Článek
Zdá se, že s touto vládní garniturou zkrátka nemůžeme zažít ani den absolutního klidu. Sotva odezní jeden skandál s dezinformacemi a vygenerovanými fotkami od umělé inteligence, už se na nás z médií valí další vlna nesmyslných výroků a nekonečné premiérské ublíženosti.
Andrej Babiš se v rozhovoru pro Deník.cz rozhodl znovu okopávat kotníky prezidentu Petru Pavlovi. Hlavní problém hlavy státu podle něj spočívá v tom, že si „vykládá Ústavu, jak chce“.
Když ale tento Babišův ublížený monolog rozebereme, zjistíme, že jediný, kdo tu naprosto blábolí a žije ve zcela pokřivené realitě, je právě pan premiér.
Kdo se bojí nezávislého soudu?
Babišovi leží v žaludku, že po něm Pavel před jmenováním premiérem chtěl vědět, jak vyřeší svůj gigantický střet zájmů, a vyčítá mu i postup kolem summitu NATO. Z obviňování, že si prezident vykládá Ústavu po svém, se ale stává dokonalý bumerang.
Zatímco Andrej Babiš si zákony a pravidla ohýbá čistě podle toho, jak se mu to zrovna hodí do krámu, Petr Pavel udělal pravý opak. Místo toho, aby si vedl svou a ústavní pravidla si partyzánsky vykládal sám, rozhodl se spor kolem NATO jednou provždy rozseknout.
Požádal o verdikt ty absolutně nejpovolanější. Ústavní soud. A udělal to i za cenu, že by mohl tento spor prohrát a roli sebe i budoucích prezidentů oslabit. Zachoval se jako státník, který respektuje objektivní instituce.
Jestli tedy nebude problém ve vykládání Ústavy spíše u pana premiéra a jeho ministrů. Nebo si snad Andrej Babiš reálně myslí, že i Ústavní soud si vykládá zákony, „jak chce“, když nerozhodne v jeho prospěch?
Pokud ano, pak to dokonale ukazuje, jak bídně Babiš vidí svět. Odmítá jakoukoliv objektivitu a nedokáže zkousnout, že někdo dělá svou práci přesně tak, jak ji podle pravidel dělat má. V jeho světě totiž platí jediné pravidlo. Pravda je to, co říká šéf hnutí ANO. I za cenu zpochybňování právního státu.
Zahozená šance s Filipem Turkem
Vrcholem pokrytectví je pak Babišův nářek nad tím, že prezident odmítl jmenovat Filipa Turka z Motoristů ministrem. Pavel tehdy jasně argumentoval tím, že Turek opakovaně prokazoval nedostatek respektu k právnímu řádu.
Babiš teď vypouští drby, že prezident prý Motoristům slíbil, že když půjde Turek na životní prostředí, „bude to v pohodě“, a že problémem prezidenta je jeho okolí, které mu mění názory.
Zrovna od premiéra, kterého evidentně vodí jako loutku Petr Macinka a mstiví Motoristé, sedí kritika cizího okolí naprosto dokonale. Nemluvě o tom, že sám mění názory co pět minut.
Ale co je důležitější? Andrej Babiš měl tehdy jedinečnou historickou šanci nechat tuto ústavní otázku vyřešit. Mohl po odmítnutí Turka podat kompetenční žalobu on sám a nechat soud určit přesné mantinely prezidentských pravomocí.
Jenže on to zbaběle odmítl udělat. Místo aby jednal, stáhl ocas. Takže to, že v této věci není jasno, je čistě jeho problém. Neměl by si tedy stěžovat.
Letenka pro zbabělce
Pokud má pan premiér pocit, že si s ním prezident hraje a ústavně ho šikanuje, existuje velmi snadné řešení. Jak už víme, Petr Pavel nabídl vládě naprosto racionální krok. Letět do Ankary na onen propíraný summit NATO jedním letadlem.
Andrej Babiš by tak měl několik hodin čistého času na to, aby si s prezidentem všechny tyto ústavní i lidské křivdy hezky z očí do očí vyříkal. Jenže to by na to pan premiér musel mít odvahu.
A jak se ukazuje, remcat do novin o tom, jak vám všichni ubližují, je mnohem snazší, než si sednout tváří v tvář člověku, který má na rozdíl od vás rovnou páteř.
Sledovat premiéra, jak si do médií stěžuje na znásilňování Ústavy, zatímco se sám bojí podat kompetenční žalobu a utíká před prezidentem do vlastního letadla, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní zbabělosti a ublíženosti a sdílíte můj názor, že pravidla platí pro všechny stejně, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na letenky pro ublížené premiéry ani na kampaň za ústavní soudce z Agrofertu, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
