Článek
Řekněte mi, kdo z politiků to s námi obyčejnými lidmi myslel upřímně. Fakt od války na hrstech spočítat.
Za komunismu jsem to ještě chápala, že my lidi jsme jim na obtíž. Ale dnes máme demokracii. Je nás obyčejných lidí většina, máme každý jiný názor. Ale oni se nás na ten různý názor ani neptají, nepřemýšlí o nás, nepoučí se.
Chtějí jen, abychom přišli k volbám. A my tam jdeme a volíme dnes to nejmenší zlo. Měli bychom přece vědět, kdo nás v krizi zachrání. A mimozemšťané nám rozhodně na pomoc nepřiletí. Možná, že bychom byli jen jejich oběd. Tak co s tím?
Kdo poslouchá? Tu masu obyčejných lidí na náměstích, v ulicích. Kdo nás chápe a pomůže nám dnes, 17. listopadu 2026?
Kdo udělá dnes ze slova „politika“ slušné slovo? Nastaví politickou kulturu?
Já to už doklepu ve věku 70+, ale těm mladým jde o budoucí život. A oni to ví. Oni to dokáží. Já na ně spoléhám. Protože když ne oni, tak kdo?
Tohle je moje přání. Přání staré babky. Život v klidu, bez válek a strachu, v míru a pokoře. Ale hlavně s nadějí.





