážou přečíst víc, než si myslíme. Zatímco esoterici v nich vidí celý příběh člověka, i běžný smrtelník dokáže z podání ruky vyčíst překvapivě mnoho.
A to vás ještě čeká rodinná vánoční večeře, kde vám babička připomene, že „se to sluší“ podat ruku i bratranci z třetího kolena, kterého jste naposledy viděli, když mu rostly první zoubky.
Co prozradí stisk ruky
Zatímco někteří lidé čtou z dlaní budoucnost, my všichni můžeme z podání ruky vyčíst leccos o současnosti. Sebevědomý stisk často patří lidem, kteří si věří. Váhavé podání může značit nejistotu nebo introverta.
A když vám někdo při stisku druhou rukou obejme vaši a přidá druhou, může to být člověk, který si zakládá na blízkých vztazích - nebo chce vaši osobnost dostat pod svou kontrolu. Zbytek si někdy popíšeme v jiném článku.
Když se ruce potkají
Podání ruky je fascinující rituál. Je to tanec dvou lidských končetin, který může prozradit víc než tisíc slov. Existuje několik typů potřásačů rukou, se kterými se během vánočního maratonu určitě potkáte:
- Drtič kostí - tento jedinec vám připomene, že máte v ruce 27 kostí, a to tím nejbolestivějším způsobem
- Leklá ryba - jeho ruka připomíná týden starou tresku, což ve vás vyvolá touhu zkontrolovat, zda je dotyčný při vědomí
- Věčný třasač - konečně vás pustí až tehdy, když v dohledu zahlédne další potenciální oběť svého neutuchajícího potřásání
- Zpocená dlaň - po tomto setkání diskrétně hledáte nejbližší kapesník
- Tři prsty - tento člověk na vás zřejmě pohlíží jako na méně významnou postavu ve svém osobním příběhu, a tak vám velkoryse věnuje pouze část své vzácné ruky
Proč si vlastně podáváme ruce?
Tento prastarý zvyk má kořeny v době, kdy naši předkové chtěli ukázat, že v ruce nedrží zbraň. Bylo to u všech typů kontaktů u těch svátečních ještě více. Dnes už sice většina z nás u štědrovečerní večeře meč neschovává (i když po třetí vynucené dávce bramborového salátu od babičky by se možná hodil), ale tradice přetrvává.
Když byla levá ruka prokletá
Zatímco dnes se usmíváme nad trapnými momenty při podávání rukou, v historii to leváci neměli vůbec jednoduché. Představte si, že by vás ve škole nutili psát opačnou rukou, protože ta vaše přirozená je považována za „ruku ďábla“. Absurdní? Bohužel realita mnoha generací.
V křesťanství byla levá ruka spojována se samotným satanem (což asi nebyl nejlepší start pro pracovní pohovor ve středověku). V islámu a hinduismu je dodnes levá ruka vyhrazena pro… řekněme méně reprezentativní činnosti. A když se přesuneme do moderní historie, ještě v nedávné době byly děti v mnoha zemích nuceny psát pravou rukou, ať se jim to líbilo nebo ne. V Číně to dělají dodnes.
Naštěstí dnes už víme, že práce s oběma rukama může být dokonce prospěšná pro rozvoj mozku. Takže když vám někdo podá levou ruku, neberte to jako urážku - možná jen trénuje mozkové hemisféry!
Co na to jazyk?
Předsudky vůči levákům se nenápadně vetřely i do našeho jazyka - a nejen do češtiny! Když vám někdo řekne, že něco bylo „levé“ nebo že jste „levej“, určitě to nemyslí jako kompliment. „Levárna“ je synonymum pro podvod a „levota“ značí něco nekalého. A věřte nebo ne, v jiných jazycích to leváci nemají o nic lehčí.
Francouzi své slovo „gauche“ (levý) propašovali do angličtiny, kde znamená „společensky neohrabaný“. Samotné anglické „left“ má původ ve slově „lyft“, což znamenalo - hádejte co - „slabý“. V Itálii vás slovem „mancino“ označí nejen za leváka, ale rovnou za podlého člověka. A ve Španělsku, když o někom řeknou „no ser zurdo“ (nebýt levákem), vlastně mu složí poklonu, že není ťulpas.
Takže až příště uslyšíte „má obě ruce levé“, vězte, že podobné lingvistické předsudky by našli leváci prakticky všude na světě. Naštěstí dnes už víme, že být levákem může být dokonce výhoda - třeba v šermu nebo tenisu, kde praváci často nevědí, co si na levorukého protivníka vymyslet!
Jak přežít vánoční podávací maraton
- Připravte si strategii - není ostuda občas zamávat na dálku, zvláště když držíte v ruce sklenici svařáku
- Mějte po ruce dezinfekci - v době "rýmiček" to ocení nejen vaše imunita
- Klidně trénujte stisk - nikdo nemá rád podání ruky ve stylu "uvařené špagety"
- Pamatujte si jména - "Ahoj... ehm..." není zrovna okouzlující začátek konverzace
- Opáčko z etikety - ruku podává (nabízí k pozdravu) jako první osoba starší nebo váženější, stejně tak žena ji nabízí jako první muž
Co dělají s rukama o Vánocích tyto bytosti?
Ruce jako most ke kontaktu
Koneckonců, i všichni vánoční nadpřirození pomocníci to nemají jednoduché - Ježíšek musí podepisovat dárky, Santa Claus mává na všechny ze saní, Děda Mráz razítkuje dárkové poukazy a Krampus musí mít také pěkně procvičené pařáty od všeho toho strašení zlobivých dětí!
A tak ať už jste pravák, levák nebo ambidexter (to je ten šťastlivec, co umí používat obě ruce stejně dobře), pamatujte, že podání ruky je především o lidském kontaktu. A pokud se vám během svátků ruka trochu unaví od všeho toho potřásání, vězte, že v tom nejste sami.
Veselé Vánoce lidi 🎄
Pokud si chcete vánoční podávání rukou zpříjemnit hudbou, pusťte si „Vánoce přijdou“ od Sanremo Junior Czech Band. Tato česká verze známé vánoční písně navodí tu správnou sváteční atmosféru pro všechna ta naše přátelská setkání.
PS: A kdyby vás někdo obvinil, že jste mu nepodali ruku, vždy můžete říct, že jste právě četli fascinující článek o tom, kolik bakterií si lidé při podání ruky vymění. To obvykle zafunguje jako dokonalá výmluva!
