Článek
Nový průzkum WWF mezi firmami v šesti zemích střední a východní Evropy včetně Česka ukazuje, že podniky vodní riziko vnímají – a víc než polovina ho už pocítila na vlastní kůži. Za velmi dobře připravené se ale považuje jen 7 % z nich.
Léto, kdy Dunaj přestal stačit
Jaderné elektrárny na Dunaji musely letos v létě snížit výrobu, protože v řece chyběla chladicí voda. Přesně to se letos v létě stalo u maďarské elektrárny Paks a rumunské Cernavoda. Rumunské úřady dokonce přesměrovávaly vodu, aby reaktory vůbec udržely v chodu.
Nebyl to ojedinělý výpadek. Dlouhotrvající vedra a sucho stáhly hladinu Dunaje na rekordní minimum. Na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku se plavidla nesměla plně naložit a čekala ve frontách. Mezi Rumunskem a Bulharskem se zastavily trajekty. V Bulharsku uvízla na mělčině výletní loď a téměř dvě stě cestujících muselo být evakuováno.
Sucho zasáhlo i Česko, kde dopadlo na zemědělství, říční plavbu i výrobu elektřiny. Evropské středisko pro sledování sucha hlásilo varovný stav v celém povodí Dunaje, včetně části našeho území.
A nebylo to poprvé. Už v roce 2022 měly evropské řeky druhý nejnižší průtok v historii měření a nízký Dunaj tehdy v Rumunsku přiškrtil vývoz obilí. O dva roky později přišel opačný extrém: bouře Boris a povodně, které v září 2024 zasáhly i Česko a ve Vídni se prohnala tisíciletá voda.
Pro byznys z toho plyne jednoduchá lekce. Voda už není samozřejmý vstup, který teče z kohoutku, kdykoli je potřeba. Je to provozní, finanční i strategické riziko. Otázkou je, jak moc to firmy v našem regionu berou vážně.
Co jsme zjišťovali
WWF ve spolupráci se společností EY oslovilo firmy v Česku, Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku, na Slovensku a na Ukrajině. Platných odpovědí přišlo 115, z Česka sedmnáct. Mezi respondenty jsou zemědělci a potravináři, energetika, stavebnictví, těžba a hutnictví, ale i banky, poradenské firmy nebo textilní průmysl.
Ptali jsme se na šest věcí: jak moc firmy na vodě závisejí, co už zažily, zda rizika vyhodnocují, jak se cítí připravené, jaké mají strategie a cíle a kolik do vody hodlají investovat.
Jedno upozornění na úvod: nejde o statisticky reprezentativní vzorek celého trhu. Výsledky je třeba číst jako sondu do toho, jak firmy o vodě uvažují. Vzorce, které ukazují, jsou ale natolik výrazné, že stojí za pozornost.
Polovina firem už to zažila
Voda pro firmy nepředstavuje hypotetické riziko. Víc než polovina respondentů (52 %) za posledních pět let zažila aspoň jeden významný negativní dopad spojený s vodou. Nejčastěji šlo o narušení provozu nebo škody (24 %) a o dražší vodu z externích zdrojů (21 %). Čtrnáct procent firem zaplatilo víc kvůli změnám předpisů, desetina řešila výpadky v dodavatelském řetězci nebo logistice.
Místo pažitu žluté suché drny - to byla letos realita fotbalových hřišť v mnoha českých obcích. V Kladrubech nepomohlo ani to, že je hřiště hned vedle řeky Úhlavky. Voda pod jezem, odkud vede trubka na zavlažování, totiž vůbec nebyla.
Do budoucna jsou očekávání ještě zřetelnější. 58 % firem čeká, že vodní rizika budou mít v příštích pěti letech na jejich podnikání střední nebo výrazný dopad. Nejvíc se obávají sucha a nedostatku vody (49 %) a těsně za ním povodní a extrémních srážek (46 %). Firmy tedy nestraší jen jeden extrém, ale oba zároveň.
A teď ten zásadní rozpor. Na takovou budoucnost se cítí velmi dobře připraveno pouhých 7 % firem. Největší skupina (41 %) se označuje za středně připravenou, čtvrtina za připravenou jen málo. Povědomí roste rychleji než schopnost s rizikem něco udělat. Ve zprávě tomu říkáme mezera v realizaci opatření.
Slepé místo za branou továrny
Kde je ta mezera nejširší? Za plotem vlastního areálu. Rizika spojená s vodou ve vlastním provozu vyhodnotilo 46 % firem, v dodavatelském řetězci jen 23 %. U dopadů vlastní činnosti na vodní zdroje je poměr podobný: 48 % proti 25 %.
Dává to lidskou logiku. Vlastní spotřebu vody firma vidí na faktuře, hlídá ji provozní tým a řeší ji v povoleních. Co se děje u dodavatele o dvě země dál, už tak vidět není.
Jenže právě tam se rizika často rodí. Firma může mít v továrně špičkové recyklační technologie, a přesto zůstane zranitelná. Stačí, aby její klíčový dodavatel seděl v povodí trpícím suchem, aby suroviny pocházely z oblasti s degradovanými řekami nebo aby zboží putovalo po Dunaji, na kterém se v srpnu nedá plout.
Voda je sdílený zdroj. Řeka nekončí u plotu a povodí neřeší, kdo má jak efektivní provoz. Organizace CDP zjistila, že každá pátá firma hlásí v dodavatelském řetězci vodní rizika s potenciálně zásadním finančním dopadem. Hodnotu, která je tím ohrožena, dotázané firmy vyčíslily nejméně na 77 miliard dolarů.
Strategie, cíle a hlavně peníze
Podobný obrázek vychází u toho, jak firmy s vodou koncepčně pracují. 53 % z nich nemá žádnou vodohospodářskou strategii. Další pětina má strategii, která končí u vlastního provozu. Strategii, která systematicky pokrývá celý dodavatelský řetězec, má zhruba jedno procento firem.
U cílů vede efektivita. 47 % firem si stanovilo cíle zaměřené na množství vody nebo intenzitu její spotřeby, 24 % na její kvalitu. Třetina firem nemá cíle žádné. Cíle, které by vycházely z podmínek konkrétního povodí, má 11 % firem, cíle pro dodavatelský řetězec jen 3 %.
Proč na tom záleží? Plošné „snížíme spotřebu o deset procent“ zní dobře ve výroční zprávě. Pokud ale závod stojí ve znečištěném povodí, hlavním problémem nemusí být objem, ale kvalita vypouštěné vody. V oblasti ohrožené povodněmi zase může být nejdůležitější plán odolnosti. Dobrý cíl odpovídá na otázku, jaký problém s vodou má právě to místo, kde firma působí.
A pak jsou tu investice, kde se mezera ukazuje nejostřeji. 45 % firem čeká, že jejich výdaje na hospodaření s vodou zůstanou v příštích třech letech stejné. Zvýšit je plánuje 24 %, výrazně jen 4 %. Pětina neví.
Kdo se spálil, ten fouká. Ale čekat na to se nevyplatí
Nejzajímavější výsledky přináší pohled na to, co firmy k jednání vlastně přiměje. Odpověď je trochu znepokojivá: nejčastěji zkušenost se škodou.
Ze společností, které už v posledních pěti letech nějaký vodní dopad zažily, čeká 81 % středně závažné nebo významné dopady i do budoucna. U firem bez takové zkušenosti je to 43 %. Firmy s negativní zkušeností také častěji počítají s nejzávažnějšími dopady (25 % proti 7 %). Riziko se stává skutečným až ve chvíli, kdy ho firma pocítí sama.
Přívalový déšť letos vyplavil bahno z polí na areál s tenisovými kurty v Říčanech.
Podobně je to se strategiemi. Mezi firmami s kritickou závislostí na vodě má strategii 73 %, mezi firmami s nízkou závislostí 18 %. A nejčastějším důvodem, proč by firmy do vody investovaly víc, je nedostatek vody pro vlastní provoz (52 %).
Jenže reaktivní přístup je drahý. Kdo čeká na krizi, má menší manévrovací prostor, vyšší náklady a méně času. Průzkum zároveň ukazuje, co funguje lépe. Firmy, které rizika strukturovaně vyhodnotily, se cítí připravené výrazně častěji (68 % proti 39 %). A strategie dělá z obav rozpočet: mezi firmami, které už dopady zažily, plánuje navýšit investice 52 % těch se strategií, ale jen 26 % těch bez ní. Strategie tak není papír do šuplíku, ale nástroj, který z pocitu naléhavosti udělá priority, odpovědnost a peníze.
Jak jsou na tom české firmy
V regionálním srovnání si české firmy vedou relativně dobře. Vodohospodářské cíle si stanovilo 71 % českých respondentů, nejvíc ze všech šesti zemí. Středně nebo velmi dobře připravených je 53 %, víc mají jen Slováci (56 %). Strategii má 47 % českých firem, stejně jako v Rumunsku.
Slabší je to s penězi. Investice do vody plánuje 29 % českých firem, zatímco na Slovensku 33 % a v Rumunsku 30 %.
Tady je fér říct, že český vzorek tvoří sedmnáct firem. Mezinárodní srovnání proto berte jako orientační. Celkový obraz je ale ve všech zemích podobný: rozdíly jsou v míře, ne v podstatě. Mezera mezi povědomím a činy je společnou výzvou celého regionu.
Česko má navíc jedno specifikum. Zatímco většina sledovaného území leží v povodí Dunaje, převážná část naší republiky spadá do povodí Labe. Logika ale platí stejně: suchá léta, nízké průtoky i přívalové srážky dopadají na firmy i u nás a řeší se na úrovni povodí, ne jednotlivé továrny.
Nejvíc ohrožení nejsou vždy nejlépe připravení
Z pohledu odvětví jsou vodě nejvíc vystaveny těžba a hutnictví (vysokou expozici uvádí 83 % firem) a zemědělství s potravinářstvím (76 %). U zemědělců a potravinářů je navíc nejvyšší podíl těch, kdo už dopady zažili: 71 %. Pro ně voda není budoucí riziko, ale současnost.
Vyšší expozice se ale automaticky nepromítá do lepší přípravy. Výjimkou je energetika, která čelí vysokému riziku a zároveň na něj nejsilněji reaguje: navýšit investice do vody plánuje 43 % energetických firem, nejvíc ze všech odvětví. Letošní léto u elektráren Paks a Cernavoda ukazuje proč.
Zvláštní roli mají banky, pojišťovny a poradenské firmy. Samy vodu skoro nespotřebovávají, ale rozhodují o tom, kam tečou peníze. Když začnou vodní rizika započítávat do úvěrů, investic a due diligence, posunou celý trh rychleji než jakákoli jednotlivá továrna.
Co mohou firmy udělat hned
Dobrá zpráva je, že k prvnímu kroku nepotřebuje nikdo dokonalou strategii. Pokrok má přednost před dokonalostí. Zpráva nabízí sedm kroků, které si každá firma může přizpůsobit svému oboru a velikosti.
- Zmapujte, kde na vodě závisíte. Nejen ve vlastním provozu, ale i u dodavatelů, v logistice a u zákazníků. Které lokality, produkty a tržby by zasáhlo sucho, povodeň nebo horší kvalita vody?
- Dívejte se na konkrétní místo, ne na celkový součet. Závod se střední spotřebou může čelit velkému riziku, pokud stojí v povodí pod tlakem. Pomůže bezplatný nástroj WWF Water Risk Filter nebo WRI Aqueduct.
- Zařaďte vodu do běžného řízení rizik. Ne jako samostatné téma oddělení udržitelnosti, ale jako součást plánů kontinuity, investic a nákupu, s jasnou odpovědností.
- Připravte provozy na krizi. Plány pro sucho a povodně, alternativní zdroje, nouzové zásoby. S vodou zacházejte stejně jako s elektřinou nebo plynem: monitorujte ji a testujte, co se stane, když dojde.
- Zapojte dodavatele. Místo obecných dotazníků prověřte ty nejrizikovější a dohodněte se na konkrétních zlepšeních. Firmy, které s dodavateli aktivně pracují, podle CDP vodní rizika identifikují a zvládají sedmkrát pravděpodobněji.
- Nastavte cíle podle místních podmínek. V suchém povodí šetřete odběry, ve znečištěném řešte kvalitu vypouštěné vody, v záplavové oblasti odolnost.
- Sledujte a upravujte. Jednorázová analýza nestačí. Klima, legislativa i dodavatelé se mění.
Voda není jen to, co teče potrubím
Za vodními riziky firem stojí často krajina, kterou jsme si sami upravili. Podél Dunaje a jeho hlavních přítoků za poslední dvě století zmizelo zhruba 80 % přirozených říčních niv. Řeky jsme narovnali, odřízli od luk a lesů, které dřív zaplavovaly, a krajinu odvodnili. Tím jsme přišli o přirozený prostor, který zadržuje povodňovou vodu, filtruje ji a v suchu ji pomalu vrací zpět.
Proto je pro firmy, jejichž rizika závisejí na stavu celého povodí, obnova přírody jedním z nejefektivnějších opatření. V rumunské lokalitě Gârla Mare-Vrata se po opětovném propojení mokřadů s řekou obnovilo přes 400 hektarů dunajské nivy. Na Slovensku se do Vojčanského ramene vrátila voda díky 900 metrům nového koryta. Taková místa zadržují vodu, snižují riziko povodní a vracejí život do krajiny.
A vyplatí se to i ekonomicky. Podle analýzy pro Evropskou komisi přináší každé euro investované do obnovy přírody v EU přínosy v hodnotě 4 až 38 eur.
Závěr průzkumu je tedy jednoznačný. Firmy ve střední a východní Evropě vědí, že voda je pro jejich podnikání zásadní. Teď je potřeba udělat krok od povědomí k činům: zjistit, kde je riziko největší, podložit plány penězi a podívat se za bránu vlastní továrny. Kdo s tím začne dřív, než přijde další suché léto, ušetří peníze i nervy.
Lukáš Hrábek je tiskový mluvčí WWF Česko. Jan Freidinger je zástupce ředitelky WWF Česko.
Zdroje:
Business Water Risks Report: https://wwfcz.org/wp-content/uploads/2026/10/Report-Water_CZ-final1.pdf
Další :
https://www.reuters.com/business/energy/hungarys-nuclear-plant-shutdown-due-low-danube-gets-reprieve-until-later-week-2026-08-03/
https://www.france24.com/en/live-news/20260730-stranded-boats-out-of-work-fishermen-as-danube-hits-record-lows
https://balkaninsight.com/2026/07/28/left-high-and-dry-drought-exposes-central-europes-water-crisis/
https://joint-research-centre.ec.europa.eu/european-and-global-drought-observatories/current-drought-situation-europe_en
https://climate.copernicus.eu/esotc/2022/drought
https://breakbulk.news/danube-dries-to-1996-low-choking-grain-exports-and-river-traffic-in-romania/
https://www.cdp.net/api/media/3yc7aKt7h5rwyJotfaD1Eh?locale=en
https://esgnews.com/1-in-5-companies-report-supply-chain-water-risks-which-could-have-a-significant-impact-on-their-business-cdp-report/
https://waterriskfilter.org/
https://www.wri.org/aqueduct
https://wwfcee.org/uploads/partnerships/LDP/WWF_CEE_LDP_Full_Report_210713_w.pdf
https://data.europa.eu/doi/10.2779/275295
https://wwfcee.org/news/more-than-400-hectares-of-floodplain-are-brought-back-to-life-a-small-deltaat-garla-mare-in-mehedinti-awaits-its-visitors
https://www.teraz.sk/bratislavsky-kraj/ochranari-a-vodohospodari-obnovili-dol/772678-clanok.html
