Článek
Po revoluci jsme politiky vybírali, kroužkovali. Žili jsme v naději, najednou jsme byli svobodní. Za jiný názor nás nikdo nezavíral do kriminálu, jen jsme se mohli poprat v hospodě.
Dnes máme demokracii. Doba se změnila, protože já vůbec nevím, koho volit. Vybírám mezi stranami a kandidáty to nejmenší zlo. Protože mám pocit, že mi před volbami slibují a slibují, mažou mi med kolem huby. A po volbách „kulový“.
Jak já mám ale poznat, koho volit?
V komunálních volbách ten problém nemám. Znala jsem a znám každého starostu, zastupitelstvo, členy komisí a pracovníky místního úřadu od revoluce. Znám lidi v našem městě, mimina, co vyrostla.
Tady v městě vidím přesně, kdo co pro mě udělal při povodních, jak se za ty roky město změnilo. Vidím, co obec udělala pro ostatní. Ptají se mě, jestli něco nepotřebuji, jak se mám. Tady se s jistotou umím rozhodnout.
Ale u státních politiků nevím, koho volit. Tam nevidím politickou kulturu, seriózní jednání. Vidím i klam, faleš a podvod na mě. Na všechno mají imunitu. Tím nedávám všechny do jednoho pytle. Jen jsem opatrná.
Pořád tápu a nevím. Jen vím, že určitě půjdu. Kdybych nešla volit, mohla bych pak už jen na sebe v hospodě nadávat.
Selský rozum vezmu k volbám s sebou.
