Článek
Zatímco vládní koalice v čele s Andrejem Babišem a Petrem Macinkou předvádí před červencovým summitem NATO v Ankaře dětinské divadlo plné naschválů a okopávání kotníků, z Hradu konečně zazněl hlas rozumu.
Při poslechu prezidenta Petra Pavla má člověk pocit, že je v téhle nešťastné vládní delegaci asi jediným dospělým a příčetným politikem, který si uvědomuje, že do Turecka neletí na školní výlet, ale reprezentovat Českou republiku.
V rozhovoru pro pořad 15 minut Kateřiny Perknerové totiž hlava státu rozsekla absurdní debatu o tom, jak se na místo vlastně poletí. A udělala to s elegancí sobě vlastní.
Hospodárnost a uštěpačný vzkaz zbabělému premiérovi
„Považuju za absurdní debatu o letadlech. Máme-li jednu národní delegaci, jejíž součástí, i když ne hlavou, je i prezident, pak by měla do Ankary letět jedním letadlem, ne dvěma. To by bylo velice nehospodárné a nesmyslné,“ prohlásil Petr Pavel s tím, že by aspoň dostal příležitost s premiérem pohovořit, když o to Babiš v posledních dnech a týdnech neměl zájem.
Na tomto vyjádření je geniální hned několik věcí. V první řadě prezident naprosto odzbrojil své kritiky a preventivně utnul další možný útok.
Kdyby totiž letěl vlastním strojem, Motoristé a Babiš by měli okamžitě plná ústa toho, jak Hrad rozhazuje peníze daňových poplatníků, zatímco oni šetří. Pavel tímto gestem ukázal snahu o maximální hospodárnost.
Ono to vlastně naprosto přesně vystihuje celou absurditu současné situace. Zkuste si to představit v praxi. Vláda vás nechce pustit na summit, musíte se tam probojovat až přes Ústavní soud.
Když už soud rozhodne, že jedete, stejně vám dělají dětinské naschvály, zkrouhnou vám tým na minimum, na oficiální večeři pozve premiér raději svou manželku Moniku, než aby tam šel s vámi…
A vy navzdory tomu všemu polknete ego a navrhnete, abyste letěli společně jedním letadlem jako jedna delegace a nedělali republice ostudu. To je zkrátka ukázkový rozdíl mezi sebevědomým státníkem a uraženými kluky z pískoviště.
Zároveň si ale prezident neodpustil naprosto přesné rýpnutí do Andreje Babiše. Ukázal na základní pravidlo jakéhokoliv mezilidského fungování. Ať už jde o partnerský vztah, kamarádství, nebo o řízení státu. Klíčem je komunikace.
Pokud je problém, dospělí lidé si sednou ke stolu (nebo do letadla) a vyříkají si to. Nechat věci vyhnisat a schovávat se před druhou stranou je znakem naprosté slabosti.
Obzvlášť v momentě, kdy jde o bezpečnost a budoucnost celé republiky. Babišova neschopnost udržovat korektní vztahy a jeho panický strach z přímé konfrontace tváří v tvář z něj dělají mimořádně slabého premiéra.
„Neškrtnuté“ pravidlo jako záchranná brzda
Odpověď z vládního tábora na sebe nenechala dlouho čekat. Ministr Petr Macinka začal okamžitě šermovat bezpečnostními pravidly z dob po havárii polského speciálu u Smolenska, která prý společný let prezidenta a premiéra striktně zakazují.
Vypadalo to, jako by tento argument v panice vytáhl z klobouku čistě proto, aby se Babiš s Pavlem nemuseli potkat v uličce nad kelímkem s kávou.
Jenže když se podíváme na fakta, žádné takové psané pravidlo neexistuje. Už v roce 2010 Ministerstvo obrany, které vládní letku provozuje, jasně vysvětlilo: „Česká republika nemá psaná pravidla upravující společné cestování vrcholných představitelů státu.“
Jde pouze o zavedenou praxi, která má z logiky věci zamezit tomu, aby v jednom letadle seděli všichni tři nejvyšší ústavní činitelé, mezi které se v případě krize dělí moc – tedy prezident, premiér a předseda Senátu.
Vzhledem k tomu, že předseda Senátu do Ankary neletí, je tento argument v podstatě lichý.
Prezident si navíc evidentně uvědomuje, že možnost zavřít se na pár hodin s premiérem do jednoho stroje a konečně probrat zahraniční politiku státu je momentálně pro Českou republiku mnohem důležitější než lpění na nepsaných zvyklostech.
Babiš ovšem podle všeho udělá cokoliv, jen aby s prezidentem nemusel být ani pět minut sám.
Já s každým, Macinka s nikým
Zlatým hřebem celého prezidentova rozhovoru byl ovšem moment, kdy se ho redaktorka napůl v žertu zeptala, jestli by si v tom jednom letadle s ministrem Macinkou „neublížili“.
Pavel odpověděl s ledovým klidem: „Já jsem schopen vycházet s každým.“
Je to krátká, úderná věta, která říká naprosto vše. Prezident tím jasně naznačil, kde je vlastně problém. Petr Pavel je bývalý voják a diplomat, dokáže sedět u stolu a jednat s kýmkoliv.
Naopak Petr Macinka dennodenně ukazuje, že on s lidmi vycházet nedokáže. Je to člověk, jehož politická kariéra stojí na tom, že neustále někoho nechutně uráží, dělí občany na lepší a méněcenné podle nějaké své „cennosti“ a s diktátorským nádechem vyhlašuje, že lidi, kteří na něj na festivalu pískají, je potřeba „opravit“.
Ukazuje se tak jedna zásadní věc. Petr Pavel má rovnou páteř. Nebojí se dialogu, hledá racionální a hospodárná řešení a chová se jako státník. O páteři vládních představitelů, kteří se před ním raději schovávají za nepsaná letecká pravidla jen proto, aby mu nemuseli pohlédnout do očí, si bohužel můžeme nechat jen zdát.
Sledovat premiéra a jeho ministry, jak dělají názorové a legislativní kotrmelce jen proto, aby nemuseli strávit pár hodin v jednom letadle s prezidentem, který jim nabízí dialog a úsporu peněz, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní zbabělosti a sdílíte můj názor, že státník se pozná podle rovné páteře, a ne podle výmluv, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na letenky pro ublížené ministry ani na nákup polštářků do vládního speciálu, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
