Článek
Blíží se konec školního roku.
Pro některé děti období radosti, úlevy a těšení na prázdniny. Pro jiné období stresu, obav a strachu z reakce doma.
A možná právě teď některé maminky přemýšlí:
„Jak reagovat, když známky nejsou takové, jaké jsme čekali?“ „Nechci křičet, ale zároveň nechci, aby mu bylo všechno jedno.“
Tady je ten důležitý moment.
Vysvědčení není konečný verdikt o tom, jaké vaše dítě je.
Není to zpráva o jeho hodnotě. Není to důkaz toho, jestli bude jednou úspěšné.
Je to pouze informace.
Informace o tom, co se mu dařilo, kde potřebuje podporu a možná i o tom, co se v jeho životě právě děje.
Děti si často pamatují hlavně naši reakci
Možná si za několik let nebudou pamatovat přesnou známku z matematiky.
Ale velmi pravděpodobně si budou pamatovat:
„Když se mi něco nepovedlo, mohla jsem přijít domů?“ „Když jsem udělal chybu, nebyl jsem pro rodiče zklamání?“
„Chtěl jsem, aby mě rodiče chtěli pochopit, ne jen hodnotit.“
A to je obrovský rozdíl.
Protože cílem rodiče není vychovat dítě, které nikdy neudělá chybu.
Cílem je vychovat člověka, který bude vědět, že chyby jsou součástí života a že se z nich dá růst.
Co říct místo kritiky?
Místo:
„Jak jsi mohl dostat takovou známku?“
zkuste:
„Jak ses u toho cítil ty?“
Místo:
„Ty se málo snažíš.“
zkuste:
„Co ti letos šlo a co bylo těžké?“
Místo okamžitého řešení:
„Tak příští rok musíš zabrat.“
zkuste nejdřív jen být.
Poslouchat. Pochopit.
Někdy totiž dítě nepotřebuje další návod.
Potřebuje cítit, že v tom není samo.
A co když vás zaplaví vlastní emoce?
Tady to bývá těžké.
Protože často nereagujeme jen na známky.
Reagujeme na vlastní strach.
„Co když nebude mít dobrou školu?“ „Co když si zavře dveře do budoucna?“ „Co když jsem jako rodič něco zanedbala?“
A právě tady se můžeme dostat do začarovaného kruhu tlaku.
Dítě cítí náš strach. My cítíme jeho odpor.
Místo blízkosti vzniká boj.
Možná největší dar, který můžeme dětem dát, není perfektní vysvědčení.
Ale pocit:
„Jsem v pořádku, i když se mi něco nepovedlo.“
Když máte pocit, že už nevíte, jak dál
Někdy nejde jen o jednu známku.
Někdy se za tím skrývá únava, tlak, obavy nebo pocit, že jako rodič pořád něco děláte špatně.
Koučink může pomoci podívat se na situaci s odstupem.
Najít, co je opravdu důležité. Zpracovat emoce, které vás zahlcují.
A najít způsob, jak být dítěti oporou – a přitom neztratit sami sebe.
Protože dobrý vztah s dítětem nevzniká díky dokonalým reakcím.
Vzniká díky důvěře, respektu a ochotě se navzájem slyšet.
Pokud cítíte, že by vám pomohl bezpečný prostor pro srovnání myšlenek, ozvěte se nám.
