„Na haldu se mě neptejte.“ Babiš v Ostravě narazil, z bubliny ho vyvedla obyčejná žena

Místo řešení ťukal do mobilu, smál se zoufalým občanům a odvracel pozornost k Fialovi. Narazil ale na tvrdou ostravskou realitu. Místní žena ho v přímém přenosu tvrdě vyškolila z politické připravenosti i ze základů slušného chování.

Představte si, že máte problém s prasklým potrubím. Zavoláte si instalatéra, ten slavnostně dorazí i se svými učedníky a hned ve dveřích vám oznámí: „Můžete se mě ptát na cokoliv, ale na vodu a trubky se mě neptejte.“

Zní to jako nepovedený skeč z Monty Pythonova létajícího cirkusu. Přesně tohle absurdní divadlo ale předvedl premiér Andrej Babiš v ostravských Heřmanicích.

Přijel na debatu, jejímž jediným a hlavním tématem byla tikající ekologická bomba v podobě místní prohořívající haldy. A jeho zahajovací věta směrem k lidem, kteří roky dýchají toxický vzduch? „Nás se můžete ptát na cokoli, kromě haldy,“ citují jej Novinky. Volby skončily, zapomeňte. Zázračný manažer ztratil paměť.

Kontrast mezi Babišem v kampani a Babišem u moci snad nikdy nebyl tak krystalicky čistý a cynický.

V červenci loňského roku, když před volbami nutně potřeboval ulovit hlasy v Moravskoslezském kraji, si sedl přímo před doutnající kopec, tvářil se jako největší expert na těžební odpady a na sociálních sítích sliboval, že jako premiér najde řešení, které stát nebude stát ideálně vůbec nic. Byl to ten starý známý manažer z plakátů, který všechno ví, všechno zná a o všechny se postará.

Střih do současnosti. Občané se ptají na konkrétní termíny a řešení majetkových poměrů či vyvlastnění. Odpověď spasitele? „Ježíšmarjá, to nevím, jako.“

A když už nevěděl kudy kam, vytáhl svůj tradiční záchranný kruh pro případ jakékoliv nouze a začal odbíhat k OKD, Zdeňku Bakalovi a samozřejmě k Petru Fialovi. Nejspíš chybělo jen málo, aby z hoření heřmanické haldy obvinil rovnou Miroslava Kalouska. Jak už ostatně všichni víme, za všechno může Kalousek.

Premiér je zjevně zvyklý na to, že mu na tiskových konferencích přikyvují loajální podřízení a PR tým mu píše uhlazené scénáře. A když mu nějací novináři kladou nepříjemné dotazy, tak na ně agresivně útočí.

V ostravském pivovaru se ale žádný scénář nekonal. Narazil tam totiž na normální naštvanou ženu, která už nechtěla poslouchat laciné politické pohádky. Když Babiš kličkoval a nedokázal odpovědět, vpálila mu to napřímo do očí: „Přijel jste na tohle jednání s místními obyvateli a přijel jste nepřipraven.“

A reakce muže, který na Facebooku neustále vykládá, jak bojuje za „naše lidi“? Začal se jí smát do obličeje, prohlašoval, že ho to baví, a skákal jí do řeči, dokud ho sama neokřikla. Mezitím ještě stihl civět do mobilního telefonu, zatímco mu zoufalí lidé líčili své obavy.

Takhle nevypadá empatický lídr. Takhle vypadá arogance moci v té nejčistší, nefiltrované podobě. Babiš ukázal, že ho reálné problémy lidí vlastně vůbec nezajímají, pokud se zrovna nedají využít do dojímavého propagačního videa.

Občané pro něj nejsou partneři k diskuzi, jsou to jen stafáž. A když stafáž začne klást nepříjemné otázky mimo scénář, pan režisér se začne nudit a raději si čte zprávy.

Ta bezejmenná paní z Heřmanic se stala naprostou hrdinkou. A není se čemu divit. Udělala totiž to, co by občas chtěl udělat snad každý z nás, když sleduje to nekonečné vládní mlžení.

Odmítla ze sebe dělat hlupáka. Nenechala se uchlácholit, nedala se zastrašit premiérskou funkcí a prostě požadovala to, na co má jako občan právo. Jasnou odpověď a elementární slušnost.

„Dobře. Odpověď jsem nedostala. Děkuji,“ ukončila nakonec konverzaci, čímž premiéra naprosto odzbrojila a ponížila mnohem víc, než by to dokázala celá parlamentní opozice.

Heřmanická halda dál doutná a řešení je zjevně v nedohlednu, protože šéf vlády o něm nemá ani tušení. Jedno pozitivum ale tahle absurdní debata přece jen přinesla.

Znovu se ukázalo, že maska geniálního krizového manažera je vyrobena z velmi tenkého papíru. Stačí jedna odvážná žena z Ostravy, aby do ní píchla prstem a ukázala celému národu, že pod ní je jen prázdno, arogance a nervózní smích.

Sledovat každodenní jízdu našich vládních elit, které kážou vodu, zatímco jim v Ostravě hoří halda pod nohama, vyžaduje občas opravdu hroší kůži a silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání politického marketingu i absurdní arogance, budu moc vděčný za jakoukoliv drobnou finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup toxické hlušiny ani na PR poradce, kteří by mi radili uhýbat před otázkami, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abych tu pro vás mohl vše s odstupem dál komentovat. A slibuji, že na rozdíl od pana premiéra se na svá témata vždycky připravím! Díky, že to čtete a že stojíte na straně zdravého rozumu.