Chráněná dílna Motoristé. Turek ve Sněmovně poprvé mluvil a prosil o potopení vlastního návrhu

Dlouho to vypadalo, že Filip Turek do Poslanecké sněmovny chodí jen trénovat zenovou meditaci a zkoušet, jak dlouho vydrží mlčet. Ale stalo se nečekané. Ikona Motoristů a milovník kontroverzních starožitností konečně povstal, došel k pultíku a přednesl svou historicky první řeč.

Očekávání byla pochopitelně obrovská. A výsledek? Ten dokonale zapadl do čím dál bizarnějšího obrazu politického uskupení, které ve vládních a parlamentních lavicích začíná připomínat spíše velmi draze placenou chráněnou dílnu.

Turek totiž před plénem slavnostně oznámil, že sice vymyslel a nahrál naprosto skvělý pozměňovací návrh, který měl obcím dát možnost oddálit takzvané akcelerační zóny, ale vzápětí rovnou všechny přítomné poprosil, aby pro něj proboha nehlasovali.

Důvod? Zlá a ošklivá „bruselská demokracie“ nám prý pohrozila, že pokud tento Turkův geniální nápad projde, stopne nám desítky miliard korun.

Je to vlastně úplně nová, politická verze staré známé školní výmluvy: Paní učitelko, já ten domácí úkol vážně udělal, ale sežrala mi ho Evropská unie.

Nabízí se naprosto logická otázka. Proč tedy takový návrh vůbec předkládal? Možnosti jsou v zásadě dvě, a ani jedna nelichotí jeho pověsti drsného alfasamce, který to těm byrokratům půjde konečně natřít.

Buď od začátku moc dobře věděl, že jeho návrh je v přímém rozporu s evropskými dohodami a ohrožuje čerpání dotací, ale přesto ho podal jen proto, aby mohl sehrát tuhle ublíženou divadelní etudu. Cíl je jasný. Nahnat pár laciných bodíků u svých voličů hysterickým křičením na Brusel a ukázat, jak moc on chce, ale „oni“ mu to nedovolí.

Nebo, a to je možná ještě horší varianta, vůbec netušil, jaké má jeho laický zásah do zákonů mezinárodní konsekvence, a zjistil to až ve chvíli, kdy ho někdo příčetnější chytil za rukáv a vysvětlil mu, že touhle amatérštinou právě připravil republiku o více než dvacet miliard korun. Takže musel s ostudou zařadit zpátečku dřív, než se vůbec stihlo hlasovat.

Ať tak či onak, je to fascinující ukázka politické bezzubosti. Muž, který se na sociálních sítích a v podcastech prezentuje jako nekompromisní bijec, co se nezalekne ničeho, najednou předstoupí před Sněmovnu a rovnou hodí ručník do ringu.

Nepokusil se o žádné vyjednávání, nehledal kompromis v rámci legislativního procesu, prostě jen fňukl, že mu Brusel rozšlápl bábovičku, a zase si sedl.

V kontextu toho, co ve vládě předvádí jeho stranický šéf a ministr zahraničí Petr Macinka, který na jaře hrál nekompromisního ranaře vůči prezidentovi, aby se pak vzápětí rozbrečel nad tím, že je kompetenční žaloba „aktem nepřátelství“, se ten obrázek dokonale doplňuje.

Motoristé mají zkrátka plná ústa siláckých řečí, dokud nenarazí na první reálnou překážku v podobě zákonů, mezinárodních dohod nebo ústavy.

Filip Turek nám svou sněmovní premiérou nechtěně ukázal jednu důležitou věc. Zatímco do podcastu si můžete přijít plácat, co chcete, a tvářit se u toho jako nepochopený vizionář, reálná legislativní práce vyžaduje alespoň základní znalost pravidel hry.

Když totiž tato znalost chybí, dopadne to přesně takto. Velkolepým projevem, jehož jedinou pointou je prosba, aby si vašeho návrhu vlastně nikdo nevšímal. Když se nad tím člověk zamyslí, ten dřívější bobřík parlamentního mlčení byl pro něj nakonec přece jen tou nejlepší možnou strategií.

Sledovat poslance, jak po měsících mlčení slavnostně předstoupí před národ jen proto, aby poprosili o zahození své vlastní práce, protože jim zlý Brusel sežral domácí úkol, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání laciných PR gest a sdílíte můj názor, že parlament by neměl sloužit jako chráněná dílna pro zhrzené podcastery, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup kontroverzních starožitností ani na zbytečné cesty do Bruselu, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!