Článek
Vzpomínáte na Jindřicha Rajchla? Ano, to je ten, jenž vcelku nedávno poštvával nenávistný dav proti novinářce Zuzaně Černé, která tedy čelila výhrůžkám smrtí. Nebo ten, který chtěl svrhnout minulou vládu a hrozil blokádou vládních budov. A co teprve to, jak označil novináře Martina Bartkovského za kolaboranta roku kvůli tričku rappera Robina Zoota s nápisem Make Sudety Great Again?
No, a ve výčtu by šlo ještě pokračovat. Každopádně v porovnání s ním může někomu najednou i Tomio Okamura občas připadat jako vesměs mírumilovný člověk. A tak nějak se to potvrdilo ve čtvrtek během jeho vystoupení v pořadu Horká linka.
Rajchl toho během téměř dvou hodin napovídal mnoho. Něco bylo méně nenávistné, něco více. Znovu se ale nevyhnul navážení se do Ukrajiny, respektive do Ukrajinců.
To v jeho případě není úplně neoblíbené téma. Naopak. Často se na něm snaží nahnat laciné politické body. A co hezkého říkal? Že by prý zrušil povolení k pobytu všem Ukrajincům, kteří se jeli podívat zpět na Ukrajinu. Navazuje tak na svoje rozhořčení, že Ukrajinci jezdí na „dovolenou“ do své země.
Dovolená pod palbou raket
Nazývat cestu do země, která se brání brutální vojenské agresi, „dovolenou“, chce pořádně hroší kůži.
Podle logiky pana Rajchla totiž člověk, který prchl před válkou, zřejmě ztrácí právo se do své domoviny už kdykoliv podívat. A pokud to udělá, znamená to, že ochranu už vlastně nepotřebuje a měli bychom ho nechat za hranicemi.
Pojďme ale tohle myšlení převést do reality, která asi podobně smýšlejícím lidem tak nějak uniká. Cesta na Ukrajinu totiž opravdu není jako last minute zájezd do Hurghady s all inclusive náramkem. Ukrajinci tam určitě nejezdí chytat bronz k bazénu a usrkávat drinky s paraplíčkem.
Ukrajinci se do své země vrací s tím, že třeba jedou zkontrolovat, jestli jejich rodině nespadla střecha na hlavu, nebo jestli jejich vlastní dům ještě stojí, jestli mají příbuzní a kamarádi co jíst, případně se naposledy rozloučit s těmi, kteří válku nepřežili.
Nazývat tuhle stresující a často velmi nebezpečnou cestu důvodem k okamžitému vyhoštění? To už ani není ztráta nějaké soudnosti, ale naprostá absence základní lidské empatie.
Kdykoliv si začnu myslet, že už náš politický rybník narazil na své morální dno, tak někdo vezme pomyslný krumpáč a ukáže, že se pod tím dnem nachází ještě několik dalších suterénů. Tentokrát pan Rajchl.
Ekonomická realita vs. populistické mýty
Aby toho nebylo málo, tak pan poslanec opět vytáhl hlášku, že Ukrajinci u nás nejsou žádným přínosem. Jenomže tohle vyjádření jaksi naráží na tvrdá data.
Vždyť i Ministerstvo práce a sociálních věcí loni v listopadu zveřejnilo čísla, která jasně ukazují, že Ukrajinci jsou pro Českou republiku přínosem a na daních a odvodech přinesli do státního rozpočtu více peněz, než kolik jich stát poslal na jejich podporu. A to výrazně.
Drtivá většina Ukrajinců u nás legálně pracuje, odvádí nejen daně, ale i zdravotní a sociální pojištění. K tomu drží nad vodou hned několik oborů.
Kdo tady vlastně není přínosem?
Když si tedy dáme vedle sebe tvrdá data a výroky pana politika, nabízí se jedna poněkud kacířská otázka. Máme tu na jedné straně skupinu lidí, kteří utekli před válkou, tvrdě pracují, sypou státu do kasy miliardy a občas se se strachem v očích jedou podívat, jestli jejich blízcí ještě žijí.
A na straně druhé tu máme člověka, který neprodukuje nic jiného než zlobu, rozeštvává společnost a vymýšlí způsoby, jak těm nejslabším co nejvíce ublížit, jen aby na sociálních sítích získal pár pomíjivých bodů od rozhořčeného davu.
Odpověď na to, kdo z těchto dvou je pro Českou republiku skutečným přínosem, nechť si už každý zodpoví sám.
Sledovat, jak se někteří politici předhánějí v tom, kdo objeví hlubší sklep pod morálním dnem, vyžaduje občas velkou dávku nadhledu. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání politického pokrytectví a sdílíte můj názor, že základní lidská empatie by neměla z veřejného prostoru úplně zmizet, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup důlního vybavení pro pana Rajchla, aby mohl kopat ještě hlouběji. Půjde čistě na silnou kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom to tu společně mohli dál s úsměvem sledovat. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
