Článek
Všichni jsme to někdy zažili. Zazvoní budík, ale vy ho zaspíte. Ujede vám tramvaj, zaseknete se v zácpě, je vám ráno zle… Prostě to ráno „nějak nevyšlo“. Jsme jen lidi a stává se to.
Rozdíl mezi slušně vychovaným člověkem a hulvátem ovšem spočívá v tom, co následuje bezprostředně po příchodu. Slušný člověk sklopí zrak, řekne „omlouvám se za zpoždění“ a tím je věc většinou s úsměvem vyřešena. Hulvát ale dorazí, dělá, jako by se nic nestalo, a když je na zpoždění upozorněn, ještě přejde do protiútoku.
Přesně tuto druhou, arogantní variantu nám v přímém přenosu předvedl premiér Andrej Babiš. Místo toho, aby jako chlap uznal chybu, vzkázal Petru Pavlovi, že pozvánka na Hrad vlastně byla „nepatřičná“, prezident by měl být „nad věcí“ a hlavně: „Já nejsem jeho podřízený a nikdy nebudu,“ citují jej Seznam Zprávy. Odkdy je slušnost otázkou hierarchie?
Tohle vyjádření je naprosto fascinující sondou do Babišova uvažování. Pan premiér si zjevně plete základní mezilidskou slušnost se státní hierarchií a podnikovým řízením. Omluva za to, že někoho necháte čekat, přece nemá vůbec nic společného s tím, jestli je u nás prezidentský, nebo parlamentní systém.
Neomlouváte se proto, že jste něčí vazal nebo podřízený zaměstnanec. Omlouváte se proto, že respektujete čas toho druhého. Ale na druhou stranu, asi to není překvapení. Od Babiše to není poprvé, a určitě ani naposledy, co ukazuje své hulvátství, nevychovanost a aroganci.
Babišova logika nás ale vrací kamsi do dob feudalismu, kde se omlouvá jen poddaný svému pánovi, zatímco mocný vládce může chodit, jak se mu zlíbí, a ostatní musí být „velkorysí“.
Nový národní standard: Zpoždění se už neomlouvá
Zkusme si teď představit, že by Babišův inovativní přístup k etiketě převzala celá společnost. Vždyť premiér má jít národu příkladem.
Žáci a studenti by se od zítřka mohli trousit do škol klidně o půl deváté. Když jim učitel napíše poznámku, stačí odseknout: „Nějak to nevyšlo, pane učiteli. Měl byste být nad věcí, nejsem váš podřízený.“
Dost se bavím představou, jak by to vypadalo, kdybych přišel z vlastní viny komentovat přenos čtvrt hodiny po začátku utkání s tím, že bych divákům i nadřízeným sdělil, že mi to nějak nevyšlo a omlouvat se nebudu. Bylo by asi veselo:-)
— Jaromír Bosák (@JaromirBosak) May 8, 2026
Zaměstnanci budou chodit do továren a kanceláří s hodinovým zpožděním a mistrovi v klidu oznámí, ať je velkorysý. A co teprve České dráhy nebo dopravní podniky? Zpožděný vlak o čtyřicet minut už nebude důvodem k hlášení omluvy v rozhlase. Průvodčí prostě jen projde vagonem a suše oznámí cestujícím: „My vám podřízeni nejsme, takže si nestěžujte a buďte velkorysí.“
Nezní to absurdně? Samozřejmě, že zní. Protože bez základního respektu k pravidlům a času ostatních by se společnost okamžitě zhroutila do chaosu a vzájemné nevraživosti.
Kdo obhajuje premiéra, podporuje hulvátství
Je proto naprosto šokující sledovat, jak někteří fanoušci hnutí ANO na sociálních sítích premiérovo chování ještě obhajují a tleskají mu, jak to „tomu Pavlovi na Hradě nandal“. Tito obhájci by si ale měli uvědomit jednu zásadní věc. Pokud jim přijde v pořádku Babišova arogance, ztrácejí jakékoliv právo si v životě na cokoliv stěžovat.
Až na ně příště zapomene řemeslník, až je nechá doktor hodinu čekat v čekárně, nebo až jim úředník nedodá včas důležitý papír, musí mlčet. Protože obhajobou Andreje Babiše de facto podepisují souhlas s tím, že hulvátství a neúcta k času druhých jsou novou společenskou normou.
Andrej Babiš dává z pozice premiéra extrémně špatný příklad celé zemi. Ukazuje mladé generaci, že sebereflexe je zbytečná slabost a že když něco pokazíte, stačí jen prskat a svalit vinu na toho, koho jste poškodili.
Omluvit se za pozdní příchod opravdu nebolí a neubírá to na politické síle. Naopak, neschopnost vyřknout prosté „omlouvám se“ ukazuje, jak malý, vztahovačný a vnitřně nejistý ve skutečnosti náš předseda vlády je.
Sledovat každodenní jízdu našich vládních elit a zachovat si u toho zdravý rozum (a slušné vychování) vyžaduje občas opravdu hroší kůži. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání politické arogance, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup hodinek pro Úřad vlády, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abych tu pro vás mohl vše s nadhledem glosovat - a hlavně vždycky včas! Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
