Článek
Ve třech vteřinách se mi všechno změnilo. Celý můj dosavadní život se obrátil naruby. Včetně pohledu na svět a mých priorit. Zůstala jen jedna. Můj syn. To mé předčasně narozené miminko z inkubátoru. Protože když on dokázal vybojovat svůj život za čtrnáct dní, byl to pro mě obrovský zázrak.
V tu chvíli jsem se tvrdě zasekla. Ne kvůli svému uznání, ale kvůli jeho dravosti do života. A opravdu to neměl jednoduché. Jenom ta poporodní lékařská zpráva snad měla deset stran. Dnes je z něj úžasný, poctivý a pracovitý člověk, který s láskou pečuje o svoji rodinu.
Další můj životní zvrat nastal, když si můj syn vybral tátu, mého Kapitána. Ten mi ukázal, že život se dá žít na plné pecky i přes všechny životní problémy. Můj Kapitán se stal mou další životní prioritou. Jenže on mě vlastně celý život zachraňoval. Nedivila bych se, kdyby to se mnou tehdy vzdal, ještě bych mu popřála štěstí do života.
Dnes si díky mému Kapitánovi a mému synovi vážím každé vteřiny života. Co se u mě za celý život změnilo? Jen pohled na ty pro někoho obyčejné vteřiny. Vážím si úplných drobností. Nočního ticha při psaní, prvního pípnutí ptáčka k ránu. Nic víc ani od života nechci, jen zdraví. I když můj Kapitán s oblibou říká: „Zdravých byl plný Titanic, ale neměli to štěstí.“
Tak své rodině, svým čtenářům i editorům přeji za sebe hlavně zdraví. Nebo spíš zdraví ve štěstí a štěstí ve zdraví.
Tohle se v mém životě změnilo. Ten úžas k životu naruby, ten můj čistý požitek z každého napsaného slova. Ta velká úcta a tichá pokora k životu. A ani nechci v pondělí v soutěži vyhrát, protože se vyhrát moc bojím, nejde mi chodit mezi lidi. Snad jednou.
