Článek
ANNA, od března 2022 v Praze
„Dokončovala jsem sochu Rodina draků. Když pracuju, nevnímám nic kolem. Těsně před dokončením bývám jako v transu, je to stejný pocit jako, když se má narodit nový život. Nevnímala jsem střelbu za okny svého ateliéru, prostě jsem to musela dokončit. Ještě celý den 24. února jsem na ní pracovala, ale následující den už jsem uznala, že se musíme schovat.
V dětství jsem měla sen, ze kterého mi utkvěl obraz dvou tanků v naší ulici. Když jsem z krytu uviděla podobný výjev na vlastní oči, najednou mi došlo, že musíme pryč. Do svého ateliéru už jsem se nedostala, socha tam zůstala zabalená ve fólii. Vzala jsem si jen nějaké své grafiky a nejnutnější osobní věcí a se synem, maminkou a kočkou jsme se vydali na nádraží. Evakuační spoj byl úplně plný. My ještě nastoupili se zavazadly, ti po nás už tam kufry musely nechat.
Když jsme přijeli do Prahy, lekali jsme se každého hlasitějšího zvuku. Divila jsem se, že lidé jen tak chodí po ulicích, venčí psy, nakupují. V Kyjevě byli buď všichni v krytu, nebo se krčili podél zdí, když museli něco vyřídit. Nejprve jsme strávili jednu noc u známých kamarádů, pak se nám podařilo najít bydlení v soukromí, kde jsme mohli zůstat až devět měsíců. Pomohlo nám hodně lidí, mám i improvizovaný ateliér v zahradním domku architekta Libora Kodla. Moc všem děkuju.
Vím, že každý uprchlík nemůže hned získat zaměstnání ve své profesi, ale nemůžu jako umělkyně ztratit sama sebe. Pořád pracuju, aktuálně na soše s názvem Modlitba. Nejvíc bych potřebovala zakázku, abych se svým uměním mohla zase živit. Maminka se stala asistentkou ve škole, jinak žijeme z podpory pro uprchlíky. Je to složité, ale na skromný život to stačí.
V Praze miluju tramvaje, ty červené staré, stejné totiž jezdí v Kyjevě. Když jsem přijela do Prahy myslela jsem, že v Praze jezdí ukrajinské tramvaje, až pak jsem se dozvěděla, že jsou české výroby. Často myslím na blízké spolupracovníky, kolegy, kteří jsou v armádě a bojují teď u Bachmutu. Kmotr mého syna, můj blízký přítel na frontě bohužel zemřel.
Do Centra Young Caritas chodím třikrát týdně na kurzy češtiny. Syn zatím může být v klubovně a má svůj program…
TOHLE NENÍ KONEC. Pomozte nám psát Annin příběh dál, podpořte naši sbírku pro Centrum Young Caritas https://www.darujme.cz/projekt/1206605
Tvoříme budoucnost! Tvořte ji s námi.
