Článek
Když vláda Andreje Babiše 2. března 2026 slavnostně schválila usnesením č. 141 svůj vlastní Etický kodex, jeden by skoro uronil slzu dojetí. Tento dokument totiž slibuje, že se ministři budou řídit svědomitým výkonem funkce, a zavazuje je k poctivému, čestnému a slušnému chování.
Když ale tento vznešený text srovnáme s každodenní realitou současné vládní garnitury, působí to spíše jako hodně černá komedie. Pravidla zjevně platí jen do chvíle, než narazí na ego, byznys nebo nenávistnou kampaň zúčastněných aktérů.
Tento dokument se tak nestal morálním kompasem, ale spíše usvědčujícím důkazem vládního pokrytectví.
Střet zájmů? Neznáme, my jsme tu pro lidi
Hned v úvodu kodex jasně stanovuje, že člen vlády má povinnost důsledně rozlišovat svoji veřejnou funkci od svých osobních zájmů a soukromých aktivit. Dále se píše, že politik nesmí využít svého postavení k získání majetkového nebo jiného prospěchu pro sebe nebo jinou osobu.
Při pohledu na premiéra Andreje Babiše se u těchto řádků musí člověk hořce pousmát. Penězovody do svěřenských fondů a evropské dotace pro holding Agrofert, o jejichž (ne)vracení odmítá stát podat jakékoliv záruky, jsou krásnou ukázkou toho, jak vypadá obcházení právě tohoto principu v praxi.
Kodex sice mluví o prevenci situací, které by mohly být vnímány jako zaujaté, ale když jde o toustový chleba a masokombináty pana premiéra, etika zjevně odchází zadním vchodem.
Zároveň bod 1.3.2 striktně uvádí: „Člen vlády nesmí zasahovat do nezávislých kontrolních, soudních nebo dohledových orgánů.“
A realita? Když se vyšetřování nebo audity přiblíží k premiérovu byznysu, slyšíme z tiskových konferencí okamžitě agresivní tirády o zkorumpované mafii, účelových kampaních a novinářích na objednávku.
Slušné chování podle Macinky a Turka
Ještě větší bizár přichází v pasáži o mezilidských vztazích a komunikaci. Kodex striktně nařizuje, že člen vlády se nesmí chovat diskriminačním, ponižujícím, nátlakovým nebo jinak nevhodným způsobem. Také se zavazuje k rozvážnému vyjadřování a v souladu se zásadami slušného chování.
Vzpomeňme si na šéfa diplomacie Petra Macinku, který nedávno do médií prohlásil, že některými svými politickými oponenty upřímně pohrdá, a označil je za „méněcenné“.
Zřejmě si v kodexu nestihl přečíst ani tu pasáž, že člen vlády nesmí zpochybnit svou důvěryhodnost nevhodným jednáním.
A co taková zdrženlivost a profesionalita, o které mluví bod 1.7? Ten výslovně zakazuje využívat funkci k prosazování osobních zájmů nebo způsobem, který má negativní důsledky pro jiné.
Přesto se ministr zahraničí Macinka nezdráhal veřejně vyhrožovat blokováním akreditací prezidentu republiky na klíčový bezpečnostní summit NATO jen proto, že si s Hradem vyřizuje politické účty. Tím přímo a vědomě poškozuje zájmy státu v zahraničí.
A co teprve jeho vládní kolega a Motorista Filip Turek s mnoha skandály na kontě? Kodex vyžaduje, aby člen vlády na sociálních sítích nesdílel nepravdivé, manipulativní nebo zavádějící informace.
Turek si přitom z překrucování historie, strašení Green Dealem a dezinformací udělal politickou živnost, o pochybných relikviích z třetí říše a urážkách nemluvě. A to připomeňme i jeho slavná slova o parazitech a deratizaci.
Objektivita? Státní rozpočet jako nástroj politické msty
Kodex se v bodě 1.3.1 výslovně zaštiťuje principem objektivity. Žádá po členech vlády „nestranný, nediskriminační postup na základě objektivních skutečností“ a varuje před rozhodováním na základě „osobních sympatií, politických tlaků či jiných vlivů“.
Jak s tím ale koresponduje neskrývaná snaha pánů Macinky a Turka blokovat státní peníze vybraným neziskovým organizacím? Zastavení financování nepohodlným spolkům čistě na základě ideologických rozdílů, osobní nevraživosti a prachsprosté politické odvety je krystalickou ukázkou zneužití moci.
Bod 1.3.2 jim doslova zakazuje vykonávat funkci zaujatě „z důvodů politické nebo národní spřízněnosti“.
Pokud si z rozpočtu uděláte bič na názorové oponenty a financujete jen ty, kteří vám zrovna jdou na ruku a nekladou nepříjemné otázky, nemá to s objektivitou a veřejným zájmem nic společného. Je to jen nabubřelá papalášská svévole převlečená za šetření státní kasy.
Ministerstva jako chráněné dílny pro influencery
Dokonalou fackou do tváře daňových poplatníků je pak bod 1.5.6. Ten vládu zavazuje k tomu, aby výběr zaměstnanců na ministerstvech probíhal v souladu s právními předpisy, na základě objektivních kritérií a s přihlédnutím k náročnosti pozice a profesnímu profilu.
Zároveň bod 1.6 klade důraz na hospodárnost a efektivitu nakládání s penězi státu.
A jaká je praxe Motoristů a spřízněných figur? Na Ministerstvo životního prostředí nastoupil čerstvý maturant a alt-right tiktoker Adam Šejna na pozici vyžadující vysokoškolské vzdělání a dezinformátor František Kubásek, řidič dodávky s pochybnou minulostí kolem milionových crowdfundingových kampaní, rovnou zakotvil v oddělení rozpočtu.
Kodex slibuje vysokou úroveň odbornosti a profesionality, zatímco reálně ministerstva slouží jako trafika pro loajální internetové křiklouny.
Nulová tolerance, ale jen na papíře
Když se nad tím vším vznáší mlčení vlády k Okamurovým rasistickým AI plakátům, které si vysloužily nepravomocný trest ve výši tří milionů korun, z etického kodexu nezbývá nic než cár papíru.
Kodex deklaruje nulovou toleranci nekalého jednání a požaduje budování důvěry veřejnosti. Současná vládní parta ale místo toho buduje jen aroganci moci.
Možná by si ten svůj březnový výtvor měli pánové občas přečíst. Zjistili by totiž, že porušují snad úplně všechno, k čemu se sami slavnostně zavázali.
Sledovat vládu, jak si schvaluje etické kodexy plné ušlechtilých frází, aby si s nimi hned druhý den vytřela podlahu, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládního pokrytectví a sdílíte můj názor, že stát se nemá řídit jako holding ani jako toxická facebooková skupina, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že z vašeho příspěvku na kávu nebudu financovat žádné fiktivní e-shopy ani dotovat toustový chleba. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
