Keith Richards: Šňupal popel vlastního otce a do toho psal hity pro Rolling Stones

Keith Richards je více než jen kytarista a spoluzakladatel Rolling Stones. Je to pravý symbol rock and rollu, který vždy byl ztělesněním absolutního chaosu. Narodil se ke konci druhé světové války a s oblibou vyprávěl, že Adolf Hitler se ho snažil zlikvidovat už v kolébce, protože město, kde se narodil bylo několikrát bombardováno. Hudba mu kolovala v žilách. Jeho matka měla ráda jazz a zpěv, dědeček hrál v kapele a daroval mu první jeho kytaru.

V dětství potkal také svého osudového parťáka, Mick Jagger bydlel jen o pár ulic dál, ale zpočátku byli jen známí ze školy. Až později, když se náhodou potkali na vlakovém nádraží a Jagger nesl pod paží desky s americkým blues, tak došlo ke spojení, které změnilo hudební svět. V té době měl již kytaru a neukojitelnou touhu hrát. Společná vášeň pro hudbu se brzy přetavila v přátelství a pak v partnerství, které dodnes tvoří osu Rolling Stones.

Šedesátá léta byla v Británii dobou exploze hudební kreativity. Beatles z Liverpoolu přinesli popovou revoluci, zatímco Richards a Jagger chtěli hrát hudbu, která byla syrovější a temnější. Spolu s Brianem Jonesem, Charliem Wattsem a Billem Wymanem založili kapelu, jejímž cílem bylo být ta nejlepší v celém Londýně. Název Rolling Stones si vypůjčili od písně Muddyho Waterse. Později Keith přiznal, tak zpočátku jim šlo o image být divočejšími bratry Beatles. Zatímco Beatles byli miláčci maminek, Stones byli kluci, před kterými vás rodiče varovali.

První úspěchy přišly rychle. Hit Satisfaction se stal hymnou celé generace. Byl to právě Keith, kdo stál za většinou nejslavnějších kytarových linek. Jeho styl nebyl nikdy technicky dokonalý, ale měl v sobě magii, která vtahovala do jejich světa nové fanoušky. S rostoucí slávou přišly i excesy. Brzy získal pověst člověka, který vyzkouší vše, co svět nabízí. A často i věci, které by nikdo jiný nezkusil. V šedesátých a sedmdesátých letech se stal symbolem rockových drog. Heroin, kokain i LSD. Všechno patřilo do jeho arzenálu.

Později začal vyprávět, že své tělo bere jako laboratoř. Vzpomínal, že do těla vpravoval jednu chemikálii za druhou a čekal, co se stane. Byl také několikrát zatčen a dokonce mu hrozilo doživotí. Největší problém přišel v roce 1977 v Torontu, kde ho policie chytla s velkým množstvím heroinu. Obvinění z pašování drog by znamenalo konec kariéry i svobody. Nakonec, díky zásahům vlivným přátel bylo obvinění zmírněno na držení a odešel s podmínkou a povinností odehrát benefiční koncert.

V poválečné Anglii nebylo jednoduché dostat se k deskám, ale on měl štěstí, že jeho rodina i přátelé mu pomáhali shánět raritní nahrávky z USA. Zatímco ostatní teenageři poslouchali popové zpěváky, Keith trávil hodiny nad starými bluesovými singly a snažil se napodobovat jejich zvuk. Říkal, že když poprvé uslyšel Muddyho Waterse, připadalo mu jako by otevřel dveře do jiného světa.

Tento vliv zůstal v jeho hře navždy. Ať už Stones hráli cokoliv. V jejich srdci hudby vždy tepalo blues. Přetavoval staré afroamerické rytmy do nové formy, která oslovovala miliony bělošských teenagerů po celém světě. Jedna z největších inovací, kterou přinesl, tak bylo jeho používání otevřeného ladění. Na konci šedesátých let objevil kouzlo tzv. open G tunning. A z horní struny E sundal úplně strunu. Tím získal nástroj, který měl unikátní zvonivý a rytmický zvuk.

Nikdy se nesnažil o složitost. Naopak, zbavoval se přebytečného. Vždy hrál krátké a úderné akordy, které vytvářely rytmický puls. Přestože je Jagger považovaný za hlavního textaře kapely, tak Richards se významně podílel i na slovech jejich nejslavnějších hitů. Miloval spontánnost a nikdy nevěřil v dokonalé provedení. Naopak pro něj tkvěla krása v chybách. Nechal se slyšet, že nejlepší hudba vzniká ve chvílích, kdy se muzikantu nechají unést proudem a nevědí přesně, kam směřují.

Sám byl několikrát blízko smrti. Přežil několik nehod a bizarních událostí, že se z něj postupně stával mýtus. V roce 1965 utrpěl elektrický šok na pódiu, když se jeho kytara dotkla neuzemněného mikrofonu, podle svědků se zřítil k zemi a všichni si mysleli, že je mrtvý. Druhý den hrál už znovu. V sedmdesátých letech se naopak málem otrávil strychninem, jindy zase malém vyhořel, když v jeho domě vzplála postel od cigarety. Později se nakonec málem zmrzačil, když na něj spadla police plná knih a zlomila mu tři žebra, nebo když se zřítil z kokosové palmy na Fidži a musel podstoupit operaci lebky.

Při všem tom chaosu zůstávala jedna věc stále stejná. A to hudba. Jeho slavná kytara Fender Telecaster z roku 1953 je dnes již téměř ikonická skoro stejně jako on sám. Říkal, že když má kytaru, nepotřebuje psychiatra. Ačkoli se zdá, že jeho profesní život byl jen nekonečná párty, tak ten osobní byl velice složitý. S herečkou Anitou Pallenbergovou prožil bouřlivý vztah plný drog i tragédií. Jedno z jeho dětí mu zemřelo ještě v kojeneckém věku, to byla událost, která jej zasáhla hlouběji než cokoli jiného. Později se oženil s modelkou Patti Hansenovou, se kterou je dodnes.

Jeho samotný vztah s Jaggerem nebyl vždy růžový. V jeho autobiografii Life jej popisuje jako geniálního zpěváka, ale také jako ješitného prince, který se příliš zahlédl ve své vlastní hvězdné auře. Vždy mezi nimi existovala rivalita. Richards byl syrový muzikant a Jagger naopak uhlazený frontman. Jejich vztah se několikrát ocitl na hraně rozpadu. Mick dokonce usiloval o sólovou kariéru a se Stones to vypadalo, že se ocitají na pokraji konce. Richards to nesl jako velkou zradu. Přesto se nakonec oba smířili, protože věděli, že bez sebe nemají smysl a navzájem se potřebují. Sami říkali, že jsou jako staří manželé, kteří spolu už přežili všechno, ale zůstávají dohromady.

Richardsovi je dnes již přes 80 let, ale zůstává nesmrtelným a předmětem nekonečných vtipů. Když zemřel Fidel Castro, lidé psali, že nyní už zůstal jen Keith Richards. Když svět zasáhla pandemie, tak po internetu koloval obrázek Keitha s nápisem: „Pokud to přežil on, přežijeme to všichni.“ Kdo by totiž nepřežil člověka, který byl celý svůj život závislý na drogách a přiznal se, že jednou šňupal kokain smíchaný s popelem jeho vlastního otce. Poté co to vyvolalo velké reakce se nechal slyšet a pokoušel se uvádět, že šlo pouze o vtip, kde je pravda se asi už nikdy nedozvíme.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Keith_Richards

https://www.bbc.co.uk/programmes/articles/3qWGm2lVZcygqN6Fdk1×hfv/keith-richards-lost-weekend-how-jack-sparrow-s-dad-took-over-the-telly

https://cs.wikipedia.org/wiki/The_Rolling_Stones

https://jokojokes.com/fidel-jokes.html

https://www.theguardian.com/uk/2007/apr/04/drugsandalcohol.musicnews