Článek
Když vašeho kolegu vypíská dav na folklorním festivalu, máte jako dospělý a svéprávný politik v zásadě dvě možnosti. Buď se alespoň na chvíli zamyslíte nad tím, proč vás lidé nemají rádi a kde jste udělali chybu, nebo to celé s důstojností přejdete mlčením.
Ministr zahraničí Petr Macinka si ale vybral cestu třetí. Řekl si „podrž mi pivo“, sedl do auta a jel si pro ten pískot dobrovolně taky.
Výsledkem je naprosto bizarní facebookový status, který je buď ukázkou zcela zoufalého politického damage control (snahou uhrát nečekaný debakl na jakési hrdinství), nebo chladnokrevně vykalkulovanou provokací. A upřímně řečeno, nejspíš obojím.
Papalášské manýry z minulého století
Zastavme se u té neuvěřitelné myšlenkové akrobacie, kterou pan ministr předvedl. Stěžuje si, že se ze Strážnice stává „Festival politické písně“, což se prý nepodařilo ani bolševikům.
A kdo že tu politiku na pódium přesně přinesl? Lidé v krojích s cimbálem? Těžko. Přinesl ji tam nepozvaný politik, který si aktivně vyžádal mikrofon jen a pouze proto, aby mohl provokovat, dělat naschvály a mistrovat dav.
Způsob, jakým si šéf diplomacie vynutil pozornost, totiž paradoxně připomíná přesně ty komunistické papaláše, kterými se ve svém textu tak ohání. Z Macinkova chování čiší přesvědčení, že jakmile člověk získá vysokou vládní funkci, může se zkrátka nacpat úplně všude, a všichni ostatní mají automatickou povinnost srazit paty a poslušně mu naslouchat.
Jenže historie je neúprosná. Přesně i na tuto aroganci, povýšenost a absolutní odtrženost od reality bolševici nakonec tvrdě dojeli. A pokud Macinka a Motoristé nepřestanou toto papalášství křísit, je jen otázkou času, kdy na něj politicky dojedou úplně stejně.
Motoristická soutěž v decibelech
Naprosto komická je pak pasáž, kde se Macinka svému kolegovi Klempířovi na sítích dětinsky chlubí svým úlovkem: „Ale ten pískot, Oto, ten jsem já teda dnes měl rozhodně mnohem hysteričtější než ty včera.“
Pokud si Motoristé zavedli novou vnitrostranickou soutěž o to, koho dokáže národ vypískat hlasitěji a komu dají lidé drsnější vysvědčení za vládní aroganci, mají před sebou opravdu slibnou sezonu.
Jestli si chtějí takhle dál poměřovat cennost a decibely nenávisti, ať tam příští rok rovnou vyšlou Filipa Turka. Ten může u mikrofonu zkusit lidem vysvětlit, že mu projev zase sežral zlý Brusel, a zaručeně tak zboří Richterovu škálu.
Pokrytectví a údržbáři lidských duší
Celá tato víkendová exkurze navíc odhaluje obrovský dvojí metr současné Babišovy vlády. Slyšíme to dnes a denně. Za rozdělenou společnost údajně může prezident Petr Pavel, on prý vyhlašuje válku vládě a rozeštvává národ.
Ale když ministr zahraničí naprosto účelově a s pobaveným úsměvem přijede na folklorní slavnost, aby tam úmyslně dráždil své odpůrce a přiléval kanystry s olejem do ohně společenské frustrace, to je podle něj zjevně v naprostém pořádku.
Macinka tu nedělá diplomacii. Dělá zlomyslné osobní naschvály a baví se tím, jak společnost krvácí a štěpí se.
Zdaleka nejmrazivější je ovšem samotný závěr ministrova příspěvku. Dav, který ho svobodně vypískal, označil za lidi „s dušemi kyselými“, kteří jsou „nakaženi morem obdivu k falešným modlám“. A pak s totalitním podtónem dodal: „Bude trvat roky, než to opravíme…“
Pan vicepremiér zřejmě ve své aroganci moci zapomněl na jeden základní detail. Občané demokratického státu nejsou porouchané karburátory ani píchlé pneumatiky, které by vládní Motoristé měli ve svých garážích „opravovat“.
Lidé mají svobodnou vůli, vlastní úsudek a plné právo nesouhlasit s papalášskými manýry. Nazývat jejich nesouhlas infekcí a plánovat jejich nucenou „opravu“ ukazuje hluboké pohrdání lidmi, kterým má vláda sloužit.
Sledovat vládní politiky, jak úmyslně provokují s papalášskou suverenitou z dob minulého režimu, aby pak mohli své odpůrce označovat za nakažené morem a plánovat jejich hromadnou „opravu“, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní arogance a sdílíte můj názor, že svobodní občané nepotřebují kádrování od ublížených ministrů, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup náhradních dílů k opravě lidských duší ani na vstupenky pro provokatéry, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
