Hlavní obsah

Motýl, kterého vychovají mravenci. Modrásek potřebuje vlhkou louku a pestrou krajinu

Foto: Depositphotos

Modrásek hořcový

Polámal se mraveneček, ví to celá obora… Jenže co když to nebyl mraveneček a byla to celou dobu housenka modráska a mravenci to jen nepoznali? Svět je mnohem složitější než dětská říkanka a dějí se v něm z našeho pohledu někdy úplně bizarní věci.

Článek

Na první pohled je to jen drobný modrý motýl, jakých v létě poletuje nad loukou spousta. Přitom má modrásek hořcový jeden z nejpodivuhodnějších životních příběhů české přírody. Většinu života stráví v mraveništi, kde ho mravenci krmí a chrání jako vlastní mládě. Stačí ale odvodnit louku nebo ji posekat v nevhodnou dobu a příběh modráska skončí dřív, než začal.

Kukačka v mraveništi

Samice modráska hořcového klade v létě vajíčka na poupata hořce hořepníku. Housenka se několik týdnů živí uvnitř květů a pak se pustí a spadne do trávy. Tady začne vylučovat látky, které voní podobně jako larvy mravenců rodu Myrmica. Když ji najde mravenčí dělnice, považuje ji za ztracené mládě vlastní kolonie. Zvedne ji a odnese do mraveniště.

Housenka modráska hořcového funguje jako kukaččí ptáče. Nechává se dělnicemi mravenců krmit, jako by byla jednou z jejich larev. Aby měla v kolonii co nejlepší postavení, napodobuje zvuky, které vydává mravenčí královna. Dělnice pak s housenkou zacházejí jako s velmi důležitým členem kolonie. Vědci zjistili, že když mraveniště naruší, mravenci zachraňují housenky modrásků dřív než vlastní larvy. A když je potravy málo, krmí je přednostně.

Úplně stejnou strategii volí i modrásek bahenní, který klade vajíčka na krvavec toten a který se vyskytuje i na loukách v přírodní rezervaci Černá louka v Krušných horách, kde WWF obnovuje potoky. Krvavec toten je zásadní rostlinou i  pro modráska očkovaného, který se na rozdíl od svých kolegů chová výhradně jako dravec. Potom, co jeho housenku dělnice odnesou do mraveniště, ukryje se v odlehlých komůrkách a čas od času se vydá na výpravu, při které požírá mravenčí larvy. Snaží se přitom být co nejméně nápadný.

Foto: Depositphotos

Modrásek bahenní

V mraveništi stráví housenky těchto tří druhů modrásků řadu měsíců - jednu nebo dvě zimy. Za tu dobu v něm naberou přibližně 98 procent své konečné hmotnosti. Nakonec se zakuklí v horních komůrkách mraveniště a dospělí motýli se chodbičkami vydrápou ven na louku.

Správná rostlina a správný mravenec na správném místě

Aby modrásek hořcový, bahenní nebo očkovaný přežil, musí se na stejném místě sejít tři věci: ta jediná rostlina, v níž se může housenka vyvíjet, konkrétní druh mravence, který ji odnese do svého mraveniště, a v neposlední řadě louka s dostatkem vody, kde se celá akce odehraje. Chybí-li jedna z těchto podmínek, populace modráska zanikne. I proto jsou dnes tito modrásci v  Česku v ohrožení.

Hořec hořepník i krvavec toten rostou na střídavě vlhkých loukách, které nejsou ani trvale podmáčené, ani suché, a nejlépe se jim daří tam, kde se nehnojí. Hostitelští mravenci mají vlastní nároky a hnojení jim škodí. A protože motýl létá a klade vajíčka v létě, potřebuje, aby jeho živná rostlina v tu dobu kvetla.

Právě proto jsou modrásci tak citliví na to, jak člověk s loukou zachází. Ničí je všechno, co přinesla intenzifikace zemědělství:

  • Odvodnění. Louka vyschne a květiny z ní zmizí.
  • Seč v nevhodnou dobu. Když se louka poseká celá najednou v létě, odnesou se s trávou i květy s vajíčky a housenkami.
  • Hnojení. Změní složení porostu a vyžene mravence.
  • Rozorání nebo zalesnění. Zničí všechny tři podmínky naráz.

Modrásek očkovaný byl v Česku dříve hojný, dnes je silně ohrožený. Ubylo ho hlavně ve druhé polovině 20. století, kdy se změnilo hospodaření na vlhkých loukách a velká část z nich zmizela úplně. Modrásek hořcový patří mezi kriticky ohrožené druhy.

Třicet druhů, třicet příběhů

V české přírodě žije přes třicet druhů modrásků. Někteří jsou běžní, jako modrásek jehlicový, kterého potkáte skoro na každé kvetoucí louce. Jiní patří k našim nejvzácnějším motýlům. Skoro každý z nich je přitom vázaný na jednu nebo několik konkrétních rostlin či stanovišť a mnozí také na mravence - byť ne všichni jsou na nich existenčně závislí jako modrásek hořcový, bahenní či očkovaný. Ale u mnohých platí, že kde chybí jejich rostlina, tam nebudou ani oni.

Modrásek černoskvrnný začíná život na mateřídoušce na výslunných kamenitých stráních a vývoj dokončuje stejně jako jeho příbuzní v mraveništi. Ve Slavkovském lese byl od sedmdesátých let považován za vymizelý. Teprve podrobné mapování v posledních letech ukázalo, že tam stále přežívá, i když jen v malých počtech.

Foto: Depositphotos

Modrásek vičencový

Modrásek vičencový se vyvíjí jen na vičenci. V Česku výrazně ubývá a ochránci přírody ho dnes vracejí reintrodukcemi na místa, kde dřív žil, například na Dívčí hrady v Praze.

Modrásek stříbroskvrnný žije na rašeliništích, kde jeho housenky rostou na brusnici vlochyni. Jako chladnomilný druh z dob ledových dnes kvůli oteplování ustupuje z nižších poloh.

Opylovači mizí spolu s krajinou

Všechny modrásky spojuje ještě jedna věc. Dospělí motýli sají nektar z květů, a patří tak mezi opylovače. Spolu s dalšími motýli, včelami, čmeláky či pestřenkami se starají o to, aby se rostliny mohly rozmnožovat.

V Evropské unii ubývá populací zhruba každého třetího druhu včel, motýlů a pestřenek. Vyhynutí hrozí asi každému desátému druhu včel a motýlů a každému třetímu druhu pestřenek. V české krajině za posledních 60 let vyhynulo už 19 druhů denních motýlů a polovin ze zbývajících 142 druhů je v ohrožení. Na opylovačích přitom závisí kolem 80 procent pěstovaných plodin i planě rostoucích kvetoucích rostlin.

Entomologové upozorňují ještě ne jednu méně viditelnou stránku problému - hmyzí společenstva napříč krajinou se čím dál víc podobají jedno druhému. Proměna krajiny a způsob, jakým ji obhospodařujeme, je totiž v celé krajině velmi podobný, a nahrává tak jen několika málo druhům, kterým se v intenzivně využívané krajině daří, zatímco ty vzácné druhy jsou stále vzácnější.

Krajina, která nedrží vodu ani květy

Kolektivizace v padesátých letech z české krajiny vymazala meze, remízky a drobná políčka. Zbyly jen velké lány a krajina s velmi zjednodušenou strukturou. Zhruba milion hektarů zemědělské půdy, tedy asi čtvrtinu, dodnes odvodňují meliorační trubky ze sedmdesátých a osmdesátých let. Vlhké louky, na kterých rostl krvavec toten nebo hořec hořepník, se proměnily v pole nebo v suché, přihnojované pastviny, kde roste jen několik druhů rostlin vhodných pro výkrm.

Utužená půda s minimem organické hmoty navíc žádnou vodu nepojme. Po dešti z ní voda rychle steče, a v suchém létě proto louky i okraje polí dřív odkvetou. Opylovači přitom potřebují potravu od jara do podzimu a k tomu místa, kde mohou hnízdit a přezimovat. Velký lán s jedinou monokulturní plodinou jim nabídne nanejvýš krátký nával květů, třeba při kvetení řepky. Pak na stovkách hektarů nekvete nic.

K tomu se přidává chemie. V roce 2024 se na více než pěti stech sledovaných místech na českých řekách našlo 155 různých pesticidů a jejich rozpadových produktů, a to na 92 procentech lokalit.

Včela medonosná přitom divoké opylovače nenahradí. Podle entomologů navíc s volně žijícími včelami soupeří o potravu. V Česku je kolem 60 tisíc registrovaných včelařů a i v jejich zájmu je, aby naše česká krajina rozkvetla jako jedna velká zahrada. Čím více potravy bude v krajině, tím méně budou jejich včely konkurovat včelám samotářkám a dalším divokým opylovačům.

Kde se modráskům zase daří

Dobrá zpráva je, že modrásci umějí využít každou šanci. Na Kounických loukách ve Slavkovském lese nejprve ochránci přírody posílili populaci hořce hořepníku na střídavě vlhkých loukách. V roce 2020 sem přinesli vajíčka modráska hořcového z Příbramska. Díky přesně načasovaným mozaikovým sečím motýl lokalitu osídlil a dnes tu každý rok najdeme na květech hořepníků tisíce vajíček.

Letos v červenci našli ochránci přírody na vlhké louce u Holštejna v Moravském krasu modráska očkovaného. Do té doby tam znali jen jeho příbuzného, modráska bahenního.

Oba příběhy ukazují totéž: když louka drží vodu, nehnojí se a seče se s rozmyslem, modrásci se vracejí. Pomáhá jim hlavně:

  • Obnova vlhkých luk, kde se staré meliorace ruší nebo přestavují tak, aby vodu v krajině držely.
  • Mozaiková a pásová seč, při které zůstávají kvetoucí plošky. Seč se načasuje tak, aby krvavec nebo hořepník stihly vykvést a housenky opustit květy.
  • Louky bez hnojení, ve kterých se dobře daří hostitelským mravencům.
  • Meze, remízky a kvetoucí biopásy na polích, které propojují zbytky luk a dávají opylovačům potravu i úkryt.

Motýlům musí pomoci i stát

Česko přijalo nařízení o obnově přírody, a zavázalo se tak do roku 2030 zvrátit úbytek opylovačů a dál zajistit růst jejich populací. Národní plán obnovy přírody, který má popsat konkrétní kroky, aby se to povedlo, ale Česko do stanoveného termínu 1. září 2026 Evropské komisi nepředložilo a stále se na něm pracuje.

Pro modrásky a další opylovače je důležité, aby se na ně při schvalování Národního plánu obnovy myslelo. Vědci a experti z akademických kruhů a neziskových organizací proto mimo jiné navrhují, aby do roku 2050 připadlo nejméně 12 procent zemědělské půdy pestrým neprodukčním plochám, jako jsou meze, biopásy a úhory. Aby to fungovalo, musí taková opatření nejen nová Společná zemědělská politika po roce 2027 a také Česko z národního rozpočtu.

Zdroje

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz