Článek
Pamatujete si ještě na ty plamenné předvolební sliby Motoristů? Bili se v hruď, že oni budou tou pravicovou kotvou, která ve vládě na Andreje Babiše „dohlédne“ a nedovolí mu žádné levicové nebo oligarchické excesy a zadlužování České republiky.
Dnes už konečně víme, jak to hlídání v praxi vypadá. Motoristé Babiše skutečně hlídají. Přesněji řečeno do roztrhání těla střeží jeho peněženku před úřady a ochotně mu dláždí cestu k dalším stamilionům z veřejných rozpočtů.
Jak jinak si totiž vysvětlit legislativní bombu, na kterou upozornily Seznam Zprávy? Skupina vládních poslanců v čele s Radkem Vondráčkem (ANO) a Filipem Turkem (Motoristé sobě) v tichosti poslala do Sněmovny novelu zákona o střetu zájmů.
A není to jen tak ledajaká novela. Je to mistrovské dílo ušité přímo na míru majiteli svěřenských fondů.
Turek ve Sněmovně mlčí, ale jeho propiska úřaduje
Zvláštní pozornost si v tomto příběhu zaslouží právě Filip Turek. Muž, který si postavil kariéru na nekonečném mluvení v podcastech a drsných siláckých řečech, se v poslaneckých lavicích překvapivě proměnil v němou tvář.
Za pultíkem ve Sněmovně během osmi měsíců ještě ani jednou nepromluvil. Jak se ale ukazuje, k destrukci právního státu nepotřebujete mikrofon, stačí vám propiska.
Turek svůj podpis ochotně připojil pod návrh, který by podle expertů ze zákona fakticky vygumoval ty pasáže, které Babišovi brání čerpat dotace a veřejné zakázky.
Koaliční kreativita totiž přišla s geniální konstrukcí. Firmy člena vlády nesmí dostat dotaci jen z toho ministerstva, které dotyčný politik přímo řídí.
Vzhledem k tomu, že premiér Babiš osobně neřídí ministerstvo zemědělství ani průmyslu, Agrofert by si mohl k veřejným penězovodům znovu bezostyšně přisednout.
Kouzlo nechtěného přiznání
Celá tato snaha ohnout zákony má ale jeden obrovský paradox, který z Babišových dřívějších prohlášení dělá naprostou frašku. Zkuste si vzpomenout, kolikrát nám Andrej Babiš do kamer opakoval větu: „Nemám žádný střet zájmů, vyřešil jsem ho nadstandardně!“
Pokud je tedy jeho střet zájmů dávno a nadstandardně vyřešen, proč nyní potřebuje poskoky ze svého hnutí ANO, Motoristů a SPD k tomu, aby mu bleskově a potichu přepsali zákon?
Je to vlastně krásné, nechtěné přiznání. Působí to totiž tak, že premiér moc dobře ví, že ve střetu zájmů celou dobu je, evropské orgány to vědí taky, a protože by mu potenciálně hrozilo definitivní odstřihnutí od peněz, rozhodla se vládní mašinérie ten střet zájmů jednoduše zlegalizovat.
Když poslanecká imunita nestačí
Nesmíme navíc zapomínat na jeden zásadní detail celého tohoto babišovského mechanismu.
Současný premiér už dlouhé roky využívá politiku jako svůj osobní štít. Když čelil trestním stíháním, ochotně se schovával za poslaneckou imunitu a neustále se snažil oddálit své vydání spravedlnosti s nekonečným křikem o účelových kampaních.
Teď se ale ukazuje, že klasická politická imunita, která ho chrání před soudy, už holdingu zjevně nestačí. Potřebuje i „imunitu dotační“.
Novela, kterou mu jeho vládní koalice servíruje, totiž není ničím jiným než snahou zajistit Agrofertu legislativní beztrestnost a doživotní imunitu vůči pravidlům, která jinak platí pro všechny ostatní podnikatele v této zemi.
Amnestie na neoprávněné dotace
A aby toho nebylo málo, Seznam Zprávy detailně popsaly i další lahůdky, které Vondráček s Turkem (a s posvěcením Marie Pošarové z SPD) do návrhu přibalili.
Chystají se ze zákona explicitně vyjmout takzvané nárokové zemědělské dotace. Tedy přesně ty dotace, bez kterých by řada firem z holdingu Agrofert byla dlouhodobě ve ztrátě.
A zlatý hřeb večera? Zákon má retroaktivně, tedy zpětně, zkrátit lhůtu pro vymáhání neoprávněně vyplacených dotací z deseti na čtyři roky.
Pokud se teď ptáte, komu by taková podivná amnestie asi mohla vyhovovat, vzpomeňte si na 7,5 miliardy korun, které Státní zemědělský intervenční fond vyplatil Agrofertu v letech 2017 až 2021 a o jejichž vymáhání se nyní vedou tiché války. Zkrácení lhůty by tyto peníze pro holding navždy a bezpečně zachránilo.
Jak trefně v článku Seznam Zpráv podotýká šéf protikorupční organizace Transparency International David Kotora, sledujeme tu učebnicový příklad state capture, tedy absolutního ovládnutí a únosu státu, kdy se zákony ohýbají čistě proto, aby vyhovovaly vládnoucímu oligarchovi.
Opozice dělá, co má
V této situaci je namístě objektivně uznat roli sněmovní opozice, a to jmenovitě Pirátů. Člověk nemusí být jejich fanouškem a může mít k jejich politice tisíc a jednu výhradu, ale v otázce hlídání transparentnosti a boje proti oligarchizaci státu odvádějí přesně tu práci, kterou má opozice dělat.
Byly to jejich podněty, které roky držely Babišův střet zájmů pod evropským drobnohledem, a jsou to oni, kdo nyní bije na poplach a obrací se na Evropskou komisi. Ivan Bartoš situaci shrnul zcela přesně: právní stát se otřásá v základech. A my to sledujeme v přímém přenosu.
Sledovat politiky, jak na náměstích slibují pravicovou politiku a boj proti systému, aby pak v tichosti Sněmovny podepisovali zákony upravující dotační penězovody pro firmy vlastního premiéra, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání účelového ohýbání státu a sdílíte můj názor, že zákony by neměly fungovat jako osobní štít pro miliardáře z vlády, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup dotovaných toustů ani na sponzoring mlčících poslanců, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
