Článek
Cejch je druh emočně zaměřeného slovního a myšlenkového krátkého spojení. Váže jedince, skupinu, národ, rasu, myšlenku k zápornému symbolu. Jedince, skupinu, myšlenku nebo způsob řešení problémů, které chce propagandista oslabit, vyloučit, zničit, označí krátkým, jednoduchým, výstižným, snadno zapamatovatelným slovním cejchem (je to účelovka).
Cejch nás pak zbavuje nutnosti přemýšlet o tom, kdo ocejchovaný člověk je, co dělá, jaký je smysl toho, co říká. Smyslem cejchu je odvést pozornost od podstaty sdělení k osobě nebo skupině, která je nositelem cejchu.
CEJCH zbavuje člověka jedinečnosti. Vyrobí z něj příslušníka podezřelé skupiny, izoluje ho a zavrhuje. Někdy se však negativní označení použije k tomu, aby se dotyčný ocejchoval sám (příklad Čapího hnízda). Následně může svou rétorikou typu „je to kampaň“ - aniž by vysvětlil, jakou kampaň má na mysli – získat soucit své cílové skupiny.
Tím si vytváří „falešnou svatozář“ a jeho příznivci přebírají jeho cejchování za své. Stačí pak ještě občas sdílet smutné obrázky obličeje z období své případné nemoci nebo cokoliv emotivně laděného a svoje voliče máte v kapse. A to i bez grafických úprav například svých svalů.
Cejchování se stejně jako budou uvedené další nástroje propagandy v dalších dílech, v populaci upevňuje učením. Cejch se všemi dostupnými prostředky. Ať je to jednotlivec, ať je to skupina, stát, národnostní skupina, náboženství, názor, způsob myšlení nebo způsob řešení problémů.
Způsob učení silně připomíná výchovu psů I. P. Pavlova. Podmiňováním. A jednoduchým, dostatečně intenzivním a dlouho opakovaným podmiňováním je možné v části oslovené populace vypěstovat něco podobného reflexnímu automatismu.
Předvedení podnětu pak vyvolává automaticky zápornou citovou odpověď (například "proč by Babiš kradl, když toho má už tolik…"), o které její uživatel ani neuvažuje. Považuje ji za „přirozenou“, „jasnou“, „normální“, „samozřejmou“, za součást sebe sama. Což je propagandistův ideální cíl.
Jednoduché příklady cejchování ve sdělovacích prostředcích i v běžném hovoru jsou například v abecedním pořadí uspořádaná slova: ateista, blázen, cigoš, čecháček, dement, estébák, intoš, fašoun, fetka, flanďák, komanč, komouš, negr, odeesák, pisálek, povrchní, potratář, pravičák, rudoch, socka, teplouš, vítač, žiďák atp.
Jestliže váže cejch k symbolu zápornému, pak SVATOZÁŘ váže k symbolu kladnému. Příklady slov: Bůh, celostní, čistota, demokracie, dítě, duchovnost, filozof, hluboký, holistický, komplexní, krása, křesťan, kvantový, láska, matka, mravnost, moudrost, něha, pravda, příroda, rodina, slunce, sociální, spirituální, svatý, svoboda, tržní, umělecký, věda, víra, zář, zboží, zbožnost.
Smyslem cejchování je zavrhnout, naproti tomu smyslem svatozáře je člověka, myšlenku, stranu skupinu nebo způsob řešení problémů přijmout, aniž bychom přemýšleli, koho nebo co přijímáme.
Mnoho slov se proto používá a vyskytuje, jak v kategorii cejchu, tak v kategorii svatozáře. Jejich užití záleží na době a lidech kontrolujících média.
Uvědomění si těchto technik je klíčové pro informované rozhodování ve volebním procesu. Při posuzování politických sdělení je důležité jít za povrchní nálepky a hodnotit skutečný obsah a důsledky navrhovaných věcí.
Při čtení novin nebo sledování zpráv si můžete všímat použitých cejchů a svatozáří, například označením různými barvami. Takové cvičení vám pomůže lépe rozpoznávat tyto techniky v každodenní politické komunikaci a kriticky hodnotit předkládané informace.
Až budete příště sledovat politické zprávy nebo projevy, všímejte si použitých cejchů a svatozáří. Budete překvapeni, jak často se s nimi setkáte a jak snadno mohou ovlivnit vaše vnímání.
