Článek
Dnes, 17. ledna 2026, vstupuje v platnost smlouva, která poprvé v dějinách dává světu nástroje k ochraně volného moře – tedy dvou třetin oceánů ležících mimo jurisdikci jednotlivých států. Pro oceány, klima i lidi na celém světě to znamená zásadní zlom.
Dohoda vytváří právní rámec pro ochranu biologické rozmanitosti na volných mořích a umožňuje ochranu v mořských oblastí tam, kde dosud panovalo bezpráví. Právě absence pravidel byla jedním z hlavních důvodů, proč zůstávalo volné moře extrémně zranitelné vůči nadměrnému rybolovu, znečištění, lodní dopravě i hrozbě hlubokomořské těžby. Přestože volné moře hraje klíčovou roli pro stabilitu klimatu, potravinovou bezpečnost a globální ekonomiku, chráněno bylo dosud méně než jedno procento jeho plochy.
Ochráníme 30 % světových moří
Globální dohoda o oceánech udržuje při životě jeden z nejdůležitějších závazků současné ochrany přírody: cíl chránit alespoň 30 % oceánů i pevniny do roku 2030. Tento závazek schválily státy v rámci Kchun-mingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost, ale bez nové smlouvy zůstával spíše politickým slibem než realizovatelným plánem.
Dohoda o volném moři tento slib mění v konkrétní cestu k akci. Poprvé umožňuje vymezovat rozsáhlé, plně nebo vysoce chráněné mořské rezervace mimo národní vody a rozhodovat o nich většinově, nikoli jednomyslně. Tím se odstraňuje dlouhodobá překážka, kdy jednotlivé státy dokázaly blokovat ochranu oceánů kvůli svým sobeckým ekonomickým nebo geopolitickým zájmům.
Čtyři pilíře pro záchranu oceánů
Smlouva o volném moři, kterou WWF pomáhala utvářet od jejích raných fází, stojí na čtyřech klíčových pilířích. Ty zásadně mění pravidla hry.
1) Nástroje pro správu a ochranu vymezených oblastí oceánu
Smlouva umožní vytvářet mořské chráněné oblasti (MPA – Marine Protected Area) a další nástroje pro ochranu biodiverzity na volném moři. Rezervace jsou jasně vymezené geografické oblasti, které jsou právně nebo jinými účinnými prostředky spravovány s cílem zachovat mořské ekosystémy.
Takové oblasti již existují – například v roce 2010 bylo v severovýchodním Atlantiku vyhlášeno šest rezervací o celkové rozloze 286 200 km² a v roce 2016 vznikla rezervace v Rossově moři o rozloze 1,5 milionu km² v Jižním oceánu.
Smlouva zavádí také proces pro navrhování nových chráněných zón na základě vědeckých důkazů a mezinárodní konzultace.
2) Mořské genetické zdroje
Dohoda stanoví pravidla pro sdílení finančních i nefinančních přínosů z komerčního využití genetického materiálu z organismů volného moře – například bakterií, korálů či hlubokomořských hub. Tyto zdroje mají obrovský potenciál pro medicínu, kosmetiku, potravinářství i biotechnologie a mohou přinést významné benefity pro lidské zdraví.
3) Budování kapacit a přenos mořských technologií
Smlouva podporuje sdílení technologií a znalostí, zejména směrem k zemím s nízkými příjmy, které je potřebují pro ochranu a udržitelné využívání oceánů. Cílem je zajistit jejich plnou účast na správě volných moří.
4) Hodnocení vlivů na životní prostředí
Každá země nebo společnost, která plánuje aktivity na volném moři – například hlubokomořskou těžbu – bude muset provést hodnocení vlivů na životní prostředí podle mezinárodních standardů a výsledky transparentně sdílet.
Začíná vyhlašování chráněných území
Vstup dohody v platnost znamená začátek praktické práce. Jakmile budou zavedeny mechanismy dohody – včetně vytvoření Vědeckého a technického orgánu pro posuzování návrhů mořských chráněných oblastí, zřízení Sekretariátu a přípravy protokolů pro první Konferenci smluvních stran – státy získají možnost předkládat první návrhy rezervací na volném moři.
Mnohé z těchto „prioritních oblastí“ již identifikovaly organizace, jako je High Seas Alliance, ve které je WWF jedním z nejaktivnějších členů, a zahrnují například podmořské horské hřbety (seamounts) plné mořského života, rozsáhlé louky mořských trav a oblasti důležité pro migraci druhů, jako jsou žraloci, želvy, mořští ptáci a velryby.Jednou z identifikovaných oblastí pro ochranu je i Sargasomé moře, kam migrují kvůli tření i čeští úhoři.
První konference smluvních stran se musí uskutečnit do roka od vstoupení v platnost, tedy do 17.ledna 2027, s největší pravděpodobností ještě letos.
Ideální scénář by znamenal, že rezervace podle Globální dohody o oceánechskutečně účinně chrání biodiverzitu. Naše analýza současné úrovně ochrany oceánů však ukazuje, že pouze 3 % oceánu spadají do plně nebo vysoce chráněných rezervací. Do splnění cíle Rámce globální biodiverzity Kunming-Montreal – chránit 30 % oceánu do roku 2030 – zbývají jen čtyři roky. Naléhavost zavést skutečná opatření a aktivní správu je proto větší než kdy dříve. Pokud nebudou rezervace podle Globální dohody o oceánech efektivně realizovány a spravovány, hrozí, že se zařadí do celosvětového trendu nefunkčních „papírových parků“.
Víme, že to funguje
Naděje, kterou dohoda přináší, nestojí jen na teoriích. Příklady z praxe ukazují, že když dostane oceán prostor se nadechnout, dokáže se rychle zotavit.
Pro WWF jsou historicky velmi důležitou oblastí Galapágy - tamní vědecká výzkumná stanice Charlese Darwina byla jedním z prvních projektů, který světový fond po svém vzniku v 60. letech minulého století podpořil. Před více než dvaceti lety zde vznikla Galapážská mořská rezervace, která je důkazem, že vyloučení destruktivních aktivit vede k návratu žraloků, želv, rejnoků i k obnově rybích populací a korálových útesů.
Pokud dokáže jediná rezervace kolem jednoho souostroví přinést tolik života, představme si síť rezervací napříč volným mořem – propojený systém útočišť, který by mohl změnit budoucnost světových oceánů.
Výhled do budoucna
Výzva je to obrovská. Aby státy splnily závazek ochrany 30 % oceánů do roku 2030, bude nutné každoročně vyhlásit chráněné oblasti na více než 12 milionech km² volného moře – tedy na ploše větší než Kanada. Čas běží a úspěch dohody bude záviset na politické vůli, mezinárodní spolupráci a důsledné implementaci přijatých pravidel.
Globální dohoda o oceánech ale dává světu to, co dosud chybělo: jasná pravidla, společnou odpovědnost a skutečnou šanci obrátit trend devastace světových oceánů. Po desetiletích vyjednávání se ochrana volného moře přesouvá od slibů k činům. A právě teď se rozhoduje o tom, jak budou oceány vypadat pro další generace.
Cesta k ochraně oceánů nebude jdnoduchá. Úloha WWF a dalších aktérů, kterým záleží na budoucnosti oceánů bude o to důležitější, zejména v době geopolitické nestability a rostoucího napětí mezi velmocemi o zdroje a území. WWF přináší nezávislý hlas založený na vědeckých důkazech a globální síti odborníků, což pomáhá udržet proces ochrany oceánů mimo politické spory. V situaci, kdy soupeření o nerostné suroviny, energetické zdroje a strategické oblasti může brzdit rozhodování, WWF bude hrát roli prostředníka, který podporuje transparentní konzultace, sdílení dat a zapojení všech aktérů. Díky dlouhodobé zkušenosti s vytvářením chráněných oblastí a mobilizací veřejné i soukromé podpory WWF pomůže zajistit, aby nové mořské rezervace nebyly jen „papírové parky“, ale skutečně fungovaly a chránily biodiverzitu i v náročných podmínkách.
Jan Freidinger je zástupce ředitelky WWF Česko, Lukáš Hrábek je expert na komunikaci WWF Česko.
