Článek
U nás doma se scházeli v malém obýváku malíři, spisovatelé, hudebníci, protože moje maminka byla bohém. Nepamatuji si, že by jim někdy přinesla svačinu, pohoštění, jen uvařila každému velký hrnek kávy s logrem nebo nalila skleničku. Nikomu to vůbec nevadilo.
Chodili k nám i potomci Boženy Němcové. Paní doktorka Milada léčila celou naši rodinu včetně mojí babičky Antonie, která měla srdce na pravé straně. Pan doktor František nám nosil na ochutnání zajíce na černo nebo paštiku, protože byl velký gurmán. Ten jediný k nám chodil v obleku a hrál nám na naše vyřezávané pianino. S jejich dětmi jsme lítali po lese a vůbec jsme neřešili, že jsou ze slavné rodiny.
Malíř Jiří Novák Houdek oblečení neřešil, byl u nás jako doma a moje maminka kupovala snad všechny jeho obrazy. Jednou přišel celý nevyspalý s kruhy pod očima. Řekl: „Už týden jsem nespal, namaloval jsem dva obrazy Paganiniho a mám hrůzostrašné sny.“ Maminka to okamžitě vyřešila. Od té doby obrazy visely u nás doma a naše sny byly v pohodě.
Moje maminka sice nedohlížela na to, co mám na sobě nebo jak se učím. Domácnosti a vaření také moc nedala. Ale předala mi pro mě to nejpodstatnější – lásku k umění. Naučila mě poslouchat opery, dívat se na obrazy, ale hlavně číst knihy. Kupovala snad vše, co u nás vyšlo, takže jsem četla i ve slovenštině. Psala si dopisy i s panem J. Seifertem a Ondřej Sekora byl její kamarád.
Maminka mi na památku věnovala tři svazky jejích básní. Já jsem nikdy nepsala a ani mě nenapadlo, že v 70+ jednou začnu psát. Ale tu moji knihu, která se příští týden bude tisknout, tu věnuji mému synovi.
Myslím, že moje maminka už tenkrát věděla, že mě k psaní dokope. A jsem za to vděčná.
