Článek
Eroze je proces degradace půd působením vnějších činitelů. Těmito činiteli jsou v přírodě zejména voda, vítr, mráz či gravitace, ale také živé organismy, které půdu narušují například rytím nebo sešlapem. Mnoho organismů ale působí přesně obráceně. Zejména kořenový systém rostlin a stromů půdu naopak drží pohromadě. Nejedná se jen o mechanické omezení odnosu půdy. Mnoho živých organismů totiž významně pozitivně ovlivňuje strukturu půdy a kromě jiného zvyšuje její odolnost proti erozním vlivům.
Zemědělské hospodaření spočívá do značné míry v rozrušování povrchu (orbou a dalšími agrotechnickými postupy) – půdu potřebujeme nachystat pro pěstování plodin a pak plodiny opečovávat, abychom z nich měli úrodu. Zemědělské postupy proto neustále více či méně vystavují ornici erozním vlivům prostředí. Ty se navíc s probíhající klimatickou změnou zintenzivňují - přicházejí například častěji přívalové deště, které smývají z polí ornici. Vodní eroze kvůli nim ohrožuje v Česku přes 50 % zemědělských půd.
Přívalový déšť spláchl letos půdu z polí na Domažlicku do říčky Zubřiny.
Mění se také rozložení srážek v čase - častěji se vyprší v podobě vydatných dešťů a pak jsme svědky dlouhých období bez srážek. Pokud v té době nejsou pole pokryta vegetací a fouká navíc vítr, dochází i k erozi větrné. Ta v posledních letech ohrožuje přes 20 % zemědělských půd, především těch nejúrodnějších na jižní Moravě a v Polabí.
Kvalitní půda je přitom to nejcennější, co zemědělci mají. A nedá se jen tak lehce získat. Jeden centimetr půdy vzniká v přírodě řádově stovky let, na některých místech to může být i přes tisíc let. Navíc je nutné se o půdu dobře starat, aby si udržela odolnost a dobrou úrodnost.
Eroze ohrožuje náš majetek i lidské zdraví
Půda smytá vodní erozí ohrožuje nejen zemědělskou produkci, ale také majetky státu, obcí, firem a lidí. Často končí na silnicích, v ulicích, na zahradách či na železničních tratích. A vodou je unášena do řek, přehrad a rybníků, které se pak musí kvůli nánosům sedimentů odbahňovat. S půdou se smývají do vodních zdrojů také živiny a ty pak způsobují tzv. eutrofizaci, tedy přílišnou úživnost vody, která vede k přemnožení řas a sinic. Průmyslová hnojiva, pesticidy a další chemické látky z polí, které jsou často zdraví škodlivé, se dostávají také do spodních vod, zhoršují jejich kvalitu a ohrožují lidské zdraví. Zdraví ohrožují i prachové částice, které se do vzduchu dostávají v důsledku větrné eroze.
Vzhledem k poměrně svažitému terénu, je ztráta půdy způsobená erozí v Česku obrovská, ročně přicházíme až o 21 milionů tun půdy. Podle údajů ministerstva zemědělství tak Česko přichází o nejúrodnější půdu v hodnotě přes 4 miliardy korun ročně. Ještě více peněz ale utrácí stát za nápravu škod, které eroze napáchá, například následky již zmíněných přívalových dešťů, které s sebou přinášejí bahno na silnice i do ulic měst a obcí. To nás všechny stojí ročně zhruba 14 miliard korun. Odborníci spočetli, že dodržováním výše zmíněné protierozní vyhlášky může stát ušetřit díky prevenci vzniku škod až 3,2 miliardy korun.
Je nade vší pochybnost jasné, že eroze je nežádoucí jev. Nemělo by tedy být složité nastavit celospolečenský konsenzus, že ochrana zemědělských půd před erozí je v zájmu nás všech. V čem je tedy problém? Proč v ostře sledovaných povolebních debatách od Motoristů slyšíme, že protierozní legislativa je šikanou zemědělců a že by se měla zrušit?
Co je to vlastně ta protierozní vyhláška?
Vyhláška č. 240/2021 Sb. je právní předpis, který od roku 2021 stanovuje pravidla pro ochranu zemědělského půdního fondu před vodní erozí. Stanovuje tzv. maximální průměrnou roční ztrátu půdy z hektaru, tedy jaké množství půdy může v průměru být za rok ztraceno, aby byla ještě zachována úrodnost a funkce daného pozemku. A umožňuje kontrolovat a pokutovat nešetrné hospodaření na zemědělské půdě, které k erozi vede.
Ale není to tak, že přijde jeden přívalový déšť a zemědělec dostane pokutu. Erozní událost se musí na jednom pozemku opakovat minimálně dvakrát, a tyto erozní události musí někdo – například příslušná obec – nahlásit do tzv. monitoringu eroze, neboli do státního systému záznamů eroze. V tu chvíli spadá zemědělec tzv. pod vyhlášku a musí na tomto místě dodržovat preventivní ochranu půdy před erozí.
Konkrétní „Plán opatření na snížení erozního ohrožení“ si zemědělec sestavuje sám, pomoci mu v tom může protierozní kalkulačka, odborný poradce nebo další nástroje a data. Náš stát disponuje rozsáhlou expertizou v oblasti půdních věd a má všechna potřebná data a informace, které pro účinnou protierozní ochranu půdy potřebuje. Zemědělcovi v zavádění opatření proti erozi pomáhají i další aktéři, například nezisková organizace WWF Česko vydala Příručku péče o půdu.
Zemědělcem navržený postup pak musí schválit příslušný orgán ochrany Zemědělského půdního fondu (např. obecní úřady obce s rozšířenou působností), který posoudí, jestli je plán dostačující pro patřičnou ochranu půdy v daném místě. Způsoby dosažení dostatečné ochrany jsou různé. Může jít například o vhodné střídání plodin nebo o rozdělení plochy do menších ploch osetých různými plodinami nebo o rozdělení plochy pomocí krajinného prvku, například meze a podobně. Pokud zemědělec hospodaří bez opakovaných erozních událostí, protierozní vyhláška ho nijak neomezuje.
Protierozní opatření čelí útokům i na úrovni EU
Protierozní ochrana je doposud také součástí dotačního schématu evropské Společné zemědělské politiky. Jedná se o složitý systém rozdělování velkého balíku peněz, v období 2023-2027 pokrývá přibližně o třetinu evropského rozpočtu. Podmínkou pro to, aby zemědělec o tyto dotace mohl zažádat, je, aby plnil určitá pravidla. Jedno z těchto pravidel je také protierozní ochrana, tzv. Dobrý zemědělský a environmentální stav půdy - DZES 5. Konkrétní nastavení protierozní ochrany je do značné míry na jednotlivých členských státech. Česká republika proto několik let pracovala na tom, aby nastavila v rámci těchto pravidel preventivní systém protierozní ochrany, jehož dodržování by zemědělce chránilo před nebezpečím, že bude na jeho pozemcích opakovaně docházet k erozním událostem a tedy před nebezpečím, že spadne do režimu protierozní vyhlášky. Protierozní vyhláška a DZES 5 se v debatě o erozi v Česku často zaměňují, jsou to však dvě odlišné věci. Mohou se ale dobře doplňovat. A vlastně by se i měly doplňovat.
Diskuse o nastavení pravidel DZES 5 byla velmi široká a účastnily se jí také všechny zemědělské organizace. Systém se upravoval a doplňoval a pak znovu doplňoval a upravoval, až se pak kvůli složitosti musel výrazně zjednodušovat. Výsledná pravidla pro Česko zdaleka nejsou pro ochranu půdy ideální, ale i tak se mohou stát základem hledání optimálních nastavení.
V momentě, kdy je nový systém konečně zaváděn do praxe, však přichází zpráva z Bruselu, že povinnost zachování protierozní ochrany jako podmínky pro udílení dotací možná již od příštího roku nebude platit. Vyškrtnutí této podmínky navrhl europarlament i prostřednictvím hlasů drtivé většiny českých europoslanců a europoslankyň. Jestli se tuto změnu podaří prosadit, zatím není jasné, vyjednávání na úrovni evropského trialogu ještě budou pokračovat. Pokud by se tak stalo, ztratilo by Česko motivaci celý systém vyzkoušet a jeho pravidla postupně přizpůsobit praxi, což by byla vzhledem k potřebě protierozní ochrany našich půd i vzhledem k množství práce, které do jeho přípravy bylo vloženo, velká chyba.
A jak se k tomu má postavit český zemědělec?
Každý zemědělec by se měl snažit hospodařit tak, aby si zachoval kvalitní a úrodnou půdu, a musí o ni pečovat a zajistit, aby eroze nezpůsobila její příliš rychlou ztrátu. Měl by tedy hospodařit tak, aby mu nehrozilo, že spadne pod erozní vyhlášku. Každý zemědělec ví, nebo alespoň tuší, kde má erozně riziková místa, a má také k dispozici nástroje, jak si to případně ověřit. Pro nikoho by proto nemělo být překvapením, že na jeho pozemcích dochází k erozi nebo jsou erozně náchylné. To neznamená, že se při shodě různých okolností nemůže nějakému zemědělci stát, že u něj na pozemcích erozní událost vznikne. Dá se tomu ale do velké míry předcházet.
Český stát by pak měl bez ohledu na to, jestli se na evropské úrovni podmínka protierozní ochrany udrží či nikoliv, zajistit, aby zemědělci, kteří se snaží hospodařit s půdou dobře, měli dostatečnou podporu pro preventivní protierozní způsoby hospodaření. Stát by měl zkrátka nastavit prostředí, ve kterém péče o půdu nebude brána jako vynucená povinnost, ale jako naprostá samozřejmost a jakási stavovská čest, kterou celá společnost ocení. A naopak by měl dál a s větší intenzitou zaslouženě trestat ty, kteří půdu adekvátně nechrání. Nemělo by se dál stávat, že lepší péče o půdu bude interpretována jako konkurenční nevýhoda, protože stojí zemědělce či stát nějaké peníze. To bychom totiž mohli také říct, že dobrá kvalita pitné vody je konkurenční nevýhoda, protože nás stojí peníze ji čistit.
Alžběta Procházková je zemědělská expertka WWF Česko.
World Wide Fund for Nature (WWF), neboli Světový fond na ochranu přírody, je největší světová environmentální organizace založená v roce 1961. Spolupracuje s lidmi, vědeckou obcí, firmami i dalšími organizacemi, aby chránila přírodu a biodiverzitu a podporovala udržitelné hospodaření s přírodními zdroji. Společně s partnery hledá řešení, která přinášejí dlouhodobou rovnováhu mezi člověkem a přírodou.
V rámci projektu Agristructure LIFE, spolufinancovaného Evropskou unií a MŽP, spolupracuje WWF Česko s českými zemědělci a pomáhá jim zvyšovat odolnost krajiny vůči dopadům klimatické změny.
