Jeseteři měli v přírodě plavat už v červnu, ale pak přišla vedra. Teď se konečně dostali do řek

Je to jeseter, a právě teď se seznamuje se svým novým domovem v řece Dyji v CHKO Soutok na jižní Moravě na samotné hranici s Rakouskem.

Tenhle úsek je pořád krásný a přírodní, řeka se tu klikatí v meandrech, vytváří tůně a slepá ramena a vše obklopují lužní lesy. Není divu, že se tomuto území přezdívá Moravská Amazonie. Takhle nějak evropské řeky vypadaly před desítkami nebo spíš stovkami let, než je naši předci zahloubili, narovnali a přehradili stovkami tisíc nejrůznějších betonových či kamenných překážek.

2100 juvenilních jedinců jesetera malého právě teď plave v Dyji nebo v Moravě poblíž jejich soutoku. A možná už se někteří z nich vydali na dlouhou cestu a už jsou daleko odsud. Jejich vypuštění do volné přírody mělo proběhnout už před několika měsíci. Kvůli extrémním vedrům, nízkému průtoku a příliš teplé vodě ale museli jeseteři celé léto zůstat v Rybníkářství Pohořelice. Vypustili jsme je až ve chvíli, kdy byly podmínky pro ryby bezpečné.

Příběh právě vysazených jeseterů začal už letos na jaře. Jsou totiž stejně staří jako jeseteři, kteří se letos na jaře vylíhli v inkubačních boxech přímo v řece Moravě v CHKO Litovelské Pomoraví nedaleko Olomouce. Těchto jeseterů bylo zhruba 3000 a do řeky jsme je vypustili ve formě miniaturního rybího plůdku už v dubnu.

Obě várky jiker byly oplodněné v Rybníkářství Pohořelice nedaleko Brna, kde pracují s původní dunajskou genetickou linií jesetera malého, což je pro návrat tohoto druhu do povodí Dunaje zásadní. Ale zatímco část jiker putovala před vylíhnutím přímo do řeky, další část zůstala v areálu Rybníkářství Pohořelice, kde se jeseteři krmili, rostli a stali se z nich mladé ryby.

Původně se měli tihle jeseteři do přírody dostat už v červnu, ale to zrovna začaly velké vlny úmorných veder, padaly teplotní rekordy, vody v řekách bylo málo a byla příliš teplá pro vysazení malých jeseteřích drobečků starých pouze dva měsíce. Na mnoha tocích – včetně Dyje pod Novými Mlýny - byly navíc přemnožené sinice a nedostatek kyslíku. I rybáři hospodařící na tomto toku, spolu s dobrovolníky z řad místních obyvatel, měli plné ruce práce, aby udrželi místní populace ryb při životu. Byly ale případy, kdy se to i přes veškerou snahu nepodařilo a docházelo k masivním úhynům. A my jsme rozhodně nechtěli vysadit naše jesetery do přehřáté řeky a sledovat, jak by o chvíli později plavali břichem nahoru. Původní plán tak rychle vzal za své.

Naštěstí v Rybníkářství v Pohořelicích dokázali pro jesetery najít prostor, kde mohli zůstat i přes léto, a zajistit jim podmínky, ve kterých mohli dál růst, i když nás to samozřejmě stálo poměrně dost peněz navíc za krmení a péči, kterou jim zde věnovali.

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré, a tak tomu bylo i v případě našich jeseterů. Původně jsme chtěli jesetery skupinově naznačit nabarvením ve speciální lázni, aby se poznalo, že jde o jedince z této konkrétní várky v případě, že je chytí nějaký rybář, který je pak – protože jsou ohroženým druhem - zase pustí do řeky a nahlásí jejich výskyt. Ale díky tomu, že přes léto ryby narostly, mohli jsme jim dát unikátní identifikační čipy, stejné jako ty, které veterináři používají u pejsků a kočiček.

Nejde o GPS zařízení. Čip sám o sobě nevysílá signál a nesleduje rybu v reálném čase. Umožňuje ale při pozdějším odchycení a kontrole konkrétního jedince identifikovat. A tyhle čipy také dokážou načíst speciální monitorovací rámy přímo v řece. Jeden takový spravuje tým českých vědců na rybím přechodu u jezu u Břeclavi. Díky tomu můžeme s trochou štěstí zjistit, co se s jesetery v řece děje.

Právě takový monitoring je pro návrat jesetera důležitý. Nestačí ryby do řeky vypustit. Potřebujeme také vědět, jak se v ní pohybují, kam se dostávají, které překážky jim brání v migraci a zda se dokážou v říčním prostředí dlouhodobě udržet.

Samotné čipování probíhá šetrně. Jesetery jsme před zákrokem uspávali v lázni s hřebíčkovým olejem, který se v akvakulturní praxi běžně používá k anestezii. Stejná účinná látka se mimochodem používá i při zákroku u zubaře. Při čipování jsme tak na žlabovně celou dobu cítili jemné hřebíčkové aroma, které si člověk spojuje spíše se svařákem nebo s časem Vánoc.

Když jsme měli několik měsíců času navíc, zvládli jsme připravit webové stránky, které nabídly lidem možnost jesetery adoptovat. A všech 2100 jeseterů, kteří byli připraveni na vypuštění, tak dostalo své adoptivní rodiče.

Cenu jsme záměrně nechali velmi nízkou. Přibližně odpovídala nákladům na vylíhnutí a krmení jednoho jesetera do června, kdy měl být původně vypuštěn. Nezahrnovala tak náklady za delší pobyt v areálu Rybníkářství Pohořelice, ani za dopravu, lidskou práci, čipování a další náklady spojené s projektem.

Naším cílem bylo, aby si svého jesetera mohl dovolit úplně každý. 52 korun, to je dnes plus mínus cena jednoho nápoje v restauraci – třeba jednoho piva. Ale zároveň i tenhle příspěvek nám reálně pomohl pokrýt významnou část nákladů, včetně těch nečekaných, které jsme měli kvůli letošnímu extrémnímu horku a suchu. Takže v tomto případě nešlo o nějaký symbolický příspěvek, ale o peníze, které nám reálně pomohly v tom, abychom mohli jesetery letos vypustit.

Všech 2100 jeseterů si lidé adoptovali během několika dní. Adoptivní rodiče navíc své jesetery – nebo svá hejna – pojmenovali. V Moravě a Dyji tak teď plavou Pat a Mat, Cecílie nebo jeseter mé dcery jménem Pepa. A nebo celá hejna – 12 měsíčků, Třetina, Famfulínci, Žraloci či Heřmanští. A mnoho, mnoho dalších. A každá ryba má unikátní čip, takže se může stát, že se o jejich osudu ještě v budoucnu něco dozvědí.

Ohlas a zpětná vazba od lidí byla skvělá a dělá nám radost. Takže s adopcemi jeseterů chceme určitě pokračovat i v dalších letech. Příště už ale cena bude blíž skutečným nákladům na odchov a péči o ryby. Měla by se tak pohybovat spíš mezi 100 a 150 korunami za jednoho jesetera.

Okolí soutoku Moravy a Dyje je pro jesetery zajímavým místem, víc než třeba Litovelské Pomoraví. Nejen kvůli tomu, že jde o jeden z posledních úseků českých řek, který si zachoval mimořádně cenný a přírodě blízký charakter. Důležitá je také jeho poloha.

Dyje se tu setkává s Moravou a společně pokračují do Dunaje. Bez jezů, přehrad, příčných bariér.

Pokud budou mít jeseteři vhodné podmínky, mohou se postupně pohybovat říčním systémem a dostat se do dalších částí povodí. Mohou tak mít kontakt nejen s jesetery, které byly v minulosti vysazovány do řeky Moravy Povodím Moravy, ale také s rybami vypouštěnými do Dunaje a jeho přítoků v dalších evropských zemích.

Podobné projekty totiž probíhají i v dalších částech povodí Dunaje, mimo jiné díky aktivitám jiných kanceláří WWF. To je na návratu jesetera možná nejdůležitější. Řeka totiž nekončí na hranici jednoho státu. A jen společným úsilím se nám může podařit zachránit tyto kdysi hojné a teď extrémně vzácné ryby, které tu jsou už od dob dinosaurů.

Jeseter malý je původní druh velkých řek povodí Dunaje. Jeho návrat ale není jen otázkou toho, kolik ryb do řeky vypustíme. Jeseter potřebuje fungující říční prostředí, dostatek potravy, vhodná místa k rozmnožování, a především možnost pohybovat se mezi jednotlivými částmi říčního systému.

Proto je návrat jesetera zároveň příběhem o obnově řek a říční krajiny.

O tom, jestli mají řeky dostatek vody i v době sucha. Jestli se mohou ryby volně pohybovat. Jestli mají řeky přirozenější podobu a jestli v nich zůstávají místa, kde mohou jednotlivé druhy přežít a rozmnožovat se.

Těch několik tisíc letos vypuštěných jeseterů je jen malou částí tohoto příběhu.

A ten příběh nebude WWF Česko vyprávět samo. Jen u letošního vysazování se o něj zasloužila řada dalších aktérů. Se změnou zarybňovacích plánů a se samotným vypouštěním pomohli lidé z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a ze Správy CHKO Soutok a CHKO Litovelské Pomoraví, členové Moravského rybářského svazu, Lesy České republiky a jejich Lesní závod Židlochovice i Povodí Moravy. S čipováním pak pomohl odborník na jesetery z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích i tři studenti Střední školy rybářské a vodohospodářské Jakuba Krčína v Třeboni. Děkujeme!

Lukáš Hrábek je tiskový mluvčí WWF Česko.

Zdroje a odkazy:

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/pocasi/teplotni-rekordy-padly-na-pulce-stanic-v-cesku-podivejte-se-na-mapu-374967

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/311496

https://life-sterlet.boku.ac.at

https://wwfcz.org/nase-voda/do-reky-moravy-se-vraceji-vzacni-jeseteri-wwf-jich-v-litovelskem-pomoravi-vypustilo-tri-tisice

https://wwfcz.org/divoka-priroda/obnova-evropske-prirody/v-dyji-a-morave-plavou-tisice-nove-vysazenych-jeseteru-ohrozenou-rybu-tam-vypustili-odbornici-z-wwf-cesko