Masaryk by Pavlovi nepodal ruku? Filip Turek se ztrapnil neznalostí, opatrně mluvil o vlastizradě

Poměrně dlouho o něm nebylo slyšet, tak proč si jej zase nepřipomenout? Obzvláště, když to i tentokrát stojí za to. Filip Turek totiž opět perlil. Tentokráte v posledním díle svého pořadu Po žních k Turkovi.

Co se tam dělo? Inu, pan vládní zmocněnec pro klimatickou krizi a Green Deal se rozhodl, že, jak sám říká, i když nechová žádnou zášť k panu prezidentovi, tak se přesto do Petra Pavla opře. A co je na tom nejlepší? Že ze sebe opět udělal hlupáka, ale to už je asi taková jeho tradice.

O co šlo? Nuže, prezident nedávno nahlas zauvažoval o existenci Spojených evropských národů, tedy jakési evropské federaci. Podle něj je to směrem do budoucna zásadní krok, má-li Evropa zůstat relevantní na světové mapě vedle globálních mocností.

Je to trochu paradox vzhledem k tomu, že sám Filip Turek má mezi hromadou svých skandálů i kontroverzní schůzky s diplomaty autoritářských režimů, které nedokázal nijak relevantně vysvětlit, nicméně „hvězda“ Motoristů mluvila o vlastizradě.

„Já říkám, že Petr Pavel uráží českou státnost. A kdybych chtěl být hodně drsnej, tak můžu mluvit o vlastizradě, ale to se samozřejmě nehodí, je to hlava státu, zvolená, bůhví jak to myslel, jak se přeřekl nebo nepřeřekl,“ nechal se slyšet.

Jak ale často mluví s odvahou a sebevědomím o věcech, o kterých vesměs nic neví, tady si dával pozor. Bylo znát, že si není jistý v kramflecích, jestli si může dovolit o prezidentovi takto mluvit.

Každopádně, pokud se to dle jeho slov nehodí říkat, protože jde o hlavu státu, tak proč vůbec tu myšlenku z hlavy vypouští? A u kohokoliv jiného by klidně o vlastizradě mluvil s tím, že se to hodí? Spousta otázek, žádná odpověď.

Vzhledem k ostudám a diletantství vlády Andreje Babiše, v níž jsou mimo jiné i Motoristé, bychom klidně mohli podobně nařknout z protistátních činností právě současnou vládu. A podobně jako Turek ve svém pořadu bychom mohli přemítat o tom, nakolik to je vše naschvál, anebo zadání kdovíodkud.

„Říká, že jedinou šancí pro naši republiku je evropská federace, teda nebýt republikou. Mluví jako politický představitel, který má zadání udělat z naší republiky součást federace, nějakým postupným sekvenčním způsobem přijmout euro, zvýšit daně z nemovitosti, aplikovat Green Deal a následně se rozplynout v rámci federace, zničit českou státnost a svrchovanost, která je zmíněna v článku jedna Ústavy. Nevím, jestli to dělá schválně, nebo je to zadání,“ řekl Turek s tím, že se jej to jako vlastence dotýká. Au.

Aby toho nebylo málo, rozhodl se Filip Turek podělit o další moudro. „Jsem teď někde slyšel docela zajímavý pojem, že Masaryk by Pavlovi nepodal ruku. A je to pravda. Masaryk by mu ruku nepodal,“ prohlásil tentokrát sebevědoměji. Sebevědoměji možná proto, že se Masaryk nemůže tomuto výroku bránit.

Kde vůbec bere tu drzost říkat, komu by Tomáš Garrigue Masaryk ruku podal? Skoro se chce oplácet stejnou mincí a říct, že jestli by ji někomu nepodal, tak právě jemu.

Vždyť by se Masarykovi muselo vyloženě příčit vše, co Turek udělal. Ať už to je jeho „půjčování“ mobilu v hospodě, neustálé šíření dezinformací, slavná sbírka předmětů s nacistickými symboly či nechutné rasistické komentáře, u nichž se stále řeší, jestli je skutečně psal on. I to, co ovšem nebylo smazáno, nahání husí kůži. Nemluvě o nedávných výrocích o parazitech a deratizaci. A bylo by toho víc, co by šlo v souvislosti s „Fílou“ připomínat.

A aby toho nebylo málo, proč by vlastně neměl Masaryk chtít podat ruku Petru Pavlovi? Kvůli Spojeným státům evropským? Pokud ano, tak je na čase se podívat do historie, což pan Turek, který má doma v již legendární knihovně desetitisíce kdovíjakých knih, časopisů nebo brožur, zjevně neudělal.

Občas je až zarážející vidět, s jakým sebevědomím mluví o věcech, o kterých ví pramálo. Ale zpět k té historii. Sluší se totiž připomenout, že sám Masaryk byl ještě před vznikem Československa tím, kdo se pokusil myšlenku evropské federace uvést do praxe.

Dokonce v roce 1917 napsal spis Nová Evropa, který je dostupný online na stránkách Městské knihovny Praha, v němž se celou myšlenkou zabývá. Aby toho nebylo málo, stále před vznikem Československa, konkrétně 26. října 1918, došlo k založení Demokratické unie střední Evropy, která sdružovala 12 malých evropských národů, a v jejímž čele stál právě Masaryk. Organizace však vydržela jen měsíc.

Ale vraťme se ještě k tomu spisu. Hlavní tezí je, že vyvrcholením světové války musí být osamostatnění těch národů, které touží žít v národních státech a stávající státní útvary je utiskují, s tím, že by následně mohla vzniknout dobrovolná evropská federace.

Chceme-li citovat, najdeme ve spisu Nová Evropa tento text: „Pangermáni uznávají jen tři, nejvýše čtyři velmoci v Evropě - Německo, Rusko, Anglii a ještě Francii; mnozí neuznávají ani Francii za velmoc. O státech a národech malých mluví se s jakýmsi pohrdáním a s útrpností. Skutečná federace národů nastane teprve, až národy budou volné a samy se spojí. K tomu směřuje vývoj Evropy. Program spojenců plně odpovídá tomuto vývoji: svobodné a osvobozené národy zorganizují se podle potřeby ve větší celky a zorganizuje se tím celý kontinent. Vzniknou-li federace menších států, budou to federace svobodně založené, založené z opravdové potřeby národů, nikoli z cílů dynastických a imperialistických.“

Z toho jasně vyplývá jedna naprosto zásadní věc. Masarykova argumentace z před více než sto lety byla ve své podstatě naprosto totožná s tím, za co je dnes kritizován prezident Petr Pavel.

Oba viděli ve spojení menších států do většího celku nutnou obranu proti tlaku velmocí a jedinou logickou cestu k tomu, jak si zachovat vlastní svobodu a relevanci na mapě světa.

Zatímco T. G. Masaryk se o evropskou federaci aktivně snažil a psal o ní vizionářské texty, Filip Turek se z ní snaží udělat strašáka, na kterém si nahání laciné politické body.

Používá jméno zakladatele státu jako štít, aniž by si o jeho skutečných názorech zjistil alespoň ty nejzákladnější historické informace. A to je na člověka, který se ohání vlastenectvím a plive kolem sebe silnými, byť zbaběle maskovanými slovy o vlastizradě, poměrně tristní vizitka.

Až tedy bude pan vládní zmocněnec příště rozjímat nad tím, komu by Tomáš Garrigue Masaryk podal nebo nepodal ruku, možná by se měl nejprve podívat do zrcadla. A pak do učebnice dějepisu.

Zjistil by totiž, že svými projevy dělá z prvního československého prezidenta jen laciného maskota pro svůj vlastní politický bizár. A to je ta skutečná urážka české státnosti.

Sledovat politiky, jak si bezostyšně ohýbají českou historii, vymazávají z ní to, co se jim nehodí, a ještě u toho pasivně-agresivně šermují vlastizradou, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání populistických lží a sdílíte můj názor, že z naší státnosti by se neměl dělat hadr na podlahu, budu moc rád za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup žádných pochybných „starožitností“ s nacistickými symboly, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!