Článek
Propagandistický nástroj označený pojmem „jedna rodina“ říká například: jsme na jedné lodi; cítíme se tu všichni stejně, takto uvažuje každý normální člověk. Tato rétorika se snaží vytvořit iluzi jednoty a sounáležitosti mezi politiky a voliči, často na úkor kritického myšlení a individuálního názoru.
Za tímto účelem se najímají sportovní haly, koncertní sály, stadiony, náměstí, divadla, TV stanice, pořádají se procesí, pochody či mítinky. Zde jsou lidé „jedna rodina“ a na „jedné lodi“. Tyto masové akce mají za cíl vyvolat pocit společného zážitku a emocionálního propojení, které může zastínit racionální hodnocení politických programů a slibů.
Jediným, kdo se tomuto propagandistickému klišé zdárně vyhnul ve volbách 2017, je Česká pirátská strana, když dělala kampaň pomocí solární lodi. Ta potom byla na jedné lodi skutečně. Tento příklad ukazuje, že je možné využít podobnou symboliku kreativním a ne až tak manipulativním způsobem.
No a když jste na jedné lodi, a tak jste tam pro něco a proti něčemu. V prvním případě se lichotí a zaklíná. V druhém zaklíná a proklíná. Ale hlavně se v obou hromadně a rytmicky skanduje. Tato polarizace může vést k zjednodušování komplexních problémů a démonizaci oponentů, což ztěžuje konstruktivní politický dialog.
Lidé u toho mívají stejná barevná označení, odznaky, případně uniformy, či jejich části, dresy, šály, mávají stejnými vlajkami. Společný jmenovatel potom zní: „Cítíme se tak všichni, koukej se cítit stejně“. Tato vizuální uniformita má za cíl potlačit individualitu a posílit skupinovou identitu, což může vést k nekritickému přijímání politických názorů.
Proto je na lodní palubě také lodní orchestr. Populární hudba totiž často slouží jako emocionální katalyzátor, který může zesílit účinek politického poselství.
Akorát, že NONSTOP být solidní politickou stranou se ani ODS, STAN, SocDem, TOP09, Zeleným či KDU-ČSL prostě za posledních pár let nějak nepovedlo. Nebo jak dlouho bude „naše rodina“ na tom našem Titaniku tančit a tleskat do ohlupujících rytmu skandujících politiků?
ANO, asi tak dlouho, dokud se nepotopíme… akorát, že tito politici, mají vždy záchranné čluny jen sami pro sebe. Nikoliv pro lidi v podpalubí. Pokouším se jen metaforou Titaniku účinně ilustrovat nebezpečí nekritického následování politických vůdců a důležitost zachování si vlastního úsudku.
Je na každém z nás, abychom si zachovali kritické myšlení a nenechali se unést emocemi kolektivního nadšení. Skutečná demokracie vyžaduje informované a nezávislé voliče, a ne slepé následovníky.
Nenechme se ukolébat iluzí „jedné rodiny“ - skutečná síla demokracie spočívá v rozmanitosti názorů a naší schopnosti kriticky hodnotit politické nabídky.
