Článek
Páteční schůzka na Hradě měla jasný cíl. Vyřešit absurdní tahanice o to, kdo poletí reprezentovat Česko na červencový summit NATO do Turecka. K dohodě nakonec nedošlo, což se v politice samozřejmě stává.
Mnohem víc o stavu naší politické kultury a charakteru obou aktérů ale vypovídá to, jak se celá událost vlastně odehrála. Premiér Andrej Babiš, muž, který sám sebe tak rád pasuje do role dříče a neomylného krizového manažera, dorazil za prezidentem republiky o čtvrt hodiny pozdě.
Místo slušné omluvy prý jen utrousil, že „to nějak nevyšlo“. Na to lze říct jediné: ne, pane premiére, to nevyšlo vám. Prezident Petr Pavel později při pietním aktu na pražském Vítkově shrnul tuto epizodu s přesností, která musela na Úřadu vlády pořádně rezonovat.
„Mezi slušnými lidmi platí, že když si dohodnou čas, tak na ten čas přijdou, a pokud nemohou, tak se omluví. Pokud to neudělají, je to výraz nezdvořilosti a já to vnímám jako signál,“ uvedl Pavel před novináři.
Signál uraženého ega a starých traumat
A byl to signál naprosto čitelný. Nejde totiž o uvíznutí v zácpě nebo o špatný time management premiérova týmu. Nejspíš jde o těžký komplex, který si Andrej Babiš nese už nějakou chvíli.
Z každého jeho gesta totiž přímo čiší, že se dodnes nedokázal vyrovnat s drtivou porážkou v prezidentských volbách. Petr Pavel pro něj není jen ústavní instituce. Je to chodící, klidná a důstojná připomínka Babišova vlastního selhání.
A tak se pan premiér mstí tím nejprimitivnějším myslitelným způsobem. Dětinskými naschvály, blokováním letenek a okázalým nerespektováním základní slušnosti.
Korunu tomu dodává detail ze samotného jednání. Poté, co byl Andrej Babiš za svůj pozdní příchod a absenci omluvy prezidentem mírně, ale jasně konfrontován, nedokázal se mu ani podívat do očí. Jako přistižený školák, který sice dělá ramena na chodbě před partou z Motoristů, ale v ředitelně najednou kouká do země.
Skutečný lídr před mikrofony neutíká
Propastný rozdíl v charakteru obou státníků pak definitivně obnažil závěr schůzky. Když jednání skončí nedohodou, jak se zachová skutečný lídr? Postaví se před média, vysvětlí svůj postoj a čelí nepříjemným dotazům. Přesně to udělal Petr Pavel. Otevřeně komunikoval, nastínil další kroky a zachoval si tvář suverénního státníka.
A co udělal náš „silný premiér“ Andrej Babiš? Před novináře se vůbec nedostavil. Z Hradu se raději potichu vytratil, aby nemusel složitě vysvětlovat, proč se chová jako uražený puberťák a proč chce za každou cenu sabotovat zahraniční politiku vlastního státu tím, že bývalého šéfa Vojenského výboru NATO nepustí na alianční summit.
Babišova hra na silného a schopného vůdce dostala po této schůzce další obrovskou trhlinu. Silný manažer nepotřebuje chodit schválně pozdě, aby demonstroval svou nadřazenost. Silný lídr se umí podívat do očí, dokáže ze sebe dostat omluvu a především neutíká před novináři zadním vchodem.
To, co nám Andrej Babiš předvedl, není síla. Je to jen hluboká vnitřní slabost a zapšklost zabalená do arogance. A je velmi dobře, že mu to prezident Pavel nenechal jen tak projít.
Sledovat každodenní jízdu našich politiků a jejich dětinské půtky vyžaduje občas pořádný nadhled. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání politického divadla i manažerských iluzí, budu moc vděčný za jakoukoliv drobnou finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup hodinek pro pana premiéra, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abych tu pro vás byl vždycky přesně a včas. Díky, že to čtete a že v tom jedete se mnou!
