Článek
Přenos se používá k přijetí nebo odmítnutí čehokoli skrze autoritu, prestiž a symboliku, kterých si oslovení lidé váží, aniž by měli s řešenou problematikou něco osobně společného. Symbol a autorita, nota bene s prestiží, totiž zamezí kritickému přemýšlení.
Což je to, co před volbami žádná klasická strana nechce. Proto se na mítincích vyskytují ty tzv. osobnosti, celebrity a další „atrakce“, které mají dodat na důvěryhodnosti.
Je trochu pravda rozdíl mezi celebritou z období meziválečných a dneškem. Na to abyste se tehdy stali celebritou, jste museli cosi umět a ukázat to. Dnes je obecně vzato celebritou jen ten, kdo strhává pozornost médií. Měřítkem přitom nemusejí být jejich zásluhy a skutečné činy, ale pouze zájem veřejnosti se o těchto lidech více dozvědět.
Celebritou se tedy dnes můžete stát nějakým neobvyklým (např. hrdinským) činem ale též velkým skandálem, z titulu své vysoce exponované funkce, nebo prostě velkým výskytem v masových médiích.
Existují profese, které produkují větší počet celebrit než profese jiné. Mezi ně patří například filmoví a televizní herci, ale i pornoherci, konferenciéři televizních a rádiových show, moderátoři a komentátoři zpráv v celostátních televizích, politici na státní a mezinárodní úrovni, výkonní ředitelé klíčových státních úřadů nebo nadnárodních firem, hudebníci objevující se v žebříčcích hitparád, top modelky, úspěšní atleti či sportovní reprezentanti.
Vyjadřují se k nejrozmanitějším oborům lidské činnosti, o nichž však mají mnohdy jen malé povědomí. V období před volbami vystupují na předvolebních shromážděních politických stran nebo jako symboly přenosu, to když se provalí nějaké nepotřebné „haraburdí“ jako účelovka.
Je důležité si uvědomit, že problém sahá ještě hlouběji. Využívání celebrit a symbolů v politické komunikaci totiž není jen otázkou krátkodobého ovlivnění voličů před volbami. Jde o dlouhodobý trend zjednodušování a personalizace politiky, který může vést až k erozi demokracie.
Když se totiž voliči rozhodují na základě emocí a sympatií k celebritám místo na základě politických programů a faktů, oslabuje to schopnost společnosti řešit komplexní problémy. Navíc to vytváří prostředí, kde mohou uspět charismatičtí populisté bez skutečných řešení.
Proto je kritické mediální vzdělávání a rozvoj analytického myšlení u občanů klíčové pro zachování zdravé demokracie v době, kdy jsou politická sdělení stále více propletena se světem zábavy a sociálních médií.
Pamatujete si, když se p. Jaromír Jágr, jakožto národní symbol, „náhodou“ stavil na Čapím hnízdě, aby trochu povadlému lesku p. Babiše po jeho trestním oznámení o vydání ke stíhání Policií ČR dodal na důležitosti? Jestliže totiž ztrácím sám prestiž, vypomohu si prestiží někoho jiného. Účelovka.
A sama přítomnost takto viditelného a lidmi silně vnímaného člověka, jakožto symbolu poctivosti a dřiny, s jakou se dopracoval k úspěchu ve sportu, totiž sníží dopad předchozích informací o vině a případném stíhání navštíveného politika.
Proto by právě tito lidé měli silně vážit, komu poskytují své fotografie či tváře k tomu, čemu se říká propaganda. I kdyby to bylo jen grilování kuřat.
Klasickým příkladem přenosu je užívání vědecké terminologie nebo pojmu věda pro nauky, které s vědou nemají nic společného. Popřípadě jsou přímo protivědecké. Například „creation science“, kvantová homeopatie, clusterová medicína.
Buďte proto obezřetní vůči politickým sdělením podpořeným celebritami nebo vědecky znějícími termíny. Skutečná hodnota politického programu by měla stát na faktech a reálných řešeních, nikoli na lesku vypůjčené slávy.
