Banánová, nebo Česká republika? Macinka ponížil českou diplomacii kvůli Trumpovi, uráží i Nerudovou

Když se člověk stane ministrem zahraničí a vicepremiérem suverénního státu, tak nějak se automaticky očekává, že dospěje. Že jeho slovník opustí pubertální manýry, že si uvědomí váhu svého úřadu a že bude navenek reprezentovat celou zemi, nikoliv jen své vlastní ego a fanklub na sociálních sítích.

Petr Macinka nás ovšem každým dnem vyvádí z omylu. Jeho nejnovější narozeninové přání Donaldu Trumpovi, vypuštěné do světa pod hlavičkou Ministerstva zahraničních věcí, je totiž učebnicovou ukázkou toho, jak se mezinárodní politika dělat nemá.

Pojďme si ten diplomatický skvost rozebrat. Macinka popřál Donaldu Trumpovi vše nejlepší, vyzdvihl jeho „odvahu bojovat proti establishmentu“ a poděkoval mu za inspiraci pro evropské vlastence. Budiž, politické sympatie se dají vyjádřit různě.

Jenže pan ministr si neodpustil dodatek, ve kterém popřál Trumpovým politickým oponentům, aby jim „nikdy nedošel Xanax“, protože ho kvůli Trumpově návratu prý budou hodně potřebovat.

Psát z pozice vicepremiéra a ministra zahraničí cizímu prezidentovi přání, ve kterém se ironicky a potměšile vysmíváte polovině americké politické scény a posíláte je pro psychiatrické léky, je naprosté dno neprofesionality.

Oficiální kanály Ministerstva zahraničí nejsou osobním blogem Petra Macinky. Nejsou to komunikační linky pro internetový trolling. Ministr reprezentuje Českou republiku, a je naprosto vyloučené, aby většinový názor naší země vypadal jako výkřik zhrzeného diskutéra z páté cenové skupiny.

Je to nefalšovaná mezinárodní ostuda, která naši zemi v očích spojenců degraduje na úroveň banánové republiky, kde si ústavní činitelé pletou diplomacii s účtem na TikToku.

Zcela nového, a o to hlubšího dna pak pan ministr dosáhl ve chvíli, kdy na jeho diplomatický přešlap zcela oprávněně zareagovala Danuše Nerudová. Ta Macinkovo počínání trefně zhodnotila slovy: „Neuvěřitelně ostudná komunikace ministra Macinky. Co také čekat od člověka, který má v CV jednu velkou nulu, neb celý svůj profesní život strávil nošením tašky Václavu Klausovi. Hanba vám!“

A reakce šéfa české diplomacie na kritiku? Nechutná, arogantní a zcela mimo jakoukoliv úroveň: „Xanax je i pro vás řešením, soudružko…“

Tady už končí veškerá legrace. Označovat proevropskou političku za „soudružku“ je v podání Petra Macinky nejen neuvěřitelně drzé, ale i krystalicky pokrytecké. Je to totiž ten samý Petr Macinka, který v roce 2024 označoval komunistku Kateřinu Konečnou za svého „nejoblíbenějšího levičáka“.

Skutečné, kované komunistce tedy pan ministr skládá poklony, ale jakmile si ho dovolí zkritizovat žena s jiným politickým názorem, okamžitě vytahuje laciné pubertální urážky a komunistické nálepky. Vypovídá to o jeho egu a komplexech víc, než by si sám přál.

Když se ale nad Macinkovým obdivem k Trumpovi zamyslíme hlouběji, vlastně to dává dokonalý smysl. Motoristé a trumpismus mají společného mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát. Obě uskupení spojuje toxický koktejl populismu, arogance a naprostého pohrdání institucemi a pravidly.

Donald Trump postavil svou kariéru na neustálém lhaní, rozeštvávání společnosti, útocích na nezávislá média a neochotě respektovat demokratické procesy, což vyvrcholilo bezprecedentním útokem na americký Kapitol.

Je to člověk usvědčený soudy, člověk, který se netají sympatiemi k diktátorům a autokratům, zatímco vlastním spojencům hrozí odchodem z NATO. A přesně k tomuto vzoru se dnes hrdě hlásí český ministr zahraničí.

Motoristé jsou totiž v podstatě jen takovou zlevněnou, lokální kopií hnutí MAGA. Filip Turek a Petr Macinka používají naprosto stejné metody. Hrají si na neohrožené bojovníky proti zlému „establishmentu“, ačkoliv sami do něj dávno s nadšením naskočili.

Plivou po Evropské unii, okázale zpochybňují klimatické změny, urážejí své oponenty a politiku degradují na lacinou show plnou machistických gest a silných řečí. Mají plná ústa národní suverenity, ale ve skutečnosti jim jde jen o moc, o dotace pro spřátelené oligarchy a o to, aby mohli beztrestně křičet do mikrofonů.

Česká republika nepotřebuje, aby ji ve světě zastupoval internetový troll, který si plete Černínský palác s fanouškovskou základnou. Diplomacie je o budování vztahů, hledání kompromisů, vážení slov a důstojné reprezentaci.

Macinkovo narozeninové extempore ukázalo, že na tento úkol zkrátka osobnostně nedorostl. A pokud by si někdo na politické scéně měl nechat předepsat nějaké to zklidňující léčivo, nejsou to Trumpovi oponenti, ale český ministr zahraničí, který zjevně nezvládá vlastní ego a chorobnou potřebu být za každou cenu takzvaně vtipný.

Výsledkem totiž není smích, ale jen trapné a rozpačité ticho našich mezinárodních partnerů.

Sledovat vrcholné představitele státu, jak místo důstojné reprezentace naší země dělají z Ministerstva zahraničí platformu pro hloupé internetové vtipy o Xanaxu a obdivují ty nejtoxičtější světové populisty, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládního amaterismu a sdílíte můj názor, že česká diplomacie by neměla vypadat jako sraz zdivočelých teenagerů, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup antidepresiv pro politiky ani na dary k narozeninám pro miliardáře za oceánem, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!